Moje první vysvědčení
Fatima RahimiŠkola bývá nudná a otravná. Fatima Rahimi o ní píše z pohledu člověka, který i její zápory chápal jako privilegium. V Afghánistánu bylo totiž vzdělávání dívek zakázáno Tálibánem a své první vysvědčení tak dostala až v České republice.
Psal se rok 2002. Po zhruba ročním pobytu v různých uprchlických zařízeních v České republice jsem měla poprvé dostat vysvědčení. Událost, která pro moje spolužáky znamenala pouze konec pololetí, byla pro mě neuvěřitelným okamžikem.
Školu v České republice jsem začala šestou třídou, přestože v Afghánistánu jsem žádnou vzdělávací instituci nenavštěvovala. Tálibán totiž v roce 1998 zavřel všechny školy, a to včetně univerzit. Jejich nemilosrdný režim dívkám zakázal jakékoliv vzdělání a to málo, co jsem uměla, mě naučil můj vlastní táta.
Po přibližně měsíčním kurzu psaní latinkou (v Afghánistánu se běžně používá arabské písmo) jsem začala chodit na základní školu v jedné vesnici u Brna, kde bylo také pobytové středisko pro žadatele o azyl. Navštěvovala jsem dívčí třídu. Nebyla to však žádná speciálně vytvořená třída pro mladé dívky z muslimských zemí, jak by se mohlo zdát. Malý počet chlapců a velký počet dívek způsobilo to, že škola musela vytvořit tři třídy, dvě smíšené a jednu dívčí. Do třídy se mnou chodily další dvě dívky z uprchlického tábora.