Na 3. května připadá v pořadí patnácté výročí Mezinárodního dne svobody tisku. Toto datum v roce 1993 vyhlásilo Generální shromáždění Organizace spojených národů s cílem upozornit na podmínky práce novinářů, kteří se v mnoha zemích musí potýkat s cenzurou, pronásledováním a mnohdy jsou dokonce vražděni. Jak ukazují trendy z poslední doby, tento den má stále smysl si připomínat.

Například žebříček publikovaný minulý týden Reportéry bez hranic (RSF) ukázal dramatický pokles svobody tisku ve světě. Ta se zhoršila v celkem dvaačtyřiceti zemích, nejvíce si přitom pohoršily evropské státy včetně Malty, České republiky a Slovenska. Zatímco na Maltě a na Slovensku je shodně na vině především vražda místního novináře, v České republice se svoboda médií podle organizace propadá setrvačně kvůli „kritické“ koncentraci mediální moci v rukou oligarchů. Stupňují se také slovní útoky politiků proti konkrétním médiím a novinářům; světem kupříkladu obletěla tisková konference prezidenta Miloše Zemana, kde se hlava státu oháněla maketou samopalu s nápisem „na novináře“.

Diktátoři a válečné zóny

Žebříček Reportérů bez hranic dobře ilustruje obtíže, s nimiž se žurnalisté po celém světě musí potýkat. Na jednu stranu jsou tu vyloženě totalitní režimy jako Severní Korea, Eritrea nebo Turkmenistán, které už tradičně figurují na posledních místech, a kde fakticky existují jenom provládní propagandistická média. K těmto zemím je možné připočíst Čínu, jež má navíc patrně technologicky vůbec nejvyvinutější systém cenzury internetu a RSF varuje, že se jí daří ovlivňovat široký region.

Novinářská svoboda je již tradičně ohrožena i v autoritářsko-oligarchických státech, kde je zpravidla možné bez následků vyjadřovat osobní názory, samotný režim nebo na něj napojené hospodářské skupiny ale kontrolují drtivou většinu mediálního prostoru kombinací restriktivní legislativy a finančního nátlaku. Dlouhodobá kritika významných postav režimu a rozkrývání kauz pak může být v jednotlivých případech i životu nebezpečné; v Putinově Rusku tak v dubnu záhadným pádem zahynul Maksim Borodin, který psal reportáže o ruských žoldácích v Sýrii.

Fyzicky nejnebezpečnější pro novinářskou práci jsou přirozeně válečné zóny, jako je Irák, Sýrie, Afghánistán a svým způsobem třeba i Mexiko, kde probíhá otevřená válka mezi federální vládou a drogovými kartely a zároveň mezi samotnými zločineckými organizacemi. V roce 2017 zemřelo v Mexiku násilnou smrtí dvanáct novinářů a vraždění pokračuje i letos.