Šedá, nikoliv zelená dohoda. Fosilní firmy sabotují plány EU na ochranu klimatu

Radek Kubala

Organizace Corporate Europe Observatory a Přátelé Země vydaly analýzy Evropské zelené dohody, podle nichž mají na formování evropské klimatické politiky nepřijatelně silný vliv fosilní korporace.

Skutečnou změnu může Evropská zelená dohoda přinést jen v případě, zbaví-li se silného vlivu korporací. Ilustrace CEO

Evropská dohoda není dostatečně ambiciózní, což je zapříčiněno přílišnou snahou o tržně konformní řešení a uchování ekonomického systému, který vyhovuje velkým korporacím. Jedním z důvodů je i moc fosilních firem, které mají přespříliš snadný přístup k rozhodování a ovlivňování evropské politiky na ochranu klimatu, píše ve své čerstvě zveřejněné analýze bruselský think tank Corporate Europe Observatory (CEO).

Jsme jediné české noviny s pracovní pozicí klimatického reportéra. Podpořte nás a pomozte tak učinit z klimatu společenskou prioritu.
×

Analýza autorek Laly Hakumy Dadciové a Belen Balanyové detailně popisuje mechanismy, jimiž se ropným, uhelným a plynovým firmám daří ohýbat evropské klimatické zákony, zdržovat klíčová rozhodnutí a prosazovat řešení, která naopak zvýší závislost Evropské unie a celého světa na fosilních palivech.

Podobnou analýzu nedávno zveřejnila také celosvětová ekologická organizace Přátelé Země, která požaduje, aby o příští podobě evropské zelené politiky mohli rozhodovat i lidé, na které důsledky klimatická krize dopadají nejtíživěji.

Zelená dohoda podle Corporate Europe Observatory i Přátel Země otevírá dveře masivní výstavbě plynové infrastruktury či zavádění nefunkčních technických řešení, jako jsou metody zachytávání a uskladňování uhlíku. Navíc de facto pobízí korporace k tomu, aby zabíraly půdu a ničily přírodu v zemích globálního Jihu. Podle obou organizací skutečnou systémovou změnu může Evropská zelená dohoda přinést jen v případě, že se Unie dokáže zbavit vlivu velkého byznysu na rozhodování, a dá v něm naopak prostor lidem a komunitám, zejména těm, které už důsledky klimatických změn pociťují.

Uhlíková neutralita? Výhodná pro byznys

Evropská klimatická politika je podle obou organizací málo ambiciózní už z toho důvodu, že chce dosáhnout klimatické neutrality až v roce 2050. Evropská komise navrch požaduje zvýšení cíle pro snižování emisí do roku 2030 ze současných čtyřiceti procent na pouhých padesát až pětapadesát.

Přitom podle vědeckých propočtů by cíl pro rok 2030 měl být minimálně pětašedesát procent, což navrhují i ekologické organizace a někteří europoslanci. Uhlíkové neutrality bychom zvláště při zohlednění historické role Evropy měli dosáhnout už v roce 2040. Přátelé Země navrhují v rámci uvedeného plánu do deseti let skoncovat se všemi fosilními palivy, včetně plynu.

Navíc sám pojem uhlíkové neutrality je podle obou organizací diskutabilní. Málokdo si totiž pamatuje, že definování cíle jako vyrovnaného stavu mezi vypuštěnými a pohlcenými emisemi prosadily na Pařížské konferenci v roce 2015 právě nadnárodní korporace. I Proto Pařížská dohoda neobsahuje ani zmínku o konci fosilních paliv.

Velký byznys se už tehdy snažil obejít nutnost skoncovat s uhlím, ropou či plynem a namísto toho prosazoval technologická řešení nebo takzvané offsetování, tedy nahrazování vypouštění emisí vysazováním stromů v jiných částech světa. Stejné mechanismy korporace prosazují nyní i v případě Zelené dohody, dokládá studie Corporate Europe Observatory. 

Například italský ropný gigant ENI slibuje, že uhlíkové neutrality dosáhne pomocí vysazování stromů v Africe. Jejich plán počítá se zabráním až osmi milionů hektarů převážně zemědělské půdy, avšak nikoliv pro zakládání lesů, nýbrž pro pěstování biomasy a jiných energeticky využitelných plodin. Tedy pro vlastní zisk.

Ani jiné fosilní korporace neplánují kvůli evropským klimatickým zákonům přehodnotit svůj byznys. Ropná společnost Shell například počítá se zvýšením produkce o osmatřicet procent do roku 2030 a to zároveň s přechodem na zemní plyn, který se snaží prodávat jako čisté palivo. Uhlíkovou neutralitu jim mají zajistit technologie pro zachytávání uhlíku a údajné vysazování stromů.

Ředitel francouzského ropného gigantu Total zase do médií sdělil, že jeho firma počítá s tím, že v roce 2040 bude vyrábět polovinu své produkce z plynu a minimálně třicet procent z ropy a biometanu. Přitom všechny uvedené firmy se hlásí k cíli dosažení uhlíkové neutrality do poloviny století — a Evropskou zelenou dohodu oficiálně podporují.

