Sdílím Vaše rozhořčení, paní Fatimo Rahimi. To, co se stalo, je šílené, nechci si na to zvykat, nechci si zvykat, že podobné činy by se ve střetech idejí a ve střetech hodnot různých kultur a náboženství měly stát zcela běžnými a „normálními“.

Myslím si, že vlastně neexistují žádná řešení složitých konfliktů bez toho, aniž by tato řešení také respektovala vývoj místního (kulturně-společenského) konsenzu a rozložení moci.

Americká vojenská přítomnost nebo popřípadě masová migrace do Evropy ten společenský konsenzus a stabilitu v Afghánistánu vytvořit nemůže. Udělat z Afghánistánu dobré místo pro život mohou jen samotní Afghánci. Aby se Vám to povedlo, to Vám upřímně přeji. Jak bych k tomu mohl přispět, to nevím.

Z Afghánistánu si dvě supervelmoci vytvořili v sedmdesátých letech zástupné pole pro své mocenské hry a jedna z nich tehdy pomohla vybudovat funkční strukturu podpory mezinárodně organizovaného a vydržovaného fundamentalistického ozbrojeného hnutí. V sousedství té těžce zkoušené země je nejméně pět zemí, které nemají zájem na stabilizaci situace a příležitostně to vyjadřují dodávkami zbraní či poskytování hlubokého týlu pro tu kterou militantní skupinu.

Shodou okolností se jedná o výjimečný případ, kde situace nese dlouhodobě česko stopu. Měl jsem na vysoké škole šest afghánských spolužáků. O některých vím, že a jak dlouho jsou po smrti, o těch ostatních ani to ne.

Reakce západu: Rozesrali jsem vám to tu, okupovali jsem vás a neuměli jsme dosadit a dost podpořit schopnou loutkovou vládu, postarali jsme se o to, aby v částech země nebylo jasné, zde o nich rozhoduje víc Kábul anebo vláda sousední země -- a teď jsme prozřeli, musíte si to vyřešit sami, možná vás spoustu povraždí a vypálí pár dívčích škol (naštěstí jich zase tolik nemáte), ale vy to nakonec možná zvládnete -- a když ne, třeba zase provedeme za deset let nějakou intervenci, aby se ta beznaděj prodloužila...

Pane Nusharta, jsou politici, kteří mají v popisu práce žvanit podobné pitomosti, ale není vás hodno podobné zhovadilosti opakovat zadarmo, tudíž pravděpodobně upřimně.

Kolik bych si asi tak měl říct, pane Profante?

----------------------------------------

Podle Vás si to tedy Afghánci vyřešit nemají a měli by jim to vyřešit ti, kteří jim to tam „rozesrali“ (což je hned několik států, v první řadě USA, SSSR - respektive nástupnický stát po něm...) a ti by jim tam tedy měli společnými (vojenskými?) silami konečně už zavést tu liberální demokracii, aby jich tam [„oni“?] zase spoustu nepovraždili.

Zajímavé. Ta beznaděj je hned pryč, když člověk konečně vidí nějaké řešení.

vím, je to pro vás složité, ale:

a) Z tvrzení, že situaci v Afghánistánu v podstatné míře zavinily zástupné střety supervelmocí, včetně dovozu a kultivace mezinárodního militantního fanatismu, opravdu nevyplývá, že by slušné poměry v zemi nebyly v prvé řadě jak záležitost, tak zájem Afghánců.

b) Nicméně věc se díky výše zmíněným historickým událostem stala prakticky neřešitelná bez aktivní pomoci mezinárodního společenství (a abych vás nemátl, aktivní pomoc není totéž co vojenská intervence). Abych vám to přiblížil -- v Československu jsme neměli šanci pouze vlastními silami změnit ohavné poměry v roce 1968 a nějakých následujících patnáct let (poslední roky, kdy jsme dlouho nedokázali využít prostor uvolněný perestrojkou jdou ovšem jednoznačně na náš účet).

c) Jste příslušník státu, který se aktivně na tom "rozesrání afghánské situace" podílel. Hned dvakrát a v obou případech mnohem výrazněji než odpovídalo naší velikosti. A nemáte-li slušnosti a studu, abyste alespoň nenapadal lidi, kteří museli z Afghánistánu odejít, zasloužil byste prostě pár facek.