Bojové umění jako výraz emancipace

Fatima Rahimi

V afghánském Kábulu funguje na místní poměry netradiční sportovní klub. Skupina náctiletých děvčat tu trénuje bojové umění wu-šu, a to i přesto, že jim to jejich mužské okolí často vůbec nepřeje.

Bez ohledu na počasí, v zimě ve sněhu a v létě za horkých slunečních dní, se na vysokém kopci s výhledem na Kábul shromáždí parta děvčat ve věku čtrnácti až dvaceti let. V afghánském hlavním městě se učí bojové umění wu-šu. Ne, není to žádná příprava na „džihád“, ale jeden ze způsobů, jak zlepšit postavení afghánských žen.

Trenérkou a zakladatelkou klubu s názvem Šaolin je dvacetiletá Sima Azimi. Pochází z Jaghuri, města v provincii Ghazni ve středním Afghánistánu. Jako dítě milovala a se zájmem sledovala filmy bojových umění. Dlouholetá a krutá válka ji však donutila Afghánistán opustit a spolu s dalšími miliony Afghánců uprchnout do Íránu.

Azimi začala s cvičením právě v Íránu. Byla velmi nadanou žákyní a brzy začala vyhrávat různé soutěže. V Kábulu vyučuje zhruba rok. Mezi její největší fanoušky patří její otec, který ji podporuje a trénuje s ni v posilovně.

Cvičení wu-šu, více známé jako kung-fu, se vyvinulo ze starověkého čínského bojového umění. Velký důraz klade na postupný a individuální rozvoj jedince po všech stránkách, ať už fyzických, či mentálních.

×