Jak můžete vy osobně bojovat s islámským fundamentalismem
Saša UhlováKnihu Karimy Bennounové Tady vaše Fatwa neplatí by si měl přečíst každý. Ať už se bojíte islámu, anebo máte pocit, že žádný problém není, váš pohled se po přečtení knihy změní.
Proč se muslimové jasně nepostaví terorismu? Neozývají se dostatečně hlasitě proti teroristickým útokům. Ve skutečnosti tyto útoky většinově podporují. — Takovéto výroky lze číst v českých médiích, v diskuzích na internetu a na sociálních sítích. Názor je to v České republice zhusta sdílený a jeho šiřitelé si navíc připadají skoro jako hrdinové. Podobná argumentace se objevuje i v zahraničí.
Karima Bennounová, autorka muslimského původu, napsala knihu, která alespoň částečně poskytuje odpověď na palčivé otázky současnosti. Pracovala na ní několik let. Zmapovala příběhy lidí ze zemí s muslimskou většinou, kteří bojují proti fundamentalismu a násilí. Bojují proti němu s nasazením vlastních životů a bez většího zájmu západních společností už několik desítek let. Je jich mnoho. A potřebují především podporu, které se jim nedostává.
Hrdinové knihy Tady vaše fatwa neplatí jsou muslimové, agnostici i ateisté. Všechny spojuje jejich muslimský původ. Někteří třeba i v důsledku současného vývoje od víry odpadli, jiným naopak jejich víra dodává sílu v boji proti fundamentalismu. Jsou mezi nimi učitelé, profesoři, právníci, feministky, umělci, imámové anebo prostě lidé, kteří se rozhodli něco dělat. Založit třeba kurs šití pro dívky, což může být životu nebezpečná aktivita.
Není umírněného fundamentalismu
Témat, která kniha přináší, je mnoho. Největším přínosem je právě to, že všechno, co se dozvídáme, přichází skrz úvahy a životní příběhy lidí, se kterými autorka vedla rozhovory. Zároveň však autorka ověřovala všechno, co šlo. Kniha má bohatý poznámkový aparát.
Lidé na Západě by si měli podle autorky především uvědomit, že nelze podporovat takzvané „umírněné islamisty“. Na konkrétních příkladech ukazuje, že tito takzvaně umírnění jen umetají cestu fundamentalistům a džihádistům, kteří čekají na chvíli, kdy se budou moci naplno projevit.
Karima Bennounová ukazuje, jak Západ často morálně podporuje hnutí přímo napojená na fundamentalisty. Její hrdinové z hnutí bojujících proti islamistům v knize kladou otázky, nechápou, proč jim západní elity radí, aby nebyli tak nesmiřitelní ve vztahu k politickému islámu. Opakovaně se pohoršují nad tím, že USA je spojencem Saudské Arábie, která financuje islamisty.
Peníze, které plynou ze zemí, jako je právě Saudská Arábie, ale i z Kataru, Spojených arabských emirátů či Kuvajtu, ovlivňují volby v jednotlivých zemích. A podle autorky se významně podílí na vzestupu fundamentalismu a wahhábismu na Středním východě a v severní Africe. Peníze jdou údajně na rozvoj. Stavění poliklinik, ale i humanitární pomoc v regionech však doprovázelo obracení na víru, přinášení burek pro ženy a vnucování zvyků, které neměly v místě tradici. Pokud se chce svět bránit proti fundamentalismu, musí podle Benounnové zastavit tok petrodolarů ke všem samozvaným emírům a ajatolláhům.
Karima Benounnová kritizuje Spojené státy americké za to, že financovaly fundamentalistické skupiny v Afghánistánu a na příbězích v jiných státech pak ukazuje, jakou roli muži vycvičení v Afghánistánu sehráli v zemích, kam se po výcviku vrátili — jak například ovlivnili vývoj v Alžírsku. Vysvětluje také, jak se podhoubí k fundamentalismu vytváří na Západním břehu a v Gaze kvůli podmínkám, ve kterých tam lidé žijí. Tvrdě však kritizuje i Hamás. A její kritika je věrohodná, podpořená výzkumem z místa.
Skutečná hrůza bez konce.
Když si člověk třeba uvědomí, že Clintonová bere miliony dolarů od zfetovaných saudských kašparů, ale přesto ji musí fandit, protože proti ní stojí opravdové a nefalšované prase.............
Děs.
(no, třeba vyhraje Alice Cooper)
Ano, je třeba se tomu více věnovat. Minimálně zemím Blízkého východu a severní Afriky.
Říkat, kde je tam kdo.
Zkoumat, koho podporujeme.
Snažit se tlačit na naše politiky (i když já v to moc nevěřím).
Atd.
A asi byste to měla být vy, paní Uhlová, kdo zvedne prapor pravdy.
------------------------------------------
Na druhou stranu se není co divit, že jsou lidé tak nedůvěřiví a islamofobní.
Vždyť i z tohoto článku vysvítá, jak mocní nyní islamisté v rámci muslimských zemí jsou. A jak slabá je opozice. Disidentská. Nepočetná....
Jde se divit lidem, že se bojí náboženství, ve kterém zorganizovat kurz šití pro dívky může být rozsudek smrti?
No, každopádně si tuhle knihu objednám.
A díky za pěkný článek :)
Z tohoto úhlu pohledu je závěr autorky -
.......Můžeme také začít u sebe. Třeba tím, že budeme finančně podporovat některé z aktivit, které se islámskému fundamentalismu stavějí. V knize Karimy Bennounové naleznete inspirace dostatek. Samozřejmě za předpokladu, že vámi vybraná hnutí budou ještě fungovat a lidé, kteří je představují, budou naživu. Jméno Amel znamená naděje........
- doplnit výzvou k intensivní, ale především ostražité podpoře,
za současného hlučného odmítání podpory současnému počínání finančních elit v oblasti přerozdělování bohatství........bych trochu naivně dodal.
To znamená, německý komentátor konstatuje tu samou věc jako Saša Uhlová (respektive Karima Bennounová): totiž že za tím šířením extrémně konzervativního, wahabistického islámu stojí v prvé řadě Saúdská Arábie - a ta mohla toto své fundamentalistické pojetí islámu šířit natolik účinně a masivně právě jenom díky svým petrodolarům.
Dozajista, Saúdská Arábie sama není teroristickou zemí - ale ten její striktně fundamentalistický wahabismus se stal podhoubím islamistického terorismu.
--------------------------------------------
Na tomto historickém pozadí je ovšem možno si položit otázku: mohlo být tedy všechno úplně jinak? Zapříčinil celou tu stávající krizi s islámským fundamentalistickým terorismem ten čistě náhodný fakt, že pod písky saúdskoarabských pouští se ukrývají moře černého zlata? A kdyby tam tedy ta ropa nebyla, nebylo by žádného teroru?
Je nutno se obávat, že takovýto pohled by byl velice zjednodušující. Ten konflikt mezi světem islámským a světem - povětšině křesťanského - "prvního světa", tak tento konflikt má mnohem hlubší kořeny. Je to střet moderny s tradicí, ale zároveň střet dřívějších kolonizátorů a bývalými koloniemi. V určitém smyslu by se dokonce dalo tvrdit, že se jedná o klasický hegelovský konflikt - pána a raba! Tedy o dialektický proces mezi tím, kdo dominuje světové dění - a mezi tím, kdo má fakticky podřízené postavení, ale usiluje o to, získat také své místo na slunci. Respektive, svrhnout toho "pána", a sám se postavit na jeho místo.
Ano, bez té saúdskoarabské ropy a saúdskoarabských wahabistických ideologů by tento konflikt dost možná měl podstatně mírnější formy, nežli jak je tomu v současné době. A možná by propukl až později. Ale - tento konflikt tu je, a neodstraníme-li jeho kořeny, bude tu ještě hodně dlouho.
"Například organizace Amnesty International, můj někdější zaměstnavatel, která udělala tolik dobrého pro otázky lidských práv, sesadila a pak vypudila vedoucí svého útvaru pro kulturní rozdíly mezi muži a ženami (Gender Unit) Gitu Sahgalovou poté, co veřejně kritzovala organizaci za to, že si dělala dobré oko u džihádsistického sympatizanta a bývalého vězně v internačním táboře na základně Guantanámo, britského muslima jménem Moazzam Begg a u jeho prodžihádistické organizace CagePrisoners."
"Proto Carnegieho nadace pro mezinárodní mír v dubnu 2012 sponzorovala představitelům egyptského muslimského bratrstva cestu podporující vztahy s veřejností do Washongtonu, DC, aby prosazovala jejich pověst, aby si mohli poklábosit s úředníky Obamovy vlády" (doloženo odkazy)
Pak příklad jak Centrum pro ústavní práva, levicová skupina pro lidská práva a právní obhajobu zdarma obhajovala člověka, který byl sice na seznamu smrti, ale sám měl svůj seznam smrti.
Dále homofobní, antifeministický a protisekulární fundamentalista Tárik Ramadán, kterého vychvalovali v pořadu Democracy Now!...
V roce 2012 propagační kampaň mírového hnutí Dva miliony za mír v Afghanistánu, která tvrdila, že v zemi nejsou extremisté.
V knize je celá řada dalších příkladů, také texty jednotlivých novinářů, nebo intelektuálů, které doporučují odpůrcům islamistů, aby nebyli tak militantní a nesmířliví, aby vedli s islamisty dialog (přitom se jedná o mnohdy o nepotrestané vrahy), nebo říkají o feminismu tamních skupin, že je importovaný, apod...
Hra Burqavaganza je obdoba toho, co predvedl Konvicka zkratkou na Staromestskem namesti.
Ze se pri hysterickem odsuzovani Konvickovy akce zviditelnil kdejaky idiot a to i na strankach DR, jsme meli moznost sledovat v primem prenosu. Jsem si jist, ze Madeeh Gauharova by Konvicku pochvalila.
p.s. Takhle se k celemu humbuku vyjadril Mgr. et Mgr. Jan Ludvík, Ph.D.
https://www.novinky.cz/komentare/412754-komentar-co-nam-ukazal-docent-konvicka-jan-ludvik.html
Změnila to revoluce v Iranu a známá fatwa.
Od revoluce v Iranu začali být muslimové viděni jako pátá kolona.
Za vzrůstem fundamentalismu jistě stojí peníze Saudské Arábie, která vyváží svoji netolerantní formu islámu, která nahrazuje jeho staré tolerantnější formy.
Je otázka, jestli by byl ten export wahabismu tak veliký, kdyby se nesnažila Sadská Arábie konkurovat Iranu.
tedy někdo, kdo je spojován se zákazem//stažením divadelní hry (autorem té divadelní hry byl Voltaire) ve Švýcarsku
a někdo, kdo se veřejně znemožnil, tím, že odmítl odsoudit kamenování cizoložnic (video se dá lehce najít)
nedostal visum do Spojených států, nebyl jmenován - nevím už do čeho - v Rotterdamu ....atd.
Hlavní hrdina byl takový tatík středního věku, který dostane za úkol získat pro tým, za jakoukoliv cenu, špičkového hráče basketbalu. Černocha. Ten se chová naprosto hnusně, primadona. Chudák tatík to snáší se zatnutými zuby, až to jednou nevydrží a vyletí.
Reakcí je smích a omluva.
Promiň, chtěl jsem jenom vědět, jestli jsi rasista.
???
No víš, on je rasismus dvojího typu. Jedni říkají, že my černoši jsme neschopní a proto nemůžeme nikdy dosáhnout toho, co vy běloši, ale on je také rasismus druhého druhu, který, říká, že se nám černochům musí všechno tolerovat, neboť, holt, nemůžeme za to, jak se chováme.
Bullshit! Žádný "rasismus druhého typu" neexistuje. Rasismus má poměrně jasnou definici (posuzování jednotlivců na základě příslušnosti ke skupině) a tohle pod ní nespadá. To co se tím popisuje je typicky obyčejná lenost, v případě toho filmu nelze říct, že ten běloch netoleroval toho černocha prostě proto, že byl dobrý v basketbalu.
Jiný příklad: http://blisty.cz/art/83488.html Byli policisté rasisty druhého typu vůči bílým Čechům? Samozřejmě, že ne. Prostě byli buď leniví, nebo byli možná rasisty ve skutečném smyslu toho slova, ale vůči Romům.
Žvanění o rasismu "naruby" je asi na stejné úrovni intelektuální idiocie jako úvahy o tom, že "ateisté také mají svojí víru". Ne, nemají. Ta situace je asymetrická, protože je to tak biologicky dané. Buď je někdo součástí mojí ingroup, a pak nemohu být vůči němu rasista (protože na základě jaké skupiny?), a nebo její součástí není, a pak potenciálně jsem rasistou.
Aby mohl být někdo úspěšný, musí být jiní neúspěšní. Kdyby totiž byli všichni úspěšní, slovo by vůbec neexistovalo. Podobně jako by neexistovali černoši, kdyby byli všichni černí.
a) ženy jsou hloupé, nevzdělané, o politiku nemají zájem a nadělají svojí nevzdělaností pouze paseku
b) opačný argument zněl, že ženy jsou laskavé, milují a politika je svinstvo, před kterou je nutno ženy chránit, aby je nezkazila.
To si klidně někdo myslet může, ale nebude to pravda. Reálným cílem afirmativní akce není diskriminace většiny, ale náprava situace. A jelikož můžeme diskriminaci poměrně objektivně změřit, to se taky v praxi daří. Naopak nejsem si vědom žádných objektivních důkazů o tom, že by afirmativní akce skutečně poškodila většinu.
"Když se diskutovalo o volebním právu žen, tak ty odmítavé argumenty byly také dvojího druhu."
Oba argumenty jsou šovinistické. Ostatně to je vidět velmi často, že je šovinisty ona outgroup označována protikladně. Třeba nacisté označovali Židy současně za podřadnou "rasu" a zároveň za sofistikovanou, nadnárodní hrozbu. Totéž lze pozorovat i u islamofobů. Ale stále jde o jeden a tentýž rasismus, bez ohledu na (logicky sporný) způsob argumentace.