Často se uvádí, že změny klimatu dopadají nejhůře na chudší většinu světa. Ne vždy je ale snadno představitelné jak. V minulém týdnu byl přitom k vidění pomyslný obraz dopadů hned v několika provinciích severního a východního Afghánistánu. Oblast postihly záplavy, které zde bývávaly v srpnu i dříve. Nyní jsou ale prudší a ničivější, navíc doprovázené dalšími ránami.

Takřka polovina pracující populace Afghánistánu se živí zemědělstvím. Vedle pšenice, datlí a oliv se pěstují zejména různé druhy ovoce a ořechů, včetně proslulých afghánských pistácií. Chovají se krávy, ovce a kozy. Všechny tyto způsoby obživy jsou ale závislé na stabilitě počasí.

Na pravidelné záplavy obvyklého rozsahu se dá i v afghánských podmínkách do jisté míry připravit. Na bleskové povodně a záplavy aktuálního rozsahu ovšem těžko. Jen v minulém týdnu přišlo o život nejméně 170 lidí a tisíce dalších o bydlení. Mnoho domů se rozpadlo vedví, některé zmizely úplně. Oběti záplav jsou přitom povětšinou ženy a děti, které po příchodu přívalové vlny ještě spaly.

V zemi evroamerické úrovně by dokázal zřejmě pomoci stát. V Afghánistánu při zničených cestách a pokračující válce jsou odříznuty celé regiony. Zdravotnictví je zcela závislé na humanitárních organizacích.

Připočtou-li se současné problémy s koronavirem, problémy s fungováním státní správy obecně či fakt, že v celé zemi navíc nikdo moc neřeší statiku staveb nebo územní plánování, je nabíledni, co může způsobit byť jedna dílčí pohroma.

Na některé skupiny populace navíc dopadlo klimatických ran již několik. Aktuální povodně zasáhly nejhůře provincii Parván ležící na sever od Kábulu. Právě do jejího hlavního města Čárikáru se přitom přestěhovala předloni velká skupina zemědělců zruinovaná ohromným suchem v roce 2018. Žili převážně v provizorních domcích či stanech na okraji města, v němž se snažili nalézt náhradní práci. Nyní jim nezbylo často vůbec nic.

Patří se připomenout, že Afghánistán hledá v současné době stále i cestu z letitého vnitřního konfliktu. Řeší se budoucnost hnutí Tálibán. Ještě před deseti lety se viděla spása kromě jiného v rozdělování půdy věčným bojovníkům za tu i onu stranu — v nabízení alternativní obživy. Jenomže dnes?

Mnohé regiony hornatého Afghánistánu trápily vždycky problémy s pitnou vodou a přísunem potřebného množství vláhy. Tyto se mají nyní ještě zhoršovat. Již sucho 2018 znamenalo celostátně propad úrody o třetinu a podobný pokles v produkci mléka. Nyní navíc zničily pole mimořádné povodně. 

Jak za takovýchto podmínek realisticky čekat, že tisíce bojovníků složí zbraně a k boji se už nevrátí? Ve severních provinciích se nepřestalo bojovat ani teď, i když i předáci Tálibánu vyjádřili obětem povodní soustrast a nařídili bojovníkům v daných regionech, aby postiženým pomohli.

Budou-li dopadat na zničený Afghánistán i další klimatické rány, těžko si představit, kdy by mohly boje o zdroje a území konečně utichnout.