Afghánistán v době pandemie: nezabije-li nás virus, zemřeme hlady

Fatima Rahimi

Pro zemi, těžce zkoušenou občanskou válkou a všeobecným nedostatkem, je nápor epidemie takřka neřešitelný problém. Jedinou kladnou okolností je poměrně příznivá věková skladba afghánského obyvatelstva.

Podle organizace „Zachraňte děti“ potřebuje v Afghánistánu zhruba pět milionu dětí humanitární pomoc. V roce 2020 jejich počet vzrostl o čtyřicet procent. Foto Relief International

„Země zmítané válečnými konflikty mají to nejhorší teprve před sebou,“ prohlásil generální tajemník OSN António Guterres s odkazem na pandemii způsobenou koronavirem. Afghánistán je jednou z nich.

Svůj první případ Covid-19 zaznamenal Afghánistán v polovině března v severozápadní provincii Herát. Odtud se virus rozšířil do většiny země, ušetřeny zatím zůstaly jen čtyři z celkem čtyřiatřiceti provincií. Podle vládních statistik zatím virus připravil o život pětaosmdesát lidí. Číslo je ale téměř jistě chybné. Afghánistán nemá prostředky a ani schopnosti provádět rozsáhlé testování, v průměrů provádí pouhých dvě stě testů denně.

Afghánská vláda zatím eviduje v celé zemi 2704 případů. Místní úředníci však pracují s předpokladem, že nakažených je až několikanásobně více. Někteří pozorovatelé dokonce mluví o desítkách tisíců případů.

Virus se do Afghánistánu pravděpodobně dostal ze sousedního Íránu, který patří mezi nejpostiženější země v regionu. Írán navíc kromě pandemie sužuje ekonomická krize, nedostatek léků, personálu a lůžek a s tím související pomalý rozklad zdravotního systému.

V Íránu ještě donedávna žilo zhruba dva a půl milionu afghánských uprchlíků. Mnozí tam ale působili jako pracovníci bez smlouvy, přičemž vydělávali sotva tolik, aby přežili.

Podle informací BBC Persia přešlo z Íránu do Afghánistánu od konce února do dubna přes sto třicet tisíc lidí. Uprostřed hospodářské krize totiž skončila poptávka po dělnících pracujících za nižší mzdy než Íránci.

I za normálních okolností neměli Afghánci v Íránu rovný přístup ke zdravotní péči. S pandemickou krizí se však situace ještě zhoršila. Podle svědectví lidí na místě nemocnice Afghánce prostě odmítají vyšetřit. Strach z postupující pandemie a ztráty práce tak donutil mnohé vrátit se zpět do Afghánistánu, kde je ovšem čeká ještě větší bída.

Problémy mají také Afghánci s cestováním do Íránu. I když tam mají trvalý pobyt nebo příbuzné, přes zavřenou hranici se nedostanou. Mnoho lidí tak zůstalo trčet v hraničním pásmu, vrátit se mohli jen do Afghánistánu.

Minulý týden sice Írán hranici zhruba na sedm hodin otevřel, podle perské sekce BBC se však do země dostali jen studenti či podnikatelé. Z toho důvodu se řada lidí zkouší dostat do země nelegálně. Íránská policie na to reagovala nekompromisně.

Padesát Afghánců bylo tento týden při pokusu o nelegální překročení hranice chyceno a vhozeno do hraniční řeky. Zhruba dvacet lidí zůstává nezvěstných, o jejich osud panují ale vážné obavy, mnoho Afghánců neumí plavat.

Pandemie v době chaosu

Afghánská společnost se vůbec poslední dobou zmítala v chaosu, virus to jen zhoršil. Centrální vláda se snaží vyjednat mírovou smlouvu s Tálibánem, povstalci však nadále útočí na vládní síly. Během dvou týdnů na přelomu března a dubna provedl Tálibán přes pět set útoků v devíti provinciích, které jsou zároveň těmi nejhůře zasaženými infekcí nového typu koronaviru. Každodenně přijde o život pětadvacet až čtyřicet příslušníků vládních sil.

Jediná změna v přístupu Tálibánu podle všeho spočívá v tom, že se povstalci už každým svým útokem nechlubí na sociálních sítích a dalších online platformách. Také přestali útočit ve velkých městech. Boje se přesunuly více do menších měst a na vesnice. Nicméně mezi velkými městy kontrolují cesty a silnice.

Některé skupiny Tálibánu odmítají zastavit válku, humanitární důvody jim zkratka nestačí. Tálibán sám však virovou pandemii využívá k tomu, aby rychleji prosadil své požadavky. Minulý týden například chtěl, aby vláda propustila jejich vězně a jako důvod uvedl právě rychlé šíření viru.

Mírové jednání mezi Tálibánem a Spojenými státy, avšak bez účasti centrální afghánské vlády, mělo přinést zemi klid. Tálibán v dohodě vyžaduje úplné stažení americké armády v průběhu příštích čtrnácti měsíců. Za to se zavazuje, že nebude útočit na spojenecké síly a nebude spolupracovat s mezinárodními teroristickými skupinami.

Tálibán dále žádá o propuštění zhruba pěti tisíc svých členů z afghánských vězení. Centrální vláda byla dlouho proti tomuto kroku, nicméně požadavek Tálibánu nakonec začal být naplňován. Prezident Ašraf Ghaní souhlasil pod podmínkou, že Tálibán zmírní násilí proti vládním složkám. Vyhlášku podepsal 10. března.

Jako gesto dobré vůle by rád propustil zhruba patnáct set vězňů. Nyní, o více než měsíc později, z nich byla propuštěna asi třetina.

Situaci nicméně komplikuje fakt, že Ghaního sok Abdulláh Abdulláh zůstává proti propuštění tálibánských vězňů. Abdulláh coby dlouholetý Ghaního soupeř neuznal výsledek zářijových voleb a složil ve stejný den jako on inaugurační slib. V zemi tak trvá prezidentské dvojvládí.

Minulý měsíc se ani po dlouhém jednání obě hlavy země nedohodly na kompromisu, mezitím ministerstvo zahraničí Spojených států oznámilo, že sníží svou pomoc afghánské vládě o jednu miliardu dolarů. 75 procent afghánských veřejných výdajů přitom pochází právě ze zahraniční pomoci. Další jednání mezi Abdulláhem a Ghaním se čeká tento týden.

Lidé si nemohou dovolit zůstat doma

Afghánský zdravotní systém je slabý a závislý na zahraničních darech. Při poskytování nejzákladnějších služeb se stát řadu let spoléhal na pomoc nevládních organizaci. Ačkoli velká města počítají s nárůstem nemocných, trápí je nedostatek léků, ochranných prostředků, přístrojů a zdravotního personálu. Dle oficiálních čísel je nadto mezi nakaženými nejméně 228 zdravotníků.

Nejhůře jsou postižena velká města jako Kábul, Herát a Kandahár. Místní politici prosadili přísná opatření. Všechna města byla skoro do konce dubna pod karanténou, zavřené jsou školy a univerzity, místní televize před každým vysíláním upozorňuje na dodržování hygieny a sociálního odstupu a žádá lidi, aby zůstali doma. Politici a úředníci si však stěžují, že lidé tato opatření neberou vážně a často je porušují.

Někteří Afghánci byli ovlivněni náboženskými vůdci, kteří ignorují rady expertů i vlády a nadále pořádají modlitby, jichž se běžně účastní stovky a někdy i tisíce lidí. I Senát odmítá respektovat vládní opatření a nadále zasedá.

Není tedy divu, že lidé zákazy porušují. Velká část lidí jednoduše musí ven a vydělat si na živobytí. Jak si máte ale pravidelně mýt ruce, když nemáte tekoucí vodu ani mýdlo? Jak můžete zůstat doma, když musíte být v práci, kde jste placeni od hodiny?

Podle místních úředníků pracuje v Herátu, městě s půlmilionem obyvatel, přes 150 tisíc dělníků, závislých na každodenním výdělku. Právě na ně vládní opatření nejvíce dolehla. Během karantény nemají, jak nakrmit sebe nebo své rodiny. Na začátku přitom situaci mírnily dary těch zámožnějších, ale i ty se významně snížily poté, co na podniky dolehly ekonomické důsledky karantény.

Podle organizace „Zachraňte děti“ potřebuje v Afghánistánu zhruba pět milionu dětí humanitární pomoc. V roce 2020 jejich počet vzrostl o čtyřicet procent.

V celé zemi je značný nedostatek potravin a rapidně rostou jejich ceny. Podle kábulského guvernéra Mohammada Jakúba Hajdarího začala vláda ve středu distribuovat materiální pomoc pro zhruba 250 tisíc rodin. Každá rodina obdržela, v závislosti na počtu členů, čtyři až deset bochníků chleba, rýži a olej.

Podobná pomoc se organizovala i v Herátu a Kandaháru. Potřebných rodin je však mnohem více, než kolika může vláda pomoci, prohlásil pro televizi Ariana kandahárský guvernér Hajátolláh Haját.

Afghánský ministr zdravotnictví Ferozuddin Feroz řekl, že šíření viru v Afghánistánu pokračuje, vrchol pandemie ještě nepřišel a jak ukazují modely Světové zdravotnické organizace, mohla by být infikována více než polovina populace. Striktní vládní opatření však nemohu trvat dlouho, ekonomika ani lidé si to nemohou dovolit.

Se začátkem ramadánu 23. dubna se mimořádná opatření trochu uvolnila. V Herátu či Kandaháru jsou odpoledne otevřené obchody a místní trhy s ovocem a zeleninou, od večera však platí nadále karanténa. Otevřeny zůstávají lékárny, nemocnice fungují nonstop.

Malá naděje podle Feroze spočívá v tom, že úmrtnost v Afghánistánu zatím podle oficiálních čísel není vysoká. Částečně to lze přičíst skutečnosti, že afghánská populace je mladá, přibližně šedesát procent lidí tvoří lidé do pětadvaceti let.

Zároveň ale dodal, že úřady nejsou schopné zaregistrovat všechna úmrtí, netestuje se dostatečné množství lidí a řada obyvatel jednoduše nemá na to, aby šla k lékaři. Mnoho lidí umírá doma a do oficiálních statistik se tyto případy nedostávají.

Vládní opatření sice zpomalila šíření viru, ale velká část populace nemá na výběr. Aby přežila, musí se starat o své živobytí. „Nezmřeme-li na virus, umřeme i se svými dětmi hlady,“ prohlásil v reportáží pro televizi Ariana jeden obchodník. Chudá země, jako je Afghánistán, může čelit koronavirové epidemii ne měsíce, ale roky.

    Diskuse