Terorismus, nebo spíše sabotáž?

Mikuláš Pešta

Užití pojmu terorismus v souvislosti s výbuchem ve Vrběticích je sice pochopitelné, ale zřejmě nepřesné. Jednalo se spíše o sabotáž, což závažnost činu neumenšuje, ale dbát o pojmovou přesnost je z více důvodů vhodné.

Hodnocení toho, kdo je pokládán za teroristu, záleží na kontextu i zvolené definici. Navíc se takové označení v čase může měnit. Na snímku americký prezident Ronald Reagan s pakistánskými a afghánskými mudžahedíny v roce 1983. Foto Michael Evans, WmC

Odhalení ruského zapojení do exploze muničního skladu ve Vrběticích z roku 2014 vrátilo do českého mediálního slovníku slovo terorismus. Význam tohoto slova ovšem jako by zůstával druhotný — v první řadě jde o jeho emotivní náboj.

Premiér Babiš uvedl ve svém vyjádření, že se nejednalo o terorismus, nýbrž o útok na zboží soukromého obchodníka. Sociální sítě na to reagovaly pobouřením a bezpočtem posměšných memů zobrazujících například hořící Světové obchodní centrum s ironickým nápisem, že se také jednalo o pouhý útok na zboží.

Podráždění veřejnosti dohnalo Babiše k omluvě a k opravě, že to tak nemyslel a že se samozřejmě o terorismus jednalo. Odsouzení útoku jako teroristického činu následně schválil i Senát České republiky.

Jedná se ale opravdu o teroristický útok? Odpověď není samozřejmá. Terorismus patří mezi pojmy, jejichž definice se počítají ve stovkách, a záleží tedy, jaké vymezení termínu použijeme. A na definici také bude záležet, pokud budeme chtít najít rozdíly mezi teroristickým útokem a sabotáží, mezi terorismem a guerillou, mezi teroristickou skupinou a národně osvobozeneckým hnutím.

Prakticky všechny přístupy se shodnou na tom, že akt terorismu musí být násilný — i když i zde se objevují diference, například v podobě toho, zda zahrnout pouze násilí proti lidem nebo i poškozování majetku — zapalování aut a podobně. Druhým prvkem většiny definic je pojetí terorismu jako politického činu, jako prostředku politického vyjádření. Teroristickým útokem by tak nebylo například vyřizování účtů mezi zločineckými gangy.

Třetím sémantickým okruhem, opět zpravidla sdíleným, je psychologická rovina teroristického útoku. Terorismus se nesnaží pouze zničit svůj materiální cíl, ale také — nebo především — vyvolat strach nepřátel. To je podle některých historiků a teoretiků bezpečnostních studií rozdíl mezi teroristickou skupinou a partyzánským hnutím.

Často citovaným ilustrativním příkladem je zde E. T. Lawrence, známý spíše jako Lawrence z Arábie, jenž má být guerillovým vůdcem, jelikož útočí na vlak, aby mu zabránil dojet z místa A na místo B, případně aby ukořistil převážený materiál. Teroristé sedmdesátých let, kteří začali unášet letadla, tak ovšem nečinili proto, aby jim zabránili v dorazit na místo nebo aby měli k dispozici stroj samotný, nýbrž proto, aby vyslali do světa zprávu a zvedli svůj vyjednávací potenciál.

Dalším možným prvkem definice je vymezení teroristické skupiny jako aktéra v asymetrickém konfliktu, tedy nepravidelné jednotky bojující proti státní struktuře, proti establishmentu, proti statusu quo. Na tomto bodě již ovšem shoda nepanuje. Samo slovo terorismus má původ v Teroru, který byl rozpoután státem v době Velké francouzské revoluce (le Terreur).

Teror se často používá i v souvislosti se stalinskými čistkami v Sovětském svazu (Velký teror). Čeština ovšem mezi terorem a terorismem dělá intuitivní rozdíl; zatímco teror odkazuje k násilí shora, ke státnímu teroru, terorismus značí nepravidelné násilí zdola.

Setkáme se ovšem i s pojmem státní terorismus, tedy státem podporovaný či tolerovaný terorismus. To se vztahuje například k fašistickým squadri nebo nacistickým jednotkám SA i SS, které praktikovaly široké systematické násilí podporované vládnoucí stranou. Variant může být mnoho: od salvadorských komand smrti, přes Kaddáfího státem sponzorovaný terorismus, až po fundamentalistické násilí nárokovaného — byť nikým neuznaného — Islámského státu.

Z vlastního výčtu je zřejmé, že pojmy mohou být velmi fluidní a překrývající se. U mnoha útoků může být obtížné určit, zda jejich primárním účelem bylo fyzické zničení cíle nebo doprovodný psychologický dopad. Mnoho operací asymetrických konfliktů se nachází na pomezí vojenské a politické akce. Nakonec i onen Lawrencův přepadený vlak mohl mít odstrašující účinek a politické poselství.

Kromě analytického použití ve společenských vědách, s nímž se pojí všechny pojmoslovné problémy, má ale terorismus odedávna ještě další význam. Jedná se totiž o termín, který nese v obecném jazyce jednoznačně velmi negativní náboj.

Útočníci se za teroristy zpravidla nepovažovali a nepovažují — je to označení, které jim přisuzují zpravidla média či bezpečnostní složky. Významová tekutost pojmu terorismus různým svérázným interpretacím navíc dosti nahrává.

V pozici teroristů se tak v minulosti ocitli i Nelson Mandela, bratři Mašínové nebo účastníci atentátu na Reinharda Heydricha. Pokud státní moc kontrolovala jazyk médií, bylo takové označení ještě snadnější — pro propagandistické účely se nehodilo hledat nuance mezi jednotlivými formami asymetrického boje. A koneckonců existují i badatelé, kteří se domnívají, že významový rozdíl mezi terorismem a guerillou není kvalitativní, nýbrž je pouze otázkou hodnotového postoje.

Negativní nálepka má ale mnohem širší využití. Lze jí ocejchovat environmentální aktivistické skupiny jako ekoteroristické. Nebo, jak to učinil již zmíněný Babiš, již zcela absurdně přirovnat k terorismu praktiky obchodního domu Albert, který si dovolil odmítnout odebírat pečivo od Penamu.

Jak z toho tedy vychází případ vybuchlého muničního skladu ve Vrběticích? Aniž bych chtěl zlehčovat závažnost ruské ilegální operace na českém území i její mezinárodní dopad, aniž bych znevažoval tragický rozměr události, při níž zahynuli dva lidé, označení této akce za teroristický útok je přinejmenším problematické.

Násilná složka zde byla přítomna, ale spíše náhodou — nezdá se, že by oběti výbuchu byly primárním cílem útoku. Kritérium politické akce je naplněno jen ve velmi širokém smyslu slova. Aktéry nelze jako agenty ruské státní rozvědky označit ani za účastníky asymetrického konfliktu, byť v zde se od počátku operuje s nejasným pojmem ‚státní terorismus‘.

Proti označení akce za teroristický útok ovšem nejvíce hovoří fakt, že útok neměl být hrozbou, neměl mít psychologický dopad. Ruští agenti se k akci nepřihlásili, jejich cílem nebylo odstrašit Čechy nebo Evropu od podpory Ukrajině. Naopak, výbuch se pokoušeli zamaskovat jako nehodu. Šlo tedy výhradně o zničení samotného materiálu, nikoli o politické poselství.

Mezi stovkami definic pojmu terorismus bychom patrně našli i nějakou, která by se na ruskou akci ve Vrběticích dala napasovat. Státní terorismus může ve velmi obecném pojetí označovat i jakékoli tajné nebo ilegální aktivity násilného obsahu kryté nějakým státem.

Zpravidla je ovšem pojem „terorismus“ užíván v politickém smyslu. A tak s ním také nakládají česká média, politici i veřejnost — tedy že se jím snaží zvýšit kriminalitu, odsouzeníhodnost a nepřátelské úmysly operace i celého Ruska.

Česká společnost je po právu pobouřena a není tak divu, že sahá přímočaře po co nejtvrdším výrazivu. A není ani divu, že politická reprezentace tuto pobouřenost reflektuje a vyjádří v oficiálním prohlášení.

Podle většiny kritérií by ovšem bylo na místě akci charakterizovat spíše jako sabotáž — což ovšem neznamená, že by její význam byl menší. Naopak — v souvislosti s inflací slova terorismus tak může získat ještě vyšší naléhavost. Odpoutání se od škatulkovacího pojmosloví nám pak může pomoci soustředit se na vlastní obsah útoku, jeho příčiny a okolnosti.

Diskuse
IV
April 23, 2021 v 21.45

"Podle většiny kritérií by ovšem bylo na místě akci charakterizovat spíše jako sabotáž ..."

To je pravda, ale je celkem pochopitelné, proč byl použit ten "brizantnější" termín... Mě by ale víc zajímalo, jaké mají vyšetřovatelé hypotézy pro příčinu té o dva měsíce pozdější exploze.

Velmi kompetentní a diferencovaný rozbor; jen málokdo dnes dokáže natolik exaktně precizovat pojmy.

Ovšem: autor tu opomíjí jednu hodně zásadní okolnost, a to sice bulharskou stopu. Pokud věc - a velmi mnoho pro to hovoří - je taková, že se jednalo o to přivést k explozi munici která byla určena pro Ukrajinu, a pokud tato munice měla explodovat ne na území ČR, nýbrž až v Bulharsku (a to dost možná právě u obchodníka na kterého byl opakovaně spáchán atentát novičokem, pak tento čin skutečně mohl nést i znaky teroru. Tedy nejen jako sabotáž konkrétní zásilky, nýbrž i jako pokus o vraždu, a zároveň jako výstraha.

Celkově je tedy možno říci:

- nejednalo se o "státní terorismus" ve vztahu k ČR; neboť ta nebyla vlastním cílem útoku, nýbrž munice zde vybuchla "jenom" omylem

- na straně druhé je o "státním terorismu" možno hovořit v souvislosti s Ruskem; neboť to bylo jednoznačně původcem akce, a jednalo se o čistě politické zájmy. A účelem akce nebyla pouhá sabotáž (tedy zničení munice; kdy ostatně bylo jasné že tu si Ukrajina opatří kdykoli jinde), nýbrž zřejmě právě jako obecná výstraha všem dalším, kdo by byli ochotni dodávat opatřovat vojenský materiál Ukrajině. A o aktu terorismu je možno hovořit i proto, že tato akce byla evidentně zaměřena nikoli pouze věcem, nýbrž i proti osobám. Byť i ne na českém území.

"Mě by ale víc zajímalo, jaké mají vyšetřovatelé hypotézy pro příčinu té o dva měsíce pozdější exploze," píše pan Václavů.

Určitě nějakou hypotézu mají a mně by nejspíš přišla srozumitelná, kdyby mi ji prozradili. Pro mne je momentálně větší záhada příčina té první exploze, respektive příčina požáru, který k té explozi vedl.

„Jste půvabná, ale to, co vám chci říct, byste nepochopila,“ řekl zcela oprávněně prezident Zeman moderátorce Terezii Tománkové. Podle řady analýz byl totiž druhý výbuch způsoben neodbornou manipulací, které se při tom druhém výbuchu dopustili ti lidé, kteří zemřeli při výbuchu prvním.

Terezie Tománková měla holt špatnej den.

------------

Takže pro mě je momentálně větší záhada příčina té druhé exploze, paní Zemanová. Obecně se tedy dá říci, že lidé se nyní dělí na ty, pro které je větší záhadou příčina první exploze, a na ty, pro které je větší záhadou příčina druhé exploze.

Podle té třetí vyšetřovací verze, která konečně zohledňuje i onu téměř praktickou nemožnost samovolného výbuchu bez takto přímo zacíleného jednání (a která se tedy v současnosti jeví ze všech těch verzí asi nejpravděpodobnější), k žádným dvěma výbuchům vůbec nedošlo a všechno je zinscenované.

Kdyby naši politici měli dostatek odvahy jít se skutečnou pravdou ven, přiznali by, že k žádným výbuchům nejspíše vůbec nedošlo a Rusku by se v tomto duchu také i omluvili. Věřím, že nejvyšší sovětští představitelé by toto naše selhání pochopili a omluva by byla přijata. Pan prezident Zeman učinil první krok, ale ani on neměl odvahu vyjít na světlo i s tou třetí vyšetřovací verzí.

Hasiči přijeli 16. října ke skladu č. 16 ještě před výbuchem. Ze střechy údajně vycházel kouř a plameny, pancířová vrata byla otevřena. Hasiči se kvůli hrozícímu nebezpečí stáhli, výbuch skladu č. 16 nastal údajně asi 20 minut po jejich stažení a 40 minut po nahlášení požáru.

Kde byli paní Zemanová ti dva mrtví (kteří pak zemřeli při výbuchu) v době, kdy u ještě nevybuchlého skladu byli hasiči?

Odlišnou verzi událostí (od výše uvedeného popisu, čerpajícího z novinových článků a z Wikipedie) popisuje například diplomová práce z roku 2016 autorky Bc. Martiny Kňavové.

Zde je popis zásahu a fotografie hořícího objektu ještě předtím, než byl rozmetán výbuchem.

https://tydenikpolicie.cz/zasah-ve-vrbeticich-byl-po-dlouhych-sesti-letech-ukoncen/

HZ
April 29, 2021 v 19.25
Pane Nusharte,

podle vaší třetí možnosti tedy oba sklady ještě stojí?

Na vaši otázku, kde byli ti dva zaměstnanci v době, kdy hasiči fotili požár skladu, tedy těsně předtím, než se stáhli do bezpečí, je jedna odpověď, která je myslím docela pravděpodobná: leželi uvnitř, nejspíš už mrtví, protože jestli tam hořel fosfor, šlo to rychle.

Výbuch, který tu budovu potom úplně rozmetal, mohl jejich těla vyhodit mimo půdorys skladu.

Ano, paní Zemanová, podle třetí, čtvrté a páté vyšetřovací verze minimálně ten druhý muniční sklad pořád ještě stojí, a to z toho jednoduchého důvodu, že - za prvé: sklad nemohl vybuchnout samovolně, za druhé: výbuch nemohl být způsoben úmyslně, za třetí: výbuch nemohl být způsoben ani neodbornou manipulací, protože lidé, kteří by se takové manipulace mohli dopustit, už byli mrtví. Z toho tedy jasně vyplývá, že k žádnému výbuchu vůbec nemohlo dojít a sklad pořád ještě stojí...

Nechápu, proč to pan prezident ve svém projevu takto jasně neřekl. Mohl tím uklidnit ty rozbouřené emoce.

HZ
April 30, 2021 v 10.1
Máte to popletené, pane Nusharte.

Právě až po zničení toho druhého skladu vyšetřovatelé opustili všechny verze až na jednu: totiž že šlo o úmyslný trestný čin.

Ale kdepak, paní Zemanová. Pan prezident má - jak sám řekl - k dispozici řadu analýz podle kterých i druhý výbuch byl způsoben neodbornou manipulací. Když provedeme syntézu všech těchto dostupných informací (včetně řady těch analýz), dojdeme k výsledku, že druhý sklad pořád ještě stojí...

S tou teorií pana prezidenta je trochu problém. Do skladu č. 12 v mezičasu mezi říjnem, kdy byl zničen sklad č. 16, a 3. prosincem, kdy se ozvaly další výbuchy, totiž prokazatelně nepřišel žádný člověk, který by s něčím manipuloval.

Přesto ten sklad nestojí. Podle vás divné, že?

No, chvíli mi trvalo, než mi to docvaklo, paní Zemanová, ale s tou teorií pana prezidenta je všechno úplně v pořádku. Došlo mi totiž konečně, že když pan prezident mluvil o té neodborné manipulaci s výbušninami, měl tím na mysli ty ruské agenty, které přece označil za Pata a Mata...

Čili, ať už ten sklad stojí nebo nestojí, vůbec nic divného na tom není, protože příčinou tohoto stavu je v obou případech neodborná manipulace s výbušninami.

+ Další komentáře