Práce v žurnalistice může být smrtelně nebezpečná. Čas od času to platí i v Evropě — stačí vzpomenout vraždu Jána Kuciaka na Slovensku nebo Daphne Caruanaové Galiziové na Maltě. Největší hrozbě jsou ale novináři zpravidla vystaveni v zemích, kde je u moci buď silně autoritářský režim, nebo naopak slabá vláda, která nedokáže udržet pod kontrolou činnost zločineckých skupin.

Druhým zmíněným případem je Mexiko, jemuž náleží nelichotivý titul nejnebezpečnější země pro novináře na západní hemisféře. Jen od začátku letošního roku jich bylo v zemi zavražděno už patnáct, což je číslo srovnatelné s válečnými zónami. Například na Ukrajině od únorové invaze zemřelo dosud sedm novinářů.

Poslední případy

Zatím posledním zdokumentovaným případem je vražda Fredida Romána, který byl v pondělí 22. srpna přepaden dvojicí motorkářů a zastřelen ve svém autě. Román byl šéfem zpravodajského portálu La Realidad, který se zabýval politikou v Guerreru — tedy pro novináře podle statistik ve druhém nejnebezpečnějším mexickém státě.

O pouhý týden dříve bylo nalezeno tělo dalšího novináře, Juana Arjóna Lópeze, který podle soudní pitvy zemřel následkem „poranění mozku způsobené tupým předmětem“. Arjón López působil ve městě San Luis Río Colorado nedaleko hranice s americkým státem Arizona a na svém nezávislém webu se věnoval zločinu, lokální politice nebo životnímu prostředí. Je velmi pravděpodobné, že oba muži byli zavražděni právě pro svou zpravodajskou a investigativní činnost.

Přestože v Mexiku není formálně vyhlášená žádná válka, některé jeho části se válečné zóně podobají — bojuje se jak mezi vládními silami a drogovými kartely, tak mezi zločineckými organizacemi samotnými. Jen loni bylo v zemi zavražděno více než 33 tisíc lidí, což je mimochodem drobný pokles oproti roku 2020.

Časté cíle

Za této situace nepřekvapí, že se obětí často stávají právě novináři, zvláště pak nezávislí investigativci věnující se místní politice a zločinu. Jejich vraždou vysílají kartely zprávu všem potenciálním kritikům, aby byli raději zticha. Ale smrt novinářů si neobjednávají jen kartely. Svoje kritiky se snaží často umlčet i lokální politici nebo policisté.

V Mexiku je ostatně od kartelů často není snadné odlišit — řada policistů a politiků pro ně neformálně pracuje a někteří příslušníci ozbrojených složek k nim rovnou otevřeně přechází. Příkladem budiž někdejší ozbrojené křídlo nechvalně proslulého kartelu Juárez a dnes v podstatě nezávisle operující kriminální skupina La Línea, jejímž jádrem jsou právě bývalí policisté a vojáci.

Spojení zvláště mezi lokálními politiky a kriminálními organizacemi je rovněž běžné. Vzpomeňme alespoň případ bývalého starosty města Chínipas Huga Ameda Schultze, který byl v polovině loňského roku odsouzen za podíl na smrti reportérky Miroslavy Breach. Novinářka zastřelená v roce 2017 odkrývala právě vazby mezi kartely a místní politikou.

„Miroslava Breach Velducea byla zavražděna proto, že vyšetřovala a odhalovala porušování lidských práv, jehož obětí se staly stovky lidí v Sierra Tarahumara, a také rozkrývala sítě narkomafie a korupce, které v Chihuahua fungují,“ popsala mexická organizace Propuesta Cívica, která zadarmo poskytuje právní zastoupení novinářům a lidskoprávním aktivistům.

Atmosféra beztrestnosti

Útoky na novináře mají tedy v Mexiku dlouhou „tradici“ a podle lidskoprávní organizace Artículo 19 jich bylo v zemi od roku 2000 zavražděno více než 150. Zdá se ale, že letošní rok je přesto extrémní i v již tak extrémním mexickém kontextu. Loni bylo právě dle dat shromážděných organizací Artículo 19 zavražděno třináct novinářů a v roce 2020 ještě o jednoho více. Je tak jisté, že se letošek stane vůbec nejtragičtějším rokem pro novináře v novodobé mexické historii. Zvyšuje se také počet dalších útoků a výhrůžek.

Primárním důvodem tohoto neblahého trendu je nejspíš atmosféra naprosté beztrestnosti, kdy zůstává na 99 % všech útoků na novináře nevyšetřovaných nebo nepotrestaných. A i v těch několika vzácných případech jsou zpravidla trestáni nájemní vrazi, nikoli ti, kteří si je najali. Mexický stát se sice formálně snaží novináře ochránit, a dokonce pro tento účel zřídil federální program, podle mexických médií i mezinárodních organizací ale příliš nefunguje. Někteří letos zavraždění novináři byli ostatně formálně pod federální ochranou. Nepomohlo jim to.

Bezpečnosti novinářů v Mexiku ovšem nepomáhá ani chování prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora. Ten od svého zvolení před čtyřmi lety takřka nepřetržitě útočí na nezávislá média a na svých tiskových konferencích neváhá jmenovitě napadat konkrétní novináře. Právě za vlády Lópeze Obradora podle organizace Artículo 19 prudce vzrostl počet útoků na novináře oproti předchozím — a ve vztahu k médiím rovněž velmi problematickým — administrativám.