↗

„Rozvrat klimatu ohrožuje práva občanů garantovaná českým ústavním pořádkem. Tím, že český stát nesnižuje emise skleníkových plynů dostatečně rychle, selhává ve své povinnosti tato práva chránit. Občanské protesty jsou proto zcela na místě,“ soudí signatáři výzvy. Foto Barbora Sommersová, Greenpeace

Klimatická krize představuje jedno z největších ohrožení budoucnosti naší civilizace. Vysychání krajiny a kolaps lesních ekosystémů, přibývající výkyvy počasí, to všechno jsou pouhé předzvěsti budoucnosti, která nás čeká, nepodaří-li se nám velmi rychle omezit emise skleníkových plynů a zadržet tak přehřívání planety pod relativně bezpečnou hranicí jednoho a půl stupně Celsia oproti předprůmyslové době.

Řešení známe: potřebujeme co nejrychleji přejít z fosilních paliv na obnovitelné zdroje. V České republice by měla tato proměna začít definitivním ukončením těžby a spalování hnědého uhlí - nejšpinavějšího fosilního paliva. Kvůli němu je v severních Čechách zdevastovaná krajina a vysychají studny. Šestinu elektřiny přitom ČR vyváží do zahraničí a vydělávají na ní soukromí majitelé uhelných elektráren. S vývozem by se přitom mohlo skončit ještě dnes, pokud by k tomu byla politická vůle.

Konec uhlí musí být ale spravedlivý. Jsou to právě lidé z těžebních regionů, kdo na vlastní kůži nejvíce pocítí změny, které přinese ukončení těžby. Právě proto by jejich hlasům měli politici přikládat největší váhu a využít přechodu na obnovitelné zdroje jako příležitosti pro zlepšení života v regionech.

Evropský Fond pro spravedlivou transformaci počítá s desítkami miliard pro uhelné regiony po celé Evropě. Peníze na spravedlivý přechod k OZE existují. Politici však musí okamžitě zahájit debaty s místními obyvateli a zaměstnanci a zaměstnankyněmi energetického sektoru, naslouchat jejich potřebám a společně vytvořit plán, jak zajistit práci a spokojený život pro všechny.

Co ale vládní politici dělají místo toho? Vláda loni pod tlakem veřejnosti zřídila Uhelnou komisi, která by měla útlum uhelné energetiky naplánovat a stanovit definitivní datum jejího konce. V komisi však mají jednoznačnou převahu zástupci uhelných korporací jako ČEZ či Sev.en energy a na ně navázaných politických kruhů či lobbistů. Lze tak očekávat, že valná část členů a členek komise se bude snažit konec uhlí zdržet a naplánovat tak, aby odpovídal zájmům energetických firem.

Pokud máme včas snížit emise a zadržet přehřívání planety pod bezpečnou hranicí, musí uhlí ve vyspělých zemích skončit nejpozději do roku 2030. Jakékoli oddalování je podle vědeckých dat nepřijatelným hazardem s životy nás všech.

Je nepřijatelné, že zatímco uhelná komise debatuje o konci uhlí, současně Severočeské doly chystají rozšíření těžby na dolu Bílina za kritický rok 2030. Je nepřijatelné, že pokračuje nesmyslný export elektřiny do zahraničí a energetické firmy plánují prodlužování provozu nepotřebných uhelných elektráren, jako jsou Chvaletice, místo aby se začaly zavírat.

A je nepřijatelné, že další takové elektrárny, jako jsou Počerady, vůbec největší zdroj emisí na českém území, prodává ČEZ s většinovým podílem státu do soukromých rukou, čímž roste riziko prodlužování jejich zbytečné a škodlivé existence či kompenzací pro uhlobarona Pavla Tykače.

Rozvrat klimatu ohrožuje práva občanů garantovaná českým ústavním pořádkem, zejména Listinou základních práv a svobod, jako jsou právo na život, právo na příznivé životní prostředí či právo na ochranu zdraví. Tím, že český stát nesnižuje emise skleníkových plynů dostatečně rychle, selhává ve své povinnosti tato práva chránit.

Občanské protesty, včetně akcí občanské neposlušnosti, chystané občanskými iniciativami o víkendu 3. až 6. září pod heslem “Konec uhlí #TEĎ”, jsou proto zcela na místě.

Naopak nepřijatelný je v této situaci očividně nezákonný postup Policie České republiky, která překračuje své pravomoci a snaží se protiprávními nátlakovými metodami protestům zabránit nátlakem na spřízněné samosprávy - jak na to nedávno upozornil Český rozhlas.

Nelze s čistým svědomím přihlížet tomu, jak nás česká i ostatní světové vlády svou podporou fosilního průmyslu vedou do klimatické katastrofy, a tak nás okrádají o budoucnost. Uhlí musí skončit rychle a spravedlivě. A je na nás všech se o to zasadit.

Podepsáni:

Eliška Wagnerová, emeritní ústavní soudkyně a senátorka

Petr Vacek, herec

Jiří Malík, člen Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu Rady vlády pro trvale udržitelný rozvoj, předseda Spolku Živá voda, z.s.

Marta Kubišová, zpěvačka

Anna Šabatová, bývalá veřejná ochránkyně práv a mluvčí Charty 77

Edvard Sequens, energetický konzultant

Prof. PhDr Milena Bartlová, CSc, vedoucí Katedry teorie a dějin umění UMPRUM

Petr Uhl, novinář

Petra Hůlová, spisovatelka

Jan Hřebejk, režisér

Petr Jarchovský, scénárista

Jan Hollan, fyzik a environmentalista, člen Stínové uhelné komise

Tereza Dočkalová, činoherec

Josef Patočka, novinář

Zuzana Fuksová, moderátorka a zpěvačka dua Čokovoko

Daniel Ďurech alias James Cole, rapový umělec

Lukáš Likavčan, filosof

Čestmír Klos, ekologický novinář

Václav Walach, kriminolog

Petr Doubravský, studentský aktivista a spoluzakladatel Fridays For Future Česká republika

Václav Hampl, senátor, profesor lékařské fakulty, bývalý rektor Univerzity Karlovy

Zuzana Piussi, režisérka

Michal Bregant, generální ředitel Národního filmového archivu

Ondřej Slačálek, politolog a novinář

Magdalena Šipka, básnířka a teoložka

Anna Cima, spisovatelka

Jan Bierhanzl, filosof a vysokoškolský učitel

Michael Kocáb, hudební skladatel a občanský aktivista

Adam Borzič, básník a šéfredaktor literárního obtýdenníku Tvar

Arne Springorum, hydrogeolog

Petr Kupka, vědecko-výzkumný pracovník

Jan Bittner, ekonom

Miroslav Patrik, občanský aktivista

Martin Černý, environmentalista

Vojtěch Pelikán, výzkumník a VŠ pedagog

Naďa Johanisová, ekologická ekonomka a vysokoškolská učitelka

Anna Kšírová, lékařka a podnikatelka

František Vosecký, zastupitel Prahy 7, projektový manažer

Miloslav Kolenatý, vysokoškolský pedagog

Vojtěch Bárta, dramaturg a režisér

Michaela Pixová, sociální geografka, aktivistka a vysokoškolská učitelka

Barbora Bírová, antropoložka a expertka na ukončování bezdomovectví

Pavel Sterec, výtvarný umělec a vysokoškolský pedagog

Ivan Buraj, divadelní režisér, umělecký šéf HaDivadla

Johana Drlíková, environmentalistka a praktická ochranářka přírody

Kristýna Hrubanová, pedagožka

Tereza Semotamová, spisovatelka a publicistka

Milan Štefanec, lidskoprávní aktivista

Jiří Holba, filmový režisér

Ondřej Císař, sociolog

Michal Šindelář, člen Bike Kitchen Brno a koordinátor projektu Mobility Change, not Climate Change

Andrea Culková, filmová režisérka

Svatava Antošová, spisovatelka a publicistka

Barbora Kleinhamplová, výtvarná umělkyně

Eva Koťátková, výtvarná umělkyně

Jan Škrob, básník

Barbora Kvasničková, mladá delegátka ČR do OSN 2019

Darina Alster, umělkyně, pedagožka AVU, ateliér NM2, garantka kolektivu Mothers Artlovers

Stanislav Biler, sociolog, publicista a spisovatel

Petr Vidomus, sociolog, publicista

Zuzana Schreiberová, historička, lidskoprávní aktivistka a ředitelka Multikulturního centra Praha

Jakub Čech, student a občanský aktivista

Jan Májíček, publicista a aktivista

Leoš Jeleček, historický geograf a environmentální historik

Václav Orcígr, sociolog a ekolog

Johanna Nejedlová, zakladatelka spolku Konsent

Petra Kolínská, aktivistka v oblasti životního prostředí, bývalá radní pro územní rozvoj Hl. m. Prahy

Jaroslav Fiala, publicista a politolog

Jozef Miker, lidskoprávní aktivista a bývalý velkostrojař

Karina Kottová, kurátorka a ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého

Tereza Boučková, spisovatelka

Jiří Silný, teolog

Jakub Patočka, šéfredaktor, Deník Referendum

Mirek Prokeš, ekolog a lidskoprávní aktivista, mluvčí Společenství práce a solidarity

Ondřej Přibyla, zakladatel projektu faktaoklimatu.cz

Jan Piňos, ekolog a občanský aktivista

Hana Janečková, teoretička a kurátorka současného umění

Anna Remešová, šéfredaktorka výtvarného časopisu Artalk.cz

Jan Černý, filosof a vysokoškolský učitel

Ivan Štampach, religionista a publicista

Petr Gibas, antropolog, geograf

Petr Bittner, publicista, Genderman 2019

Pavel Klusák, hudební publicista

Matěj Samec, dramaturg a umělecký šéf Divadla MeetFactory

Zuzana Pavelková, právnička

Tereza Stöckelová, socioložka

Martin C. Putna, literární historik

doc. MUDr. Jan Trnka, Ph.D., lékař a vysokoškolský pedagog

Alexander Ač, Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR

Jiří Hromada, herec - emeritní prezident Herecké asociace a GLBT hnutí v ČR

Břetislav Rychlík, režisér a vysokoškolský učitel

Arnošt Novák, sociolog

Jana Baierová, knihovnice

Vendula Bittner, družstevní nakladatelka

Anna Pospěch Durnová, politoložka

Pavel Karous, sochař a pedagog

Petra Jelínková, překladatelka

Martin Kohout, dokumentarista a sociolog

Alena Klírová, členka Stínové uhelné komise

Ľubica Kobová, vysokoškolská pedagožka, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy

Jiří Dienstbier, senátor

Jitka Češková, projektantka zahradních a krajinářských úprav a členka Stínové uhelné komise

Milan Starec, člen Stínové uhelné komise

Organizace:

Fridays For Future Česká republika

Centrum pro dopravu a energetiku z.s., nevládní nezisková organizace

Rodiče za klima Liberec

Limity jsme my

Parents for future, Česká republika

Hnutí DUHA - Friends of the Earth Czech Republic

Extinction Rebellion rodiče

Greenpeace Česká republika

NESEHNUTÍ

Univerzity za klima

Institut úzkosti

Klimatická koalice

Calla - Sdružení pro záchranu prostředí

Zelený kruh, asociace ekologických organizací

ZO ČSOP JARO Jaroměř

NaZemi

Konsent, z.s

Umění pro klima

Přátelé přírody Praha

Kultura pro budoucnost, ekologická skupina Institutu umění — Divadelního ústavu

Ekobuňka AVU, nehierarchická skupina

Klimatická skupina Národního filmového archivu