„Dělala jsem, že jsem mrtvá. Jenom na chvilku jsme zvedla hlavu a vidím, že přede mnou leží něčí ledvina. Hned jsem zavřela oči. Slyšela jsem, jak kamarádka Sohajla křičí: ‚Mami, mami!‘ Vyslovila jsem její jméno. Spolužačka ležící vedle, mě potichu okřikla, ať mlčím. Že ohrožuji životy ostatních. Mlčela jsem. Sohajla dál křičela ‚Mami, mami‘…“ popsala otřesný zážitek stanici BBC Šakila, studentka politologie na kábulské univerzitě.

Nejméně tři ozbrojenci Islámského státu minulé pondělí zaútočili na kábulskou univerzitu, kde se konal knižní veletrh íránských a afghánských knih, kterého se účastnil také íránský velvyslanec v Afghánistánu. Při brutálním útoku na nejstarší univerzitu v zemí zabili přes dvacet lidí převážně studentů, dalších padesát osob utrpělo zranění. Desítky lidí stále bojují o svůj život v nemocnicích.

Celá akce trvala více než šest hodin. Teroristé drželi několik desítek lidi jako rukojmí ve třídách. Jeden z nich se pokusil utéct skokem z okna, ale nemilosrdně ho zastřelili. K útoku se Islámský stát přihlásil tentýž den večer, jeho cílem údajně měli být členové vlády.

Šakila teroristický útok na univerzitě v Kábulu přežila, její kamarádka Sohajla a další jednadvacet lidí však ne. Před několika týdny teroristé zaútočili také na vzdělávací centrum v Kábulu, kde zabili přes čtyřicet lidí. Útok v převážně šíitské muslimské čtvrti Kábulu si vyžádal životy hlavně studentů, kteří se připravovali na maturitní zkoušky.

Šíité jsou islámským státem považovaní za kacíře, a proto se stávají terčem útoků. Cílem teroru se stali ale také novináři. Minulý týden bomba zabila bývalého předního moderátora největší a nejsledovanější soukromé televize v zemi TOLO Jamu Sijávaše a dva civilisty. Ve čtvrtek bomba připevněná k autu zabila Eliase Dáího, předního novináře rozhlasové stanice Ázídí, afghánské sekce Svobodné Evropy. K útokům se zatím nikdo nepřihlásil.

Školy se staly terčem teroristických útoků i v minulosti. V loňském roce zabila bomba za branami kábulské univerzity osm lidí. V roce 2016 zaútočili ozbrojenci na americkou univerzitu v Kábulu a zabili třináct lidí.

Tentokrát policisté nakonec teroristy na univerzitě ještě v den útoku zlikvidovali. Před areálem školy však zůstávali rodiče, kteří nevěděli, co se stalo. A v panujícím chaosu s nimi nikdo nekomunikoval.

Jedním z nich byl také Habib, otec studentky Hanifeh. Své dceři volal 192krát, nemohl se ji však dovolat.

Její rozbitý mobil našel ve zničené třídě její spolužák. Na rozbitém mobilu také objevil zprávu jejího otce: „Dcerko, kde jsi?“ Habib se odpovědi své dcery nedočkal. Jeho poslední zpráva, kterou Hanifah už nepřečetla, se ale stala symbolem kábulského teroristického útoku. Šíří se na sociálních sítích i na plakátech po městech v Afghánistánu ale také v Íránu.

Mezi obětí kábulského teroru byl také Mohammad Rahid, dvaadvacetiletý student, který byl nadaným řečníkem. Šíří se motivační video natočené zhruba před rokem a půl, kde vystupuje a které končí slovy: „Nezapomeňte se usmívat.“

Už ani knihy, pera a studenti nejsou v bezpečí

Když se v roce 2001 po pádu Tálibánu v Afghánistánu znovu otevřely školy a univerzity, mladí lidé se těšili na nový start. Začali hojně navštěvovat školy a univerzity. Jen na kábulské univerzitě v současné době studuje přes dvaadvacet tisíc studentů.

Před rokem mi známý z kábulské univerzity, kde sám studoval literaturu, popisoval, jakou cítil hrdost, že může studovat a chodit na přednášky. „Afghánci touží po vědění,“ vyprávěl mi.

Popisoval, jak se na univerzitě učí nové a pro mnohé mladé lidi neznámé oblasti, jako je divadlo, herectví, zpěv, hra na hudební nástroje, filmová tvorba, včetně dokumentů. Tálibán podobné obory zakazoval. Studovat šlo pouze Korán.

Zároveň mi popisoval vztahy mezi jednotlivými obory a fakultami. Přiznával, že se nejednou dostal do konfliktu se studenty a učiteli náboženství.

Nelíbilo se jim prý, že je „až moc svobodný a liberální“. Vyprávěl mi, jak se někteří studenti náboženství radikalizují a neradi vidí, když se studenti z jiných oborů „baví“. Takto se podle nich mladá generace kazí.

Afghánistán nemá dostatek lidí, ani prostředků, které by mu umožňovaly řešit všechny problémy, jimiž je zavalen. Proto je možné, že mezinárodní teroristické skupiny, jako je Islámský stát, budou sílit. Svou nejsilnější základnu má v provincií Nangahár a Kúnar na severovýchodě země.

Má však prostředky, které mu umožňují podniknout útoky v Kábulu. V květnu například zaútočil na porodnici, kde zabil hlavně ženy a dětí.

Podle BBC se přinejmenším v Kábulu Islámskému státu podařilo získat podporu lidí ze středních tříd, z nichž mnozí nejsou Paštunové, jsou však univerzitními studenty. Naproti tomu Tálibán obecně staví na podpoře venkovských, etnicky paštunských, komunit.

Není pochyb o tom, že konflikt s Tálibánem bere část energie, kterou by vláda mohla vynaložit na potírání Islámského státu. A válkou unavené veřejnosti se rozdíly mezi ozbrojenci zdají — tváří v tvář obecně rozšířenému násilí — irelevantní.

Otřesná míra násilí v Afghánistánu zůstává každodenní realitou. Tálibán a afghánská vláda jednají o mírové smlouvě, která by ukončila více než čtyřicetiletou válku. Výsledky nejsou však zatím žádné a nezdá se, že by se to v blízké době změnilo. Tálibán i nadále útočí. A také Islámský stát přitvrzuje. Jak napsal v reakci na pondělní útok jeden afghánský novinář na twitteru: „Už ani knihy, pera a studenti nejsou v bezpečí.“