„Není divu, že velcí znečišťovatelé jsou spokojení s tím, že cílem Evropské unie je dosažení uhlíkové neutrality. Umožňuje jim to totiž odpoutat pozornost od snižování emisí k technologickým opatřením, jak odstranit již vypuštěný uhlík z atmosféry. Zároveň mohou nadále spalovat fosilní paliva a tlačit na výstavbu další špinavé infrastruktury a k tomu vydělávat peníze na falešných řešeních,“ vysvětluje v analýze Corporate Europe Observatory.

Falešná řešení prosazovaná korporacemi

Za falešná řešení obě organizace označují přístupy, jejichž hlavním cílem je umožnit korporacím nadále spalovat fosilní paliva, a nijak neohrozit jejich obchodní model. Takové návrhy totiž reálně odvádějí pozornost od skutečných řešení a nutnosti zbavit se závislosti na ropě, plynu a uhlí.

Corporate Europe Observatory mezi taková falešná řešení, které se velké firmy snaží v rámci cíle dosažení uhlíkové neutrality protlačit, řadí například technologie pro zachytávání a uskladňování uhlíku (CCS), různé formy zpracování vodíku nebo snahu prezentovat plyn jako přechodové palivo, které je čisté.

Technologie zachytávání a uskladňování uhlíku nejsou dosti rozvinuté, narážejí na technické obtíže, a navíc by stály mnohonásobně více, než přechod na obnovitelné zdroje. Jejich hlavní nevýhodou však je, že by umožnily fosilním firmám nadále drancovat životní prostředí s tím, že by vypouštěný uhlík technologicky zaváděly zpátky pod zem. Nadále by tedy znečišťovaly vzduch oxidy síry či dusíku a ničily krajinu těžbou, pokud by to celé vůbec fungovalo.

Většina forem vodíků, s jehož využitím Evropská unie ve svých plánech počítá, vzniká chemickými reakcemi při výrobě plynu. Jejich využití by tudíž reálně závislost na fosilních palivech prohloubilo. Jedinou výjimkou je takzvaný zelený vodík, který vzniká elektrolýzou při využívání obnovitelné energie. Jeho využití v masivním měřítku však v současnosti představitelné není.

Dveře pro plyn otevřené

Klíčovou snahou fosilních firem je však dosáhnout toho, že se plyn institucionálně zakotví jako jedno z „řešení“ klimatické krize, takzvané přechodové palivo. Řada studií, mimo jiné organizace Oil Change International z loňského roku, však dokládá, že se jedná o nebezpečný mýtus, který v důsledku může vést k výraznému prohloubení klimatické krize.

Společnosti provozující plynovou infrastrukturu, jako jsou například Enagás, Fluxys nebo Snam, lobbují za to, aby Evropská unie podporovala stavbu nových plynovodů. A to i přesto, že studie konzultační společnosti Artelys seznala, že současná plynová infrastruktura je dostatečná i pro různé budoucí scénáře využívání plynu.

Ve své snaze obhájit plyn jako klíčovou součást energetické transformace jsou fosilní firmy relativně úspěšné. Pětatřicet procent rozpočtu Horizon Europe, tedy fondu na podporu výzkumu a inovací, má jít právě do průzkumů využití různých forem vodíku navázaných na využívání plynu. Fond Invest EU zřízený také v rámci Evropské zelené dohody alokuje třicet procent svých financí na výzkumné projekty spojené s plynem a s technologiemi na zachytávání a uskladňování uhlíku. 

Uniklý dokument popisující strategii Evropské komise pro nakládání s vodíkem zase ukazuje, že do stejných projektů chce Unie investovat dalších osmnáct miliard eur. „Strategie dává prioritu zelenému vodíku, nicméně otevírá dveře i pro ten, který vzniká při využívání fosilních paliv. Plynová lobby má na celou strategii neuvěřitelně silný vliv,“ řekl médiím před časem europoslanec za Zelené Michael Bloss.

Při diskuzích o podpoře plynu v rámci Evropské zelené dohody se představitelé EU novinářům většinou vykrucují. Eurokomisař Frans Timmermans, který má Evropskou zelenou dohodu na starosti, přitom nedávno při představování budoucího ekonomického vývoje Unie sdělil, že plyn zůstává součástí plánů na zelenou obnovu ekonomiky po koronavirové krizi.

Evropský parlament se v únoru letošního roku postavil za možnost financovat z evropských peněz rozvoj plynové i ropné infrastruktury v rámci takzvaných Projektů společného zájmu. Podpora plynu je také součástí dlouhodobé klimatické strategie EU do roku 2050.

Corporate Europe Observatory doplňuje, že další z taktik fosilního průmyslu je snaha pokračovat v obchodování s emisními povolenkami jako hlavním nástrojem pro snižování emisí, namísto přímých regulací. Současná cena emisních povolenek totiž vyhovuje právě plynovým firmám, jelikož vytlačuje z trhu jejich významného konkurenta — uhlí.

Jak Corporate Europe Observatory tak Přátelé Země proto požadují, aby Evropská unie namísto obchodování s emisními povolenkami, které v současnosti nahrávají rozvoji plynu, přistoupila k přímým a právně závazným regulacím. Jejich cílem musí být ukončit těžbu a spalování všech fosilních paliv v co nejbližším termínu.

Lobbing fosilních korporací ovlivňuje Zelenou dohodu

Pro prosazování falešných řešení a odvádění pozornosti od vlastního znečišťujícího byznysu si fosilní korporace vytvořily širokou lobbistickou síť, která účinně ohýbá evropskou klimatickou politiku v jejich prospěch. 

Evropská zelená dohoda je v současnosti pro lobbisty bruselským tématem číslo jedna. Během prvních sto dnů poté, co předsedkyně Evropské komise Von der Leyenová oznámila vznik Zelené dohody, se podle analýzy Corporate Europe Observatory klíčoví zástupci Evropské komise potkali se zástupci velkého byznysu na sto jednapadesáti schůzkách. Tedy v průměru jedenáctkrát za týden. Pro srovnání: se zástupci občanských organizací ve stejné době proběhlo jen devětadvacet schůzek, tedy v průměru dvě za týden.

Zástupci komise se potkávali s lobbisty firem jako Shell, Eurogas, polského uhelného gignatu PGE nebo již zmiňované ropné firmy ENI. Všechny uvedené firmy by přitom při důsledné implementaci Evropské zelené dohody ztratily doslova vše. Stejné firmy pak pravidelně zasypávají e-mailové i dopisní schránky position papery a nátlakovými zprávami, dokládá Corporate Europe Observatory.

Nejviditelnější je ale vliv fosilních firem při výběru expertů, které si Evropská komise velmi často najímá právě z fosilních korporací. Jako příklad uvádí analýza Aleksandru Tomczakovou, členku hlavního týmu Franse Timmermanse, která je zodpovědná za proměnu energetického trhu a fond pro spravedlivou transformaci. 

Tomczaková přitom takřka pět let pracovala pro Světovou uhelnou asociaci, která sdružuje největší světové uhelné korporace. Podobných lidí, kteří z fosilního byznysu přecházejí přímo do evropských institucí a posléze pracují na klimatických politikách, bychom našli více, říká se ve zprávě Corporate Europe Observatory.

Zbavme se vlivu fosilních korporací na politiku

Klíčovým řešením všech uvedených problémů je podle obou organizací vyloučení zástupců fosilních firem ze všech jednání o Evropské zelené dohodě. Důvodem je jejich příliš velký vliv na formulaci řešení klimatické krize, stejně jako jejich dlouholetá snaha brzdit účinná ekologická opatření.

Corporate Europe Observatory jako příklad dobré praxe uvádí Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), která z podobných důvodů v minulosti přijala tvrdé restrikce pro lobbisty tabákového průmyslu. I ti dlouhé roky formovali světovou zdravotnickou politiku, než se jim přístup k jednáním zcela znemožnil. „Konkrétně to znamená, že už nesmí probíhat žádné schůzky s lobbisty fosilních firem a v institucích EU se nesmí pohybovat lidé, kteří pro uvedený byznys dříve pracovali,“ dodává Corporate Europe Observatory. 

Přátelé Země pak vypočítávají konkrétní programy, skrze něž ropné, uhelné a plynové firmy klimatickou politiku ohýbají. Patří mezi ně takzvaný princip „jeden dovnitř, jeden ven“ (One in one out), v jehož rámci Evropská unie garantuje firmám kompenzace za ztrátu způsobenou zaváděním nových evropských politik. 

Stejně tak Evropská Unie musí přehodnotit nastavení obchodních dohod, které umožňují korporacím žalovat u mezinárodních arbitráží státy, jež se rozhodnou zavést — často ekologicky motivované - regulace velkého byznysu. Ani jeden z uvedených mechanismů není podle Přátel Země v souladu s cíli Evropské zelené dohody a jsou nespravedlivé, protože dávají nadnárodním firmám do rukou příliš velkou moc. 

Stejně tak musí Evropská unie opustit primární důraz na řešení problémů pomocí technologických inovací. I to do evropské politiky prosadili lobbisté korporací s cílem zabránit tomu, aby unie více uplatňoval princip předběžné opatrnosti, který by otevíral prostor ekologickým regulacím.

Nakonec však podle Přátel Země všechny klimatické politiky selžou, pokud budou jako dosud víceméně dobrovolné. Naopak volají po tom, aby evropská klimatická politika byla závazná a právně vymahatelná jak pro státy, tak pro nadnárodní korporace.

Členem rady think tanku CEO je i šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka.

    Diskuse