Práce v žurnalistice může být smrtelně nebezpečná. Čas od času to platí i v Evropě — stačí vzpomenout vraždu Jána Kuciaka na Slovensku nebo Daphne Caruanaové Galiziové na Maltě. Největší hrozbě jsou ale novináři zpravidla vystaveni v zemích, kde je u moci buď silně autoritářský režim, nebo naopak slabá vláda, která nedokáže udržet pod kontrolou činnost zločineckých skupin.

Druhým zmíněným případem je Mexiko, jemuž náleží nelichotivý titul nejnebezpečnější země pro novináře na západní hemisféře. Jen od začátku letošního roku jich bylo v zemi zavražděno už patnáct, což je číslo srovnatelné s válečnými zónami. Například na Ukrajině od únorové invaze zemřelo dosud sedm novinářů.

Poslední případy

Zatím posledním zdokumentovaným případem je vražda Fredida Romána, který byl v pondělí 22. srpna přepaden dvojicí motorkářů a zastřelen ve svém autě. Román byl šéfem zpravodajského portálu La Realidad, který se zabýval politikou v Guerreru — tedy pro novináře podle statistik ve druhém nejnebezpečnějším mexickém státě.

O pouhý týden dříve bylo nalezeno tělo dalšího novináře, Juana Arjóna Lópeze, který podle soudní pitvy zemřel následkem „poranění mozku způsobené tupým předmětem“. Arjón López působil ve městě San Luis Río Colorado nedaleko hranice s americkým státem Arizona a na svém nezávislém webu se věnoval zločinu, lokální politice nebo životnímu prostředí. Je velmi pravděpodobné, že oba muži byli zavražděni právě pro svou zpravodajskou a investigativní činnost.

Přestože v Mexiku není formálně vyhlášená žádná válka, některé jeho části se válečné zóně podobají — bojuje se jak mezi vládními silami a drogovými kartely, tak mezi zločineckými organizacemi samotnými. Jen loni bylo v zemi zavražděno více než 33 tisíc lidí, což je mimochodem drobný pokles oproti roku 2020.

Časté cíle

Za této situace nepřekvapí, že se obětí často stávají právě novináři, zvláště pak nezávislí investigativci věnující se místní politice a zločinu. Jejich vraždou vysílají kartely zprávu všem potenciálním kritikům, aby byli raději zticha. Ale smrt novinářů si neobjednávají jen kartely. Svoje kritiky se snaží často umlčet i lokální politici nebo policisté.

V Mexiku je ostatně od kartelů často není snadné odlišit — řada policistů a politiků pro ně neformálně pracuje a někteří příslušníci ozbrojených složek k nim rovnou otevřeně přechází. Příkladem budiž někdejší ozbrojené křídlo nechvalně proslulého kartelu Juárez a dnes v podstatě nezávisle operující kriminální skupina La Línea, jejímž jádrem jsou právě bývalí policisté a vojáci.