Dohoda s Tálibánem může přinést mír. Ne však, pokud bude ignorovat ženy

Fatima Rahimi

Všichni napjatě sledují, jak budou pokračovat mírové rozhovory mezi afghánskou vládou a Tálibánem. Největší obavy o svůj osud mají ovšem ženy.

Afghánské aktivistky jsou toho názoru, že ženy by měly mít ve všech mírových jednáních nejméně třicetiprocentní účast. Foto Facebook Zan Tv

Začátkem srpna podepsal afghánský prezident Ašraf Ghaní propuštění posledních čtyř set z celkem asi pěti tisíců vězněných stoupenců Tálibánu. Stalo se tak v souladu s mírovou dohodou uzavřenou mezi tímto hnutím a Spojenými státy. Kábulské vězení zatím opustilo na osmdesát vězňů, očekávané osvobození zbývajících provázejí stále sílící rozepře. Zda vůbec a kdy tímto krokem dosáhne afghánská centrální vláda obnovení rozhovorů s Tálibánem a ukončení dlouholetého konfliktu, zůstává nejasné.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×

Vztahy mezi Argem, prezidentským palácem v Kábulu, a hnutím Tálibán se zatím každopádně nelepší. Tálibům se postupné propouštění vězňů nelíbí, všichni už podle nich měli být dávno venku.

Prezident Ghaní zase v článku pro Washington Post upozorňuje, že ona čtyřsetčlenná skupina vězňů tvoří velmi nebezpečné jádro Tálibánu a že jejich osvobození může ohrozit nejen Afghánistán, ale i celý svět. Podle afghánského prezidenta jsou mezi vězněnými především obchodníci s drogami a bílým masem či teroristé, kteří mají na svědomí útoky proti civilistům. 

Ke kritice propouštění Tálibánců se přidaly Francie a Austrálie, které žádají Afghánistán, aby za mřížemi zůstali vrazi jejich vojáků a humanitárních pracovníků.

Vzájemné obviňování mezi afghánskou vládou a Tálibánem trvá dlouhá léta. Tálibán viní vládu z toho, že jejich vězněné stoupence sice propouštějí, ale vzápětí zabíjí. Podle Ghaního zas Tálibán a jeho přidružené teroristické skupiny zabily nebo zranily přes dvanáct tisíc členů bezpečnostních sil a civilistů, přestože vládní síly drží obrannou pozici. 

Ghaní naléhá na zástupce Tálibánu, aby zahájili jednání s vládními činiteli a spolupracovali na dosažení politického řešení. Na straně Tálibánu však stále přetrvává nedůvěra pramenící z vládní neúčasti na mírovém jednání.

Mírová smlouva vznikla bez centrální vlády

V roce 2018 sjednaly Spojené státy v čele s prezidentem Donaldem Trumpem schůzku s tálibánskou kanceláři v katarské metropoli Dauhá. Pokus o uzavření míru však skončil neúspěchem. Tálibán odmítal jednat s kábulskou vládou, protože podle něj nikdy neměla legitimitu. Fundamentalistické hnutí neuznává volby a o afghánské vládě prohlašuje, že je pouze „prodlouženou rukou Ameriky“. Mírovou dohodu proto bylo ochotné uzavřít pouze přímo se Spojenými státy, tedy bez přítomnosti centrální vlády. 

Dohodu jménem Spojených států podepsal v březnu letošního roku zvláštní vyslanec Zalmaj Chalilzád a za Tálibán Mullah Abdul Ghaní Baradar. Kromě zmíněného propouštění vězněných Tálibánců obsahuje tato dohoda úplné stažení americké armády z Afghánistánu během příštích čtrnácti měsíců. Výměnou za to se Tálíbán zavázal, že nebude útočit na spojenecké síly a nebude spolupracovat s mezinárodními teroristickými skupinami.

Válka v Afghánistánu dosud Spojené státy stála podle amerického deníku The New York Times více než dva biliony dolarů, nemluvě o mnoha zmařených životech vojáků i civilistů. Jedná se o vůbec nejdelší válku, kterou kdy Amerika vedla. Její vyjednávání dohody mezi Spojenými státy a Tálíbánem trvalo více než rok. Zdá se, že budoucnost Afghánistánu bez přítomnosti americké armády je jasná. 

Nyní je otázkou, jak budou mírové rozhovory pokračovat mezi Tálibánem a kábulskou vládou. Největší obavy o svůj osud mají v této době ženy.

Ženy se ptají: co s námi bude?

V mnoha částech Afghánistánu se ženy staly nedílnou součástí veřejného i politického života. Za jeden z největších úspěchů post-tálibánského režimu lze považovat růst nezávislých sdělovacích prostředků. Právě tam, v soukromých i veřejnoprávních televizích, pracují v současnosti desítky žen. Jednou z nejzajímavějších stanic je Zan (Žena), která se vyznačuje tím, že funguje díky ženám, ženy v ní moderují, režírují a mají své pořady, stanice zaměstnává převážně ženy. 

V mírových jednáních ale afghánské ženy zastoupeny nebyly. A proto se návratu Tálibánu obávají. Afghánské aktivistky jsou toho názoru, že ženy by měly mít ve všech mírových jednáních nejméně třicetiprocentní účast. Předsedkyně Afghánské nezávislé komise pro lidská práva Síma Samarová tvrdí, že prvním krokem k budování míru je ukončení války, rozhovory nemohu začít ve válečném stavu.

Minulý týden se terčem teroristického útoku stala obhájkyně práv žen a členka kábulského parlamentu Fawzia Koofiová, která vystoupila také minulý rok v České republice na jihlavském festivalu dokumentárních filmů. Během cesty autem do Kábulu, kterou absolvovala spolu se svou sestrou, byla střelena do paže. Koofiová dlouhodobě a otevřeně kritizuje fundamentalisty za jejich postoje nejen vůči ženám. Jak sama zdůrazňuje, nehodlá přestat.

V reakci na mírové rozhovory startují na afghánských sociálních sítí různé kampaně. Jednou z nich je například Kampaň za ženský pohled na věc, která se šíří v perštině i v angličtině pomocí hashtagu #WomensPerspect1. Týden co týden má být zveřejňováno jedno právo žádané afghánskými ženami. Minulý týden požadovaly právo na vzdělání, tento týden právo na práci.

Afghánky byly aktivní po celou dobu mírových rozhovorů. Vloni v březnu spustila známá mladá novinářka Farahnaz Forotanová internetovou kampaň pomocí hashtagu #MyRedLine (moje červená linie). Chtěla tak upozornit na právo každé ženy vyjadřovat se samostatně. Kampaň ženy vybízela, aby napsaly, kde končí jejich pomyslná hranice. Forotanová v rozhovoru pro The New York Times řekla, že pro ni jako pro novinářku je jedním z nejdůležitější práv svoboda projevu. 

Minulý rok sepsaly aktivistky za práva žen také otevřený dopis, který se šířil hlavně po Facebooku a byl adresován afghánské vládě a mezinárodním silám. Stálo v něm: „Během posledních sedmnácti let jsme bojovaly za to, aby ženy a jejich zájmy byly zastoupeny v politice, v sociálních a kulturních institucích v Afghánistánu. Jsme civilistky, učitelky, lékařky, aktivistky, studentky, umělkyně, obyčejné občanky, které se společně, ale také individuálně, snaží vytvářet prostor k obhajobě svých práv a také pro mír v naší zemi. Tato těžce vybojovaná práva jsou teď v ohrožení.“

Dohoda s Tálibánem by mohla přinést vytoužený mír, nesmí se tak ale stát na úkor žen. Je na afghánské vládě, aby ženská práva prosazovala. Přestože se Afghánistán potýká s mnoha problémy, změnil se. Mladá generace a ženy jsou aktivní v boji za svá práva. Pokud budou nyní přehlédnuty, opravdový mír v Afghánistánu nezavládne.

      Diskuse