Dva bombové útoky v pondělí v Kábulu zabily nejméně dvacet šest lidí. Mezi obětmi teroristického činu je i devět novinářů. Jedná se o nejhorší útok na novináře v Afghánistánu od roku 2002 a jeden z nejhorších vůbec.

Dva sebevražední atentátníci se vplížili mezi civilisty, první usmrtil v zelené zóně nedaleko důležitých mezinárodních budov v Kábulu přes deset lidí. Zhruba o čtyřicet minut později bylo slyšet další výbuch. Druhý sebevražedný atentátník se převlékl za reportéra a pronikl mezi novináře — devět jich usmrtil. Novináři byli jeho terč.

V tentýž den byl zastřelen další afghánský novinář v provincie Chóst na jihovýchodě země. Ahmad Šáh působil v redakci BBC Persian. K útokům se později přihlásili fundamentalisté z hnutí Dáeš.  

Povolání novináře patří v Afghánistánu mezi ta nejnebezpečnější. V roce 2016 se terčem teroristů v Afghánistánu stáli novináři z afghánské televizní stanice Tolo News. Během odpolední dopravní špičky v Kábulu zvolila teroristická skupina napojená na Al-Káidu jako svůj cíl právě minibus se zaměstnanci zmíněné stanice. Tehdy o život přišlo šest novinářů. Tento týden jich zemřelo deset.

Šáh Maraj Fajzí byl hlavním fotografem agentury Agence France-Presse. Svou fotografickou dráhu začal během vlády Tálibánu, kdy fotografování bylo oficiálně zakázáno. Po pádu Tálibánu měl jasnou představu, o tom, kam upřít svou práci. Nevěnoval se pouze zpravodajské fotografii z válečných zón, snažil se také zachytit každodenní život obyčejných lidí, jejich smutek i radosti.

Jár Mohammad Túchi byl kameramanem jedné z nesledovanějších afghánských televizí Tolo News. Za týden se měl ženit, řekli po atentátu jeho kolegové v rozhovoru pro BBC Persian. Dalšími obětmi teroru byli novinář Ghází Rasúli a kameraman Núr Alí Chámúš ze soukromé televizní stanice Jedna, novinář Abdulláh Hananzí, zpravodaj Sobávún Kákar z Rádio svobodná Evropa, kameraman Ali Salímí, Salím Taláš z afghánské Mashal TV a novinářka Moharram Drání

Afghánistán čekají parlamentní volby

Útoky na civilisty se stávají v Afghánistánu každodenní rutinou. Válka má obvykle přední linii, v Afghánistánu se celá země proměnila v jednu obrovskou linii, kde trpí obyčejní lidé v hrách velkých politiků. Ulice jsou každý den zbarvené do ruda. Jen dva týdny zpátky zemřelo nedaleko centra Kábulu padesát sedm lidí. Stáli frontou na registraci k nadcházejícím parlamentním volbám. Od začátku roku zemřelo při teroristických útocích v Afghánistánu zhruba dvě stě deset civilistů.

Násilí, občanské války, zahraniční invaze a převraty v Afghánistánu trvají už půl století. Současná fáze konfliktu začala v roce 2001 s invazí Spojených států, které svrhly fundamentální režim Tálibů. Po krátkém období relativního klidu válka začala opět sílit. Tálibán a ani další, nově vznikající, extremistické skupiny jako je Islámský stát se nepodařilo zcela vyhubit. Afghánská vláda má od roku 2014 čím dál větší problém kontrolovat celé území. Tálibán podle amerických vojenských údajů zveřejněných v lednu kontroluje nebo napadá více než čtyřicet procent afghánského území.

V září čekají Afghánistán parlamentní volby. Je otázkou, zda místní bezpečnostní složky zajistí pro tuto situaci bezpečí. Ze sedmi tisíc tří set padesáti pěti volebních okrsků je minimálně tisíc mimo vládní kontrolu. Působí v nich různé větve Tálibánu nebo islamistické skupiny hlásící se k Dáeš, tedy k Islámskému státu.

Důvěra lidí k politikům a k vládě klesá. Voliči jsou znechucení korupcí v afghánské politice a podvodnými nedemokratickými volbami. Očekává se, že volební účast bude extrémně nízká, během tří týdnů se registrovalo pouze zhruba dvě stě tisíc z oprávněných čtrnácti milionů voličů. Za prvé mají strach chodit vůbec k registraci, za druhé neočekávají změnu k lepšímu.

Vysoká míra nezaměstnanosti a s ní spojená beznadějná chudoba a negramotnost, pocit nejistoty a nebezpečí v každém koutku země — to vše posílá lidi do náručí fundamentalistů. Jsou to novináři, kdo přináší pravdu o zvěrstvech, která páchají Islámský stát, Tálibán a další fundamentální islamistické skupiny. Právě novináři znamenají pro budoucnost extremistů ohrožení — a právě proto se opět stali terčem jejich útoků. Nejde o nic jiného než o snahu zastrašit a umlčet je.

Informace, které dnes máme z podobných zemí jako je právě Afghánistán, máme díky lidem, kteří nepracují pouze pro svou společnost, ale pro svět. Za malé peníze každý den riskují své životy. Obrana svobody slova a životů novinářů nesmí být jen jakýmsi západním výdobytkem. Je to nezbytná kontrola, kterou potřebuje každá společnost, má-li dobře fungovat. A to by měla afghánská vláda vědět.