Klimatické hnutí má jedno oblíbené heslo: Nechráníme přírodu, jsme příroda, která brání sama sebe. Po událostech letošního léta můžeme začít z onoho motta pomalu vyškrtávat první tři slova. Ve světě, který jsme spalováním fosilních paliv a nezřízeným vypouštěním uhlíku oteplili o jeden stupeň oproti předindustriální době, nám totiž pomalu začíná zbývat jenom příroda, která brání sama sebe.

Houston zdevastoval hurikán Harvey, o dva týdny později se přes karibské ostrovy a Floridu přehnal největší dosud naměřený hurikán v Atlantiku jménem Irma. Nejmenší škody dosud napáchal třetí hurikán José, který podobně jako jeho dva předchůdci dosáhl čtvrté kategorie škály, ve které se počítá síla jevu.

Místo tradičních dvanácti tropických bouří očekávají vědci v letošní sezoně hurikánů, která končí až poslední den v listopadu, devatenáct projevů extrémního počasí. Namísto šesti hurikánů jich letos bude zřejmě devět. Těžko říct, jestli Irma byla letos posledním ničitelem amerického pobřeží.

Mexiko zasáhlo nejsilnější zemětřesení za posledních sto let. V Indii, Nepálu, Bangladéši a na Srí Lance zemřely stovky lidí kvůli rekordním záplavám způsobeným silnějšími monzunovými dešti, které rozvrátily tamní zemědělství. Sucha na východě Afriky způsobují hladomory, obyvatelům Říma letos kvůli nedostatku vody hrozil přídělový systém.