Evropská komise zahájila klíčovou debatu o budoucích cílech snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030. Navrhovaná čísla jsou však příliš slabá a parametry plánu mohou státům pomoct vyhnout se zodpovědnému snižování emisí. Navrch Evropský parlament schválil možnost vyplácet plynové projekty z fondu na spravedlivou transformaci uhelných regionu, čímž se jednoznačně postavil na stranu energetických koncernů.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu oznámila, že komise navrhne zpřísnit cíl pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 ze současných čtyřiceti procent na pětapadesát oproti roku 1990. Jejímu oznámení předcházelo hlasování výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu, které navrhuje dokonce šedesáti procentní snížení.

Obě čísla navrhovaná evropskými institucemi jsou nedostatečná. Podle vědeckých propočtů by cíl pro rok 2030 měl být minimálně pětašedesát procent, pokud chceme udržet průměrné oteplení planety pod 1,5 stupni oproti předindustriální době, což navrhují i ekologické organizace a někteří europoslanci tento cíl prosazovali i při jednání výboru pro životní prostředí. Při tomto scénáři bychom uhlíkové neutrality, zvláště při zohlednění historické role Evropy, měli dosáhnout už v roce 2040.

Výsledný návrh se dá vnímat také jako snaha připravit si půdu pro vyjednávání kompromisu mezi státy, které chtějí maximálně ambiciózní klimatickou politiku a těmi, které nechtějí o zvyšování cílů ani slyšet. Konečné slovo totiž bude mít Evropská rada, kde se musí na novém cíli shodnout všechny státy konsensem. A vláda České republiky už dopředu říká, že jakémukoliv zvyšování ambicí bude důsledně odporovat.

Skandální na plánu komise je však úplně jiná věc. V doprovodných dokumentech totiž má, že k dosažení těchto cílů v nejšpinavějších odvětvích — energetice, dopravě nebo zemědělství — mohou unijní státy využívat i uhlíkové kompenzace, takzvané offsetování. V principu jde o vyrovnávání emisí vysazováním stromů a schopností půdy absorbovat uhlík. Jakkoliv to zní hezky, reálně tento přístup umožňuje státům vyvázat se z povinnosti snižovat emise přísliby vysazování stromů.

Digitální korporace jako Amazon nebo Microsoft těchto mechanismů využívají k vzbuzování zdání, že jsou na cestě k uhlíkově neutralitě, ačkoliv reálně pomáhají fosilnímu byznysu dosahovat gigantických zisků poskytováním technologické podpory.

Pro kontext je třeba dodat, že se v posledních desetiletích ztrácí schopnost lesů pohlcovat přebytečný uhlík, a to zejména vlivem odlesňování. Některé firmy již nyní zneužívají evropské klimatické politiky k tomu, aby skrze dotace na biomasu drancovali ekosystémy po celém světě.

Kdo tedy vysadí bilion stromů, které by mohly pohltit současné emise? A na které planetě? Je to jen další obezlička pro státy a fosilní korporace, aby se mohly vyhnout nutnému a rychlému snížování emisí.

Plynový zlatý padák pro fosilní korporace

Mírně pozitivní na plánu Evropské komise je fakt, že chce zvýšit cíle pro energetickou účinnost a podíl obnovitelných zdrojů v celoevropském energetickém mixu, a to ze současných dvaatřiceti procent na čtyřicet u obnovitelných zdrojů a jednačtyřicet u energetické účinnosti.

Ačkoliv komise počítá v příští dekádě s pětadvaceti procentním snížením podílu plynu oproti roku 2015, Evropský parlament v úterý udělal zcela opačný krok. Odhlasoval totiž možnost vyplácet z fondu pro spravedlivou transformaci projekty zaměřené na rozvoj plynové infrastruktury.

Přitom peníze z fondu, jejichž množství evropské státy už v červenci snížily z původních čtyřiceti na sedmnáct a půl miliardy euro, mají být primárně určeny pro strukturální transformaci regionů závislých na těžbě a spalování fosilních paliv, zejména uhlí. Tedy na podporu lidí, kteří desítky let snášeli ekologické i sociální dopady fosilního byznysu.

Na peníze pro své projekty se energetické firmy vyloženě těší, jak dokládá i rozhovor Seznam zpráv s jedním z majitelů Severní energetické Janem Dienstlem. Evropa jim totiž možná daruje zlatý padák v podobě podpory jejich projektů, z nichž část může být plynových. Lidem z uhelných regionů pak zbudou jen oči pro pláč.

Evropský parlament přitom už v únoru podpořil nový soubor takzvaných Projektů společného zájmu, v rámci kterých zaštítil mimo jiné téměř čtyřicet plánů na rozšíření plynové infrastruktury i ropovodů. Unie počítá také s financováním projektů na rozvoj vodíkových pohonů, přičemž většina forem vodíku vzniká právě chemickými reakcemi při výrobě plynu.

Kroky Evropského parlamentu tedy potvrzují obavy bruselských think tanků a ekologických organizací, že instituce Evropské unie budou namísto podpory regionů ve skutečnosti asistovat fosilním firmám, které se snaží zneužít Zelenou dohodu a zisky z krachujícího uhelného byznysu zachránit právě přechodem k plynu.

Všechny tyto plány, pokud budou skutečně realizované, uzavřou Evropu do nové dlouhodobé závislosti na fosilních palivech. O to hůře se jí pak bude zbavovat, protože nastavení mezinárodních dohod činí snahu zbavit se podobných, již jednou realizovaných investic, finančně i politicky velmi nákladnými.

Příkladem může být energetická charta, jež firmám umožňuje obcházet regulérní soudy a u soukromých arbitrů žalovat státy za opatření na ochranu spotřebitelů či životního prostředí. O jejím prodloužení státy se v současnosti v evropských institucích také jedná.

O finálních parametrech pro vyplácení fondu pro spravedlivou transformaci se bude ještě jednat napříč evropskými institucemi. Stejně jako v případě cílů pro rok 2030 bude mít finální slovo Evropská rada a skrze ní všechny členské státy. I zde se dá očekávat, že Česká republika spolu s dalšími státy střední a východní Evropy podpoří plyn.

Nicméně spravedlivá transformace, kterou předsedkyně Evropské komise opakovaně slibuje od oznámení vzniku Zelené dohody, začíná dostávat své reálné obrysy už nyní. V jejím podání znamená, že z veřejných peněz budeme dotovat snahu fosilních korporací uchovat si své zisky a dominanci nad lidmi, kteří žijí v regionech poničených těžbou a spalováním fosilních paliv. Takovou „spravedlnost“ si strčte za klobouk.