Článek o dobrých základních školách pro všechny děti přinesl mnoho reakcí. Zajímavá diskuse se rozvinula pod článkem v Deníku Referendum, několik lidí poslalo emaily a vyšla polemika i na portálu Česká škola. V této polemice pokládá Zdeněk Sotolář několik důležitých otázek, zde jsou odpovědi.

„Opravdu můžeme s čistým svědomím říci, že žádná veřejná škola nenabízí slušné chování a humanistický přístup k dětem? A naopak, můžeme s čistým svědomím říci, že všechny soukromé školy všechno tohle skutečně nejen nabízí, ale i prakticky činí? Není za tím slušným chováním a humanistickým přístupen jen podlézavost soukromé školy vůči dobře platícím zákazníků?“ začíná svou polemiku Zdeněk Sotolář.

V svém článku zmiňuji veřejné školy, o které rodiče bojují například změnou trvalého bydliště. Navíc celkově obhajuji význam kvality veřejných škol. Zároveň si myslím, že ve většině veřejných škol stále ještě pracuje mnoho skvělých učitelů, ačkoli mnoho odešlo do jiných sektorů.

Jenže to nestačí. Veřejné školy potřebují silnou podporu státu v oblasti řízení, pedagogiky, komunitní práce, poradenství a podobně: nikoli silnou centralizaci, ale silnou inspiraci a investici do inovací. Bez toho nemohou konkurovat inovativní rétorice soukromých škol.

Ty soukromé základní školy, které vznikají z potřeby alternativy, zmiňované hodnoty často nabízejí. Mluvím o zatím zřejmě málo viditelné vlně, která pod značkami nových pedagogických trendů vypadá natolik veřejně prospěšně, že si ani nevšimnete částky za školné.