Současné afghánské vládě v čele s prezidentem Ašrafem Gháním se povedlo uzavřít mírovou dohodu s bývalým povstaleckým vůdcem Golbaddinem Hekmatyárem. Stárnoucí válečník vedl jednu z nejsilnějších stran — Hezbe eslámí (islámská strana) — a bojoval proti Sovětskému svazu během sovětsko-afghánského konfliktu v osmdesátých letech minulého století. Podle zahraničních „dárců“ (státy, které mají v Afghánistánu své zájmy a pomáhají finančně či vojensky) a diplomatů představuje mírová dohoda s Hekmatyárem  nezbytný krok k usmíření s Tálibánem.

Golbaddin Hekmatyár by se podle dohody měl vzdát vládě, čímž by ji uznal a spolu s ní i současnou afghánskou ústavu. Jeho návrat do Afghánistánu má přinest mír, po kterém obyčejní Afghánci tolik touží. Kábulský řezník, jak se mu přezdívá, se totiž sám líčí jako prostředník, který může požádat Tálibán, aby složil zbraně a podepsal mírovou dohodu.

Ne každého tím však přesvědčil. Hekmatyár je totiž pro mnohé zločincem, který během občanské války v devadesátých letech zmasakroval celá města. Předpokládá se, že jeho strana zabila více civilistů než kterákoli jiná povstaletcká skupina. Vedle bezohledného ostřelování civilistů je také obviněn z vraždění intelektuálů, monarchistů a aktivistů. Na základě zločinů, které v Afghánistánu spáchal, pak lidé v devadesátých letech vítali Tálibán jako svého zachránce. Jeho příchod proto vzbuzuje strach z budoucího směřování Afghánistánu.

Kam bude Afghánistán směřovat

Zatím to vypadá, že jeho návrat způsobil jen chaos už v tak nestabilní afghánské vládě. Hekmatyár má totiž několik tisíc oddaných vojáků, kteří tiše čekají. I když devětašedesátiletý Hekmatyár působí spíše jako duchovní rádce než bojovník, obyčejní civilisté z něj mají hrůzu.