↗

Budoucnost bez oxidu uhličitého by pro spoustu lidí znamenala úlevu. Mohli bychom trošku zvolnit tempo a dělat v životě víc věcí, kterých si opravdu ceníme. Místo kvantity bychom se měli soustředit na kvalitu. Foto Archiv DOH

Jakým způsobem se vy jako vědec snažíte efektivně prosazovat změny?

V této oblasti narážíme na dva různé problémy. Zaprvé, my přírodní vědci na to prostě sami nestačíme. Dokážeme popsat, co se kolem nás děje a co nám jako lidstvu hrozí, a na základě toho nabízíme určité rady. Ale potřebujeme spojit síly i s dalšími odborníky z oblasti společenských věd a psychologie, prostě se všemi těmi, kdo rozumějí fungování a reakcím společnosti. A taky s těmi, kdo se zabývají společenskou odpovědností v korporátní sféře.

Zadruhé je samozřejmě potřeba psát knihy a články o našich poznatcích. Sám jsem vydal několik knih, hodně jezdím přednášet — ať už na půdě parlamentu nebo pro zaměstnance korporací. V mezích vědy se snažím vysvětlovat, co všechno je ve hře. 

Kromě správné komunikace je taky důležité nabízet řešení. Je jednoduché říct, co všechno nesmíme dělat a s čím vším bychom měli co nejdřív přestat, ale místo toho je potřeba i něco nabídnout. To je podle mě zásadní problém, protože takovou alternativu není jednoduché najít. 

Čím to je? Nemohlo by to souviset s roztříštěností jednotlivých vědních oborů? Existuje podle vás dostatečná spolupráce mezi přírodními vědci samotnými?

Toto právě byl hlavní důvod pro založení našeho Centrum biogeochemie v antropocénu. Máme v týmu odborníky, kteří se zabývají přímo klimatem, meteorologií, ale i odborníky na geografii, na tání permafrostu a taky chemiky. Naše centrum má tři hlavní sekce: geo-vědy, chemii a biologii. Ty se věnují různým aspektům klimatických změn, od akvatických systémů až po půdní systémy a procesy v atmosféře. Celé centrum stojí na myšlence, kterou jste už zmínil, a to spojit síly.

Pod hlavičkou klimatických změn vycházejí většinou jen poměrně stručné a rozkouskované studie. Hlavním cílem by ale podle mě mělo být pochopení celku a snaha šířit poznatky dál do povědomí společnosti. Problém ale je, že dnes je na prvním místě vydat vůbec nějakou studii, a ne přispět ke společenské změně. Nemyslím si pochopitelně, že by se všichni vědci měli snažit předávat své poselství politikům a veřejnosti, ale rozhodně by jich mělo být víc.

Je to ale vůbec možné? Věda přece taky stojí na konkurenčním boji, kdy se všichni snaží být lepší než ti ostatní. Je možné vzájemně spolupracovat v rámci oboru, který je založený na soutěži?

Myslím, že to možné je. Totéž ale probíhá v rámci celé naší společnosti. Do určité míry spolu všichni vzájemně soutěžíme o zdroje a o pozice, kluci soupeří o nejlepší holky a naopak. I celé společnosti spolu do velké míry soupeří. Hezky to popisuje i Darwin. Došlo mu však, že mezi lidmi existuje kromě silné soutěživosti taky intenzivní spolupráce, a že právě tohle je klíčem k úspěchu lidstva.

Všímám si toho už i ve financování výzkumu. V poslední době začínají plynout velké peníze do konsorcií, což má podpořit další rozvoj spolupráce. Špičková věda se posunula od jednotlivých vzájemně si konkurujících projektů směrem ke konsorciím, kde se kombinují různé perspektivy.

Jak přispívá k pochopení změn klimatu věděcké poznání například vás, biologů? 

Projekt Klimageddon vzniká za podpory Fondů EHP a Norska.