↗

Naším úkolem v Norském meteorologickém institutu je minimalizovat škody a taky počet obětí výkyvů počasí a klimatických změn. Universitas.no

Kdy jste si poprvé uvědomil, že změny klimatu jsou realita? Vybavíte si nějaký konkrétní moment, kdy jste si pomyslel: Páni, tak takhle to vypadá!

Někdy v osmdesátých letech jsem jel z centra domů z novoročního večírku a pršelo. Říkal jsem si: „Co se to děje? Jak to že prší, když má sněžit!“ V Oslu se změny počasí netýkají jenom atmosféry, ale i krajiny. Když sněží, je všude bílo, všechno je prosvětlené, ale když prší, je tma.

Změny klimatu se nám připomínají v podobě mizejícího sněhu a ledovců. Všude kolem vidíme nepochybné známky takových změn. 

Veřejnost od vědy čím dál více očekává nejen popis a interpretaci toho, co se děje, ale i pomoc s řešeními. Schopnost spolupráce geologů, biologů, klimatologů, pedologů, entomologů a dalších není moc vidět. Do médií plynou spíše dílčí poznatky, které se neprovazují v souvislostech navzájem. Vnímáte to také tak?

Problém vidím mimo jiné v samotné komunitě vědců, kteří zkoumají klimatické změny. Ne ve všem si vzájemně rozumíme. A i když si myslíme, že si rozumíme, je stejně potřeba věnovat naší komunikaci zvláštní pozornost. Někdy sice používáme stejná slova, ale význam se může lišit. Poznat, co a jak lidi myslí, a vybudovat si důvěru, to chvíli trvá. Ale stojí to za námahu. 

Například v odborech jsou zastoupeny profesní společnosti, jedna se věnuje klimatickým změnám, ale jsou tam i lidé z ropného byznysu, z těžebních společností. A ti jsou vůči klimatické změně velice skeptičtí. My se s nimi ale vytrvale bavíme, a to i mimo rámec vědy, abychom si získali jejich důvěru a mohli jim leccos vysvětlit. Některé věci musíte vysvětlovat několikrát a různými způsoby, aby lidé pochopili, jak to myslíte a z jakých informací a poznatků čerpáte, když hovoříte o klimatických změnách. Do velké míry je to tedy komunikační problém. 

Proč myslíte, že mezi klimatickými vědci existuje značná míra nepochopení nebo míjení se?  

Začínal jsem jako fyzik, pak jsem se zaměřil na atmosférickou fyziku a doktorát mám z oceánografie. V minulosti se spolu oceánografové a další přírodovědci vůbec nebavili. Nedůvěřovali si. Ale to už neplatí. Klima je provázané jak s oceánem, tak s atmosférou a ledovci. Klimatická změna postupuje a my všichni, včetně biologů, společně přispíváme ke zkoumání. Chceme umět předpovídat, jaký to bude mít dopad na uhlíkový cyklus.

Vědci přinášejí stále nové poznatky, ale ty do sebe někdy úplně nezapadají…

Řekl bych, že vědci všechno rádi zkoumají do co nejmenších detailů. Je to ale jako když pro stromy nevidíte les. V takové chvíli je potřeba o krok ustoupit a podívat se tak, abychom měli před očima celý obraz. 

Například skleníkový efekt jako koncept vznikl už velice dávno, někdy v třicátých letech minulého století, kdy probíhal jeho výzkum. Obdobné výzkumy se ale často už neopakují v domnění, že dané jevy máme prozkoumané, popsané a že jim všichni rozumějí.

Někdy se ale objeví tolik nových poznatků a informací, že když je zkoumáte krok za krokem, abyste získali celkový obrázek, musíte ho porovnat s původním konceptem skleníkového efektu. Potřebujete ověřit, jestli to vůbec ještě dává smysl. Je opravdu důležité mít k dispozici celou škálu detailů, ale je taky třeba vidět, jak do sebe zapadají. 

Takže dneska už byste nepoužil termín skleníkový efekt?

Ale ano, jenomže ten koncept už není tak důležitý. Rámování je prostě takové, že roste skleníkový efekt, ale ta změna má dopad na celý hydrologický cyklus stejně jako na oblačnost. Chceme se sice ponořit do zkoumání detailů a vytvořit z nich modely, ale někdy je potřeba věci zjednodušit. Jsme tady na naší planetě, třeba zrovna v Praze, a vidíme spíš jednotlivé stromy a všechny detaily kolem, ale kdybyste seděli v raketě na oběžné dráze, uvidíte celou Zemi. Oba tyhle přístupy mají smysl, jen perspektiva je rozdílná.

Co byste konkrétně chtěl, aby veřejnost věděla a chápala v souvislosti s klimatickou problematikou? Pro řadu z nás je to do chvíle, kdy se nám zhmotní na zahrádce, abstraktní pojem.

Projekt Klimageddon vzniká za podpory Fondů EHP a Norska.