Debatu o pronikání Daeš na východ podnítil velký pondělní útok u nemocnice v Kvétě, při němž usmrtil sebevražedný atentátník zřejmě až 93 lidí.
Nejen na západ, tedy do Libye, Tuniska a dalších států Maghrebu, ale i na východ rozšiřují své aktivity dle řady pozorovatelů fanatikové ze samozvaného Islámského státu (Daeš, ISIS) — státně-teroristické organizace, jež kontroluje část území v Sýrii a Iráku. V posledních dnech se mluví v daných souvislostech zejména o Pákistánu. Děje se tak v návaznosti na útok sebevražedného atentátníka, který usmrtil v pondělí v balúčské Kvétě nejméně 74, podle některých zdrojů ale až 93 lidí.
„Ve zprávách se píše o pronikání Daeš do Pákistánu stále častěji, odborníci na situaci v zemi ale váhají, zda k němu dochází skutečně v rostoucí míře,“ hlásil do úterního vysílání Al-Džazíry Kamal Hyder, pákistánský reportér stanice, a pokračoval:
„Pákistánské bezpečnostní složky zadržely v letošním roce už několik stovek osob s podezřením, že rekrutovaly nové bojovníky pro Daeš. V zemi nicméně působí jiné, starší a rozmanitější džihádistické skupiny (...) které se různě spojují a zase rozpojují. Není tak jasné, zda zadržení nepatřili k Daeš jen formálně, třeba proto, že mu slíbila věrnost jejich původní skupina. Symptomatické přitom je, že k pondělnímu útoku se přihlásil nejen Daeš, ale i Džamáate Ahrár, jedna z frakcí pákistánské odnože Tálibánu,“ doplnil Hyder.
Analytikové z agentur připomínají, že na pákistánské džihádistické scéně působí organizace různé velikosti, přičemž ty větší se snaží k sobě připoutat menší, a tím získat navrch nad konkurenty. Sama Džamáate Ahrár byla takto například v roce 2014 připoutána k Daeš. V březnu 2015 se ale přimknula zase k Tálibánu.
Svou roli hrají navíc i oblastní specifika. V Balučistánu, který leží u hranic s Afghánistánem a Iránem, žije početná šíitská populace. Oblastí proto v současnosti zmítá i série násilí mezi sunnity a šíity a působí zde také separatističtí povstalci. Mluvčí pákistánské armády se navíc nechal v reakci na poslední dění slyšet, že útoky souvisejí i s čínsko-pákistánskou ekonomickou spoluprací v regionu.
Podle vyprávění jednoho francouzkého kněze, který v Pákistánu 10 let působil, je situace katastrofální. Občas za ním přišel nějaký muslim se žádostí o pokřtění a musel je velice tvrdě a okamžitě odmítat -- byly to léčky a kdyby na to kývl, čeká ho oprátka.
Zákony proti rouhání jsou tvrdé a uplatňované s děsivou rozkoší.
Na smrt v celách čeká cca 300 křesťanů.
Kdyby do Pákistánu uprchlo milion křesťanů, postřílí je jako prašivé psy.
Má smysl řešit, že k Belzebubovi přišel na návštěvu samotný Ďábel?