Evropská dohoda není dostatečně ambiciózní, což je zapříčiněno přílišnou snahou o tržně konformní řešení a uchování ekonomického systému, který vyhovuje velkým korporacím. Jedním z důvodů je i moc fosilních firem, které mají přespříliš snadný přístup k rozhodování a ovlivňování evropské politiky na ochranu klimatu, píše ve své čerstvě zveřejněné analýze bruselský think tank Corporate Europe Observatory (CEO).

Analýza autorek Laly Hakumy Dadciové a Belen Balanyové detailně popisuje mechanismy, jimiž se ropným, uhelným a plynovým firmám daří ohýbat evropské klimatické zákony, zdržovat klíčová rozhodnutí a prosazovat řešení, která naopak zvýší závislost Evropské unie a celého světa na fosilních palivech.

Podobnou analýzu nedávno zveřejnila také celosvětová ekologická organizace Přátelé Země, která požaduje, aby o příští podobě evropské zelené politiky mohli rozhodovat i lidé, na které důsledky klimatická krize dopadají nejtíživěji.

Zelená dohoda podle Corporate Europe Observatory i Přátel Země otevírá dveře masivní výstavbě plynové infrastruktury či zavádění nefunkčních technických řešení, jako jsou metody zachytávání a uskladňování uhlíku. Navíc de facto pobízí korporace k tomu, aby zabíraly půdu a ničily přírodu v zemích globálního Jihu. Podle obou organizací skutečnou systémovou změnu může Evropská zelená dohoda přinést jen v případě, že se Unie dokáže zbavit vlivu velkého byznysu na rozhodování, a dá v něm naopak prostor lidem a komunitám, zejména těm, které už důsledky klimatických změn pociťují.

Uhlíková neutralita? Výhodná pro byznys

Evropská klimatická politika je podle obou organizací málo ambiciózní už z toho důvodu, že chce dosáhnout klimatické neutrality až v roce 2050. Evropská komise navrch požaduje zvýšení cíle pro snižování emisí do roku 2030 ze současných čtyřiceti procent na pouhých padesát až pětapadesát.

Přitom podle vědeckých propočtů by cíl pro rok 2030 měl být minimálně pětašedesát procent, což navrhují i ekologické organizace a někteří europoslanci. Uhlíkové neutrality bychom zvláště při zohlednění historické role Evropy měli dosáhnout už v roce 2040. Přátelé Země navrhují v rámci uvedeného plánu do deseti let skoncovat se všemi fosilními palivy, včetně plynu.

Navíc sám pojem uhlíkové neutrality je podle obou organizací diskutabilní. Málokdo si totiž pamatuje, že definování cíle jako vyrovnaného stavu mezi vypuštěnými a pohlcenými emisemi prosadily na Pařížské konferenci v roce 2015 právě nadnárodní korporace. I Proto Pařížská dohoda neobsahuje ani zmínku o konci fosilních paliv.

Velký byznys se už tehdy snažil obejít nutnost skoncovat s uhlím, ropou či plynem a namísto toho prosazoval technologická řešení nebo takzvané offsetování, tedy nahrazování vypouštění emisí vysazováním stromů v jiných částech světa. Stejné mechanismy korporace prosazují nyní i v případě Zelené dohody, dokládá studie Corporate Europe Observatory. 

Například italský ropný gigant ENI slibuje, že uhlíkové neutrality dosáhne pomocí vysazování stromů v Africe. Jejich plán počítá se zabráním až osmi milionů hektarů převážně zemědělské půdy, avšak nikoliv pro zakládání lesů, nýbrž pro pěstování biomasy a jiných energeticky využitelných plodin. Tedy pro vlastní zisk.

Ani jiné fosilní korporace neplánují kvůli evropským klimatickým zákonům přehodnotit svůj byznys. Ropná společnost Shell například počítá se zvýšením produkce o osmatřicet procent do roku 2030 a to zároveň s přechodem na zemní plyn, který se snaží prodávat jako čisté palivo. Uhlíkovou neutralitu jim mají zajistit technologie pro zachytávání uhlíku a údajné vysazování stromů.

Ředitel francouzského ropného gigantu Total zase do médií sdělil, že jeho firma počítá s tím, že v roce 2040 bude vyrábět polovinu své produkce z plynu a minimálně třicet procent z ropy a biometanu. Přitom všechny uvedené firmy se hlásí k cíli dosažení uhlíkové neutrality do poloviny století — a Evropskou zelenou dohodu oficiálně podporují.