Vůdce Tálibánů v Afghánistánu, Haibatullah Áchundzáda, vyzval Afghánce a své bojovníky, aby začali za účelem zlepšení životního prostředí sázet po celém Afghánistánu stromy. V prohlášení směřovaném na civilisty a na své stoupence prohlásil: „Sázení stromů prospěje nám všem, pomůže nám to v tomto životě i po smrti... Ovocné sady a stromy hrají důležitou roli v ochraně životního prostředí, jsou potřebné pro hospodářský rozvoj a v neposlední řadě zkrášlují zemi,“ prohlásil na svých internetových stránkách.

Áchundzáda se stal velitelem Tálibánů v květnu loňského roku. Má pověst silného náboženského vůdce. Patnáct let strávil v Pákistánu, kde v místní mešitě údajně učil recitovat a interpretovat verše Koránu. Stejně jako představitelé dalších fundamentalistických skupin se svou interpretací snaží zneužívat veřejnost a strhnout ji na svou stranu.

Jeho nedávné prohlášení ostře kontrastuje s rétorikou, kterou vede proti afghánské vládě a koaličním podporovatelům. Mluvčí afghánského prezidenta Ashrafa Gháního, Šáh Hussajn Murtazawi, upozornil, že tálibánská výzva představuje spíše pokus oklamat veřejné mínění, odpoutat pozornost od hrůzostrašných zločinů na civilistech a devastace škol a veřejných nemocnic, které představují jejich každodenní realitu. Slova o ekologii proto znějí z úst vůdce teroristické organizace jako špatný vtip.

Politickou satirou proti Tálibánu

Áchunzádova prohlášení způsobila mezi afghánskou veřejnosti velký rozruch. Nejčastěji se však stalo terčem posměchu. Afghánský internetový zpravodajský server Hašte sobh (Osm ráno) satiricky reflektuje skutečné zločiny, kterých se v poslední době fundamentální islamisté dopustili.

Na jejich stránkách vyšla satirická anekdota, jež zní takto: „Šest Tálibů v provincie Helmand na jihu Afghánistánu sedí ve stínu rozbité zdi. Mají dlouhé vousy, oči zvýrazněné černou linkou, na sobě černé pláště, tak jak se patří. Sedí a kritizují prohlášení svého vůdce mully Haibatollaha: „Náš vůdce nám neřekl, jak přesně máme stromy sázet. Tak je všude chaos, každý si sází, jak chce. My jsme se sázením začali hned první den. Sázeli jsme stromy ovocné i jiné. První den jsme zbořili školu a místo ni jsme vysadili jeden strom, druhý den jsme vytrhli sloup elektrického vedení a místo něj jsme zasadili další strom. Zaútočila na nás státní bezpečnost, protože nás podezírala ze špehování a spolupráce s Pákistánem. Několik z nás padlo, lidé na nás nadávají, a my přitom konáme dobro, sázíme stromy.“

Znečištěné ovzduší

Pravdou však zůstává, že Afghánistán se dlouhodobě potýká s velkým problémem, který představuje odlesňování. Stromy se nejčastěji kácejí kvůli vytápění v krutých zimních měsících, většinou ovšem nelegálně.

Následkem dlouhodobé války se v Afghánistánu se zcela změnila struktura velkých měst. Od konce sedmdesátých let, kdy afghánsko-sovětská válka začala, se velká města včetně Kábulu vylidňovala. Většina lidí utíkala do sousedních států Pákistánu a Íránu. V současné době je většina afghánských měst ovšem přelidněných, lidé se vrátili z emigrace a hodně obyvatel se přestěhovalo z vesnic do města za prací.

Ve městech je však málo veřejné zeleně a parků, většinou chybí kanalizace. Podle afghánského ministerstva zdravotnictví umírají v hlavním městě Kábulu až čtyři tisíce lidí ročně na nemoci spojené se znečištěným ovzduším.

Tálibán má v některých afghánských provinciích velký vliv, odmítá spolupracovat s vládou a snaží se opět získat ztracenou moc. K tomu používá různé více či méně destruktivní prostředky. Afghánská vláda by měla těmto problémům věnovat pozornost a začít je řešit. Dotací na to dostává dost, peníze však bohužel většinou skončí ve špatných rukou.