Začátkem srpna podepsal afghánský prezident Ašraf Ghaní propuštění posledních čtyř set z celkem asi pěti tisíců vězněných stoupenců Tálibánu. Stalo se tak v souladu s mírovou dohodou uzavřenou mezi tímto hnutím a Spojenými státy. Kábulské vězení zatím opustilo na osmdesát vězňů, očekávané osvobození zbývajících provázejí stále sílící rozepře. Zda vůbec a kdy tímto krokem dosáhne afghánská centrální vláda obnovení rozhovorů s Tálibánem a ukončení dlouholetého konfliktu, zůstává nejasné.

Vztahy mezi Argem, prezidentským palácem v Kábulu, a hnutím Tálibán se zatím každopádně nelepší. Tálibům se postupné propouštění vězňů nelíbí, všichni už podle nich měli být dávno venku.

Prezident Ghaní zase v článku pro Washington Post upozorňuje, že ona čtyřsetčlenná skupina vězňů tvoří velmi nebezpečné jádro Tálibánu a že jejich osvobození může ohrozit nejen Afghánistán, ale i celý svět. Podle afghánského prezidenta jsou mezi vězněnými především obchodníci s drogami a bílým masem či teroristé, kteří mají na svědomí útoky proti civilistům. 

Ke kritice propouštění Tálibánců se přidaly Francie a Austrálie, které žádají Afghánistán, aby za mřížemi zůstali vrazi jejich vojáků a humanitárních pracovníků.

Vzájemné obviňování mezi afghánskou vládou a Tálibánem trvá dlouhá léta. Tálibán viní vládu z toho, že jejich vězněné stoupence sice propouštějí, ale vzápětí zabíjí. Podle Ghaního zas Tálibán a jeho přidružené teroristické skupiny zabily nebo zranily přes dvanáct tisíc členů bezpečnostních sil a civilistů, přestože vládní síly drží obrannou pozici. 

Ghaní naléhá na zástupce Tálibánu, aby zahájili jednání s vládními činiteli a spolupracovali na dosažení politického řešení. Na straně Tálibánu však stále přetrvává nedůvěra pramenící z vládní neúčasti na mírovém jednání.

Mírová smlouva vznikla bez centrální vlády

V roce 2018 sjednaly Spojené státy v čele s prezidentem Donaldem Trumpem schůzku s tálibánskou kanceláři v katarské metropoli Dauhá. Pokus o uzavření míru však skončil neúspěchem. Tálibán odmítal jednat s kábulskou vládou, protože podle něj nikdy neměla legitimitu. Fundamentalistické hnutí neuznává volby a o afghánské vládě prohlašuje, že je pouze „prodlouženou rukou Ameriky“. Mírovou dohodu proto bylo ochotné uzavřít pouze přímo se Spojenými státy, tedy bez přítomnosti centrální vlády. 

Dohodu jménem Spojených států podepsal v březnu letošního roku zvláštní vyslanec Zalmaj Chalilzád a za Tálibán Mullah Abdul Ghaní Baradar. Kromě zmíněného propouštění vězněných Tálibánců obsahuje tato dohoda úplné stažení americké armády z Afghánistánu během příštích čtrnácti měsíců. Výměnou za to se Tálíbán zavázal, že nebude útočit na spojenecké síly a nebude spolupracovat s mezinárodními teroristickými skupinami.

Válka v Afghánistánu dosud Spojené státy stála podle amerického deníku The New York Times více než dva biliony dolarů, nemluvě o mnoha zmařených životech vojáků i civilistů. Jedná se o vůbec nejdelší válku, kterou kdy Amerika vedla. Její vyjednávání dohody mezi Spojenými státy a Tálíbánem trvalo více než rok. Zdá se, že budoucnost Afghánistánu bez přítomnosti americké armády je jasná. 

Nyní je otázkou, jak budou mírové rozhovory pokračovat mezi Tálibánem a kábulskou vládou. Největší obavy o svůj osud mají v této době ženy.

Ženy se ptají: co s námi bude?

V mnoha částech Afghánistánu se ženy staly nedílnou součástí veřejného i politického života. Za jeden z největších úspěchů post-tálibánského režimu lze považovat růst nezávislých sdělovacích prostředků. Právě tam, v soukromých i veřejnoprávních televizích, pracují v současnosti desítky žen. Jednou z nejzajímavějších stanic je Zan (Žena), která se vyznačuje tím, že funguje díky ženám, ženy v ní moderují, režírují a mají své pořady, stanice zaměstnává převážně ženy.