V mírovém jednání USA s Tálibánem se ženy musí hlásit o svá práva

Fatima Rahimi

Dohoda s Tálibánem by mohla přinést vytoužený mír, návrat k represivnímu režimu by však nebyl žádným vítězstvím. Pokrok, jehož se v Afghánistánu podařilo dosáhnout během posledních sedmnácti let, je nutno zachovat a rozvíjet.

Již popáté se za posledního půlroku sešli zástupci Tálibánu a Spojených států, tentokrát v Kataru. Od minulého pondělí jednají o mírové dohodě mezi Tálibánem, afghánskou vládou a Spojenými státy. Jde o dohodu, podle které by Tálibán neměl v zemi poskytovat útočiště teroristickým skupinám. Spojené státy se na oplátku zcela stáhnou ze země.

Vyškrtnutí tálibánských představitelů z „black listů“ OSN a USA, propuštění vězňů a zastavení protitálibánské propagandy jsou dalšími předměty diskuse mezi oběma stranami.

V Douhá, hlavním městě Kataru, však zástupci afghánské vlády chybí. Tálibán se s nimi odmítá bavit. Afghánská vláda je podle něj prodlouženou rukou Ameriky. V Kataru, kde má Tálibán svou kancelář, se tak sešli členové Tálibánu, mezi nimi také Mullah Abdul Ghání Bradar, zakladatel afghánského Tálibánu, s vybranými zástupci Spojených států v čele s Zalmajem Chalílzádem, vysoce postavením americkým diplomatem.

Na prvním zasedání v pondělí 25. února odpoledne se američtí představitelé opět snažili přesvědčit Tálibán, aby se setkal s afghánskou vládou. Podle afghánského zpravodajského serveru Hašte sobh (Osm ráno) k setkání s místní vládou dojde až po odchodu amerických sil z Afghánistánu. 

Demonstrace v Kábulu. Ženy prostestují proti tomu, že nejsou součástí mírových jednání s Tálibánem. Foto FB Time4RealPeace

Jednání se protáhlo a výsledky nejsou doteď známy, přestože se ledacos předpovídá. Místní i zahraniční tisk čeká. Hlavní otázkou je, jak bude spolupráce s Tálibánem vypadat a co to bude znamenat pro budoucnost země a afghánský lid.

Místní komentátoři dohodu vnímají rozporuplně. Na jednu stranu platí, že má-li v Afghánistánu někdy zavládnout mír, je třeba s Tálibánem mluvit. Podle posledních zpráv Organizace spojených národů zemřelo v Afghánistánu během válečných konfliktů pouze za loňský rok přibližně 3800 civilistů, z toho téměř tisíc dětí. Tálibán má pod kontrolou nemalou část země, boje s centrální vládou jsou na denním pořádku. 

Dohoda s povstalci by mohla přinést vytoužený klid. Podle afghánských komentátorů zároveň s Tálibánem nelze „racionálně diskutovat“. Tálibán bude vždy využívat náboženství a tradici jako svou přednost. Na rozdíl od afghánské vlády má jasnou vizi a ideologii, s nimiž pro část společnosti zaručuje bezpečnost. Na druhou stranu, kdo zaručí, že se nebude opakovat situace z let 1996 až 2001, kdy Tálibán tvrdou rukou kontroloval celou zemi?

Během summitu, který se uskutečnil na začátku února v Moskvě, mluvčí Tálibánu přiznal, že neuznává afghánskou ústavu a zákony. Ústavu pro Afghánce totiž podle něj napsaly západní státy. Požaduje tedy novou ústavu, která by měla být v souladu s „islámskými pravidly a s afghánskými hodnotami“. Které afghánské hodnoty má na mysli, dál nerozváděl a ani nevysvětlil. 

Ženy musí být slyšet

V ruském hlavním městě mluvčí Tálibánu také řekl, že budou respektována práva žen podle islámu, včetně práva na vzdělání, práci a vlastnictví i dědictví. Mnozí lidé však zůstávají skeptičtí. Povstalci by podle nich mohli zrušit pokrok, jehož se v Afghánistánu podařilo dosáhnout během posledních sedmnácti let.

Sohrab Sirat, zpravodaj BBC Persian, píše, že přestože se část afghánské společnosti, jíž je ideologie Tálibánu bližší, na návrat povstalců těší, mladí lidé, a zejména ženy mají strach.

V mnoha částech země se totiž ženy staly nedílnou součástí veřejného i politického života. Za jeden z největších úspěchů režimu po Tálibánu byl považován růst nezávislých sdělovacích prostředků. V současné době pracují v soukromých i veřejnoprávních televizích desítky žen. Existuje dokonce stanice Zan (Žena), která funguje díky ženám a zaměstnává převážně ženy. 

Fawzia Kofi, členka afghánského parlamentu, která se osobně zúčastnila summitu v Moskvě, pro BBC uvedla, že Tálibán během rozhovorů řekl, že ženy se nemohou stát prezidentkami, ale pouze viceprezidentkami. 

V reakci na mírové jednání, chybějící hlas afghánských žen během vyjednávání a obavy z návratu Tálibánu se afghánské aktivistky rozhodly napsat otevřený dopis. „Během posledních sedmnácti let jsme bojovaly za to, aby ženy a jejich zájmy byly zastoupeny v politice, v sociálních a kulturních institucích v Afghánistánu. Jsme civilistky, učitelky, lékařky, aktivistky, studentky, umělkyně, obyčejné občanky, které se společně, ale také individuálně snaží vytvářet prostor k obhajobě svých práv, a také pro mír v naší zemi. Tato těžko vybojovaná práva jsou teď v ohrožení,“ píší v dopise. 

Šokúfe Nourúzí, aktivistka z Helmandu, provincie na jihozápadě Afghánistánu, v rozhovoru pro BBC Persian řekla: „Když Tálibán uzná, že ženy mohou být aktivní ve společnosti, mohou zastávat politické pozice a rozhodovat, nic proti mírové smlouvě nebudeme mít. Zdá se nám však, že ženské hlasy v mírové jednání chybí, a to není správné.“ 

Své obavy dávají najevo také mladí lidé. Shromažďují se a organizují různé happeningy. Ramin Mozáher, jeden z mladých afghánských básníků, v divadelní síni v Kábulu uvedl svou báseň s názvem „Líbám tě za Tálibánu“. Programu se zúčastnily desítky mladých dívek a chlapců, nechyběli ani vedoucí osobnosti afghánské literatury, část programu byla věnována hudbě, zpěvu a divadlu. 

Dohoda s Tálibánem by mohla přinést vytoužený mír, represe však není vítězství. Přestože se Afghánistán potýká s mnoha problémy, změnil se. Mladá generace a ženy jsou aktivní. Bojovaly a stále bojují za svá práva. Jejich hlas musí být slyšet. Je čas na opravdický mír. 

    Prosíme, podpořte naši práci

    Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

    Vaše podpora určuje naši sílu.

    Spolu #jsmeDR.

    Diskuse