Válečná propaganda ve světě bez dobra a zla
Matěj SenftNový snímek Anthropoid poukazuje na ambivalenci válečných činů. Ministerstvo spravedlnosti jej snad i proto chce doplnit náborovým videem Armády ČR z dílny Filipa Renče. Vyznění filmu a náborového videa jsou přitom diametrálně odlišná.
Do českých kin zamířil Anthropoid, snímek režiséra Seana Ellise pojednávající o atentátu na Heydricha. Ten ale není jen převyprávěním učebnice dějepisu. Jedná se o autorský film, který nepředkládá jednostranně pojaté hrdinství, poctivě sleduje motivace a pocity obou hlavních hrdinů. Prostřednictvím jejich činů režisér poukazuje na ambivalenci válečných činů. Pochopitelně totiž nenabízejí pouze odvahu, ale zároveň tragické aspekty jejich příběhů. Odhodlanost jedinců často doprovází i pochybná rozhodnutí z nejvyšších politických pater.
Ministerstvo spravedlnosti ovšem hodlá před Anthropoidem promítat propagační náborové video z dílny Filipa Renče. Ministerstvo obrany chce pak navíc uspořádat promítání také vojákům v kasárnách i na misích.
Svěřit Filipu Renčovi zrovna propagační video České armády nebyl dobrý nápad, a zrovna operace Anthropoid ukazuje proč. Podívejme se do románu Laurenta Bineta HHhH — ve kterém sám Binet píše, že „Operace Anthropoid‟ se nejmenuje jenom proto, že Binetovu nakladateli připadal takový název příliš málo intelektuální.
Na překlad Michaly Markové, ve kterém HHhH vydalo česky Argo, nadávám, kudy chodím, od chvíle, kdy jsem zjistil, že z věty „Sociální demokrati vždycky zrazovali,‟ překladatelka udělala „Sociální demokrati byli vždycky zrádci,‟ nicméně místo důležité pro nábor do armády přeložila Marková dobře