Z největší italské řeky Pád v některých místech zbývá „pouhý pramínek“. Hladina německého Rýna klesla na historické minimum, což částečně znemožňuje lodní přepravu zboží. Úseky Dunaje a francouzské Loiry jsou poprvé v živé paměti schůdné pěšky.

Řeky napříč Evropou sužuje rekordní sucho, jehož intenzitu experti vysvětlují změnami klimatu — a které je pravděpodobně nejhorší za stovky let.

„Letošní sucho jsme zatím plně neanalyzovali, protože stále trvá… Za posledních pět set let nedošlo k žádné události podobné suchu z roku 2018. Ale letošek je podle mého názoru ještě horší,“ uvedl pro média klimatolog při Společném výzkumném středisku Evropské komise Andrea Toreti.

Stejného názoru je i klimatolog Dominic Royé, který srovnal letošní hladinu evropských řek s historickým průměrem. Od června do půlky srpna z nich ubylo v průměru o 29 procent vody víc, než je běžné — v některých případech dokonce o 62 procent.

Sucha přitom nemusí polevit s koncem léta, v západní a střední Evropě hrozí jejich pokračování i v příštích třech měsících. Společné výzkumné středisko Evropské komise předpovídá, že extrémní sucho letos postihne až 47 procent kontinentu.

Dalekosáhlá krize

Klimatickou změnou zesílené sucho v posledních týdnech ochromilo každodenní život bezpočtu lidí. Obzvlášť vážná je situace ve Francii — více než sto obcí nemá tekoucí pitnou vodu a musí se spoléhat na externí zdroje. V 93 departementech, tedy takřka v celé Francii, byla zavedena nová opatření k úsporám vody — například zákaz zavlažování. Krizový stav vyhlásilo 62 departementů.

Francouzský ministr pro zelenou transformaci Christophe Béchu v kontextu dopadů sucha uvedl: „Adaptace už není volbou, ale povinností.“

Nedostatek vody má dopad také na francouzskou jadernou energetiku. K provozu jaderných elektráren je totiž třeba průběžně chladit reaktory, k čemuž často slouží právě voda z řek. V současnosti je však mnoho tamních vodních toků vyschlých či nezvykle teplých, což chlazení znemožňuje — a v důsledku omezuje výkonnost reaktorů. Francie má přitom potíže udržet jaderné elektrárny ve stabilním provozu už od zimy.

Potíže s nedostatkem vody má také Belgie, Nizozemsko, Itálie či Španělsko. V poslední jmenované zemi jsou zásoby vody na rekordním minimu 40 procent. Vinou vyšší spotřeby i vypařování se navíc tenčí tempem 1,5 procenta týdně.

Ve Španělsku jsou přitom úsporná opatření politicky třaskavým tématem. Drtivá většina španělských vodních zásob — až 90 procent — totiž putuje do zemědělství. Politici se však zdráhají zemědělce jakkoli omezit, mimo jiné i proto, že letošní úroda má být i tak podprůměrná a napříč Evropou panují obavy z prohloubení globální potravinové krize.

S postupující klimatickou krizí bude extrémní sucho „novou normalitou“, jak pro deník Guardian řekla expertka na vodní politiku Nuria Hernández-Mora. Podle ekologických organizací by se Evropská unie měla bezodkladně zaměřit na adaptační opatření, úspory a především stabilizaci klimatu.