Zatímco irácký premiér Hajdar Abádí ohlásil ve své zemi definitivní porážku teroristické organizace Dáeš, známé také jako Islámský stát, z Afghánistánu přicházejí znepokojivé zprávy. Organizace naopak na severu při hranici s Uzbekistánem sílí.

Dáeš v zemi získal vliv již dříve v roce 2015. Působil tu na východě v provincii Nangarhar a Kunar, které leží v blízkosti pákistánských hranic. Některé místní skupiny Tálibánu totiž využily mezinárodní ohlas tehdejšího Chalífátu v Sýrii a slíbily jí věrnost. Vůdce Tálibánu se však později od Dáeš distancoval a vyhlásil mu válku. V některých částech Afghánistánu se tak obě skupiny dostávají do konfliktů.

Extrémističtí islamisté z hnutí Dáeš se přihlásili k několika útokům v zemi, včetně dvou nedávných neštěstí v Kábulu, při nichž zemřelo více než dvě stě lidí. Přestože se Islámský stát k útokům hrdě hlásí, není jasné, zda všechny útoky opravdu provedl. V zemi totiž útočí také Tálibán nebo jeho spojenecká síť Haghání. Někteří analytici proto IS vidí jako zastřešující název, který zahrnuje skupiny bojovníků v horách Nangarharu, ozbrojené gangy v severním Afghánistánu a sebevražedné atentátníky v Kábulu.

V Afghánistánu se tak každým dnem zvyšuje pocit nejistoty a beznaděje. V minulém roce začal Pákistán kvůli zhoršujícím se vztahům s afghánskou vládou s vyhošťováním afghánských uprchlíků ze svého území. Za jediný rok se jich musely vrátit statisíce. Pákistán během posledních desetiletí poskytl útočiště milionům Afghánců, kteří uprchli po sovětské invazi v roce 1979. Během války sem utekly více než tři miliony uprchlíků.

Podle afghánských analytiků se právě z okruhu těchto navrátilců mnozí přidávali k islámskému státu. IS svým chudým bojovníkům totiž údajně vyplácí až 400 dolarů měsíčně. Do jeho náruče tak další vojáky přivádí hlavně bída, chudoba, nezaměstnanost a nejistota.

Dáeš na severu Afghánistánu

V provincii Džúzdžán na severu země blízko hranic s Turkmenistánem a Uzbekistánem zabil IS stálého vojenského velitele a ovládl tak území. Stejným způsobem také uspěl před dvěma lety v provincii Nangarhar na východě země.

Podle oblastního policejního velitele Mohammada Dawara se muži zabitého velitele přidali ke zhruba třem stovkám dalších bojovníků Dáeš z Číny, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Pákistánu, Čečenska, Francie, Alžírska a dalších zemí. Místní enklávy Tálibánu také občas spolupracují s IS. V jiných částech země ale proti sobě tato dvě uskupení bojují.

Během posledních šestnácti let panoval v Džúzdžánu relativní klid, přestože na některých místech nadále působil Tálibán. Afghánská centrální vláda nemá tato území pevně pod kontrolou. Bojovníci Tálibánu se dlouho drželi na území Darze Áb a Ghuštepah.

Dáeš je brutálnějsí

Dávúd pochází z provincie Džúzdžán. „IS vzal naše ženy do otroctví nebo je donutil, aby se vdaly za bojovníky. Tálibán nikdy nic takového neudělal“, vypráví v rozhovoru pro agenturu Reuters. Podle Dávúda jsou bojovníci IS mnohem brutálnější než Tálibán a nemluví jejich jazykem. Bojovníci také unesli místního učitele a donutili děti učit se držet a používat zbraně.

Kromě Tálibánu a Dáeš působí ve velkých městech místní gangy, které vydírají a zabíjejí lidí na počkání. Podle Bohrana Osmana, afghánského analytika z Mezinárodní krizové organizace, Dáeš není v Afghánistánu jednotný. Má několik vůdců, kteří bojují o moc. Afghánská vláda má v takové situaci krátké ruce a není schopná zaručit lidem bezpečnost.

Když irácký premiér Hajdar Abádí ohlásil definitivní porážku teroristické organizace Islámský stát v Iráku poté, co organizace ztratila celkový vliv i v Sýrii, nastaly oprávněné obavy, že ti, kteří z ní přežili, přesunou svůj zájem a zaměří se na nejbližší polorozpadlou zemi, tedy na Afghánistán. Chalífát už neexistuje. Je na čase najít nové území, nové přátele a nové obětí. Vedle Afriky se Afghánistán zdá být vhodnou kořistí.