Už zase skáču přes Kábul

Fatima Rahimi

Parta sportovců se s tíživou situací v Afghánistánu vypořádává kreativně: parkourová skupina svou radost z pohybu vyjadřuje i během překonávání zdí zdemolovaného města. Snaží se zmírňovat frustraci, na kterou spoléhají verbíři Tálibánu.

Obdivuji každého, kdo umí třeba jen rychle chodit a nezakopne přitom. Já totiž často nezvládám ani to. Chlapci z Kábulu ale dokáží mnohem víc. Své procházky skrze vybombardované město si totiž zpestřují sportem zvaným parkour. Sedm let poté, co v hlavním městě založili tříčlennou parkourovou skupinu, získali mnoho fanoušků, a to nejen na sociálních sítích.

Přeskočit fundamentalismus

Parkour — neboli „umění pohybu“, jak se mu vznešeně přezdívá — je disciplína, která původně vznikla ve Francii. Základem tohoto sportu je schopnost dostat se bezpečně z bodu A do bodu B bez použití dopravních prostředků, přičemž je třeba překonat všechny překážky pomocí skoků a dalších akrobatických pohybů. Parkouristé zdolávají vše, co se jim postaví do cesty: stromy, kameny a skály, zábradlí a cihlové zdi, ale také střechy a zchátralé domy.

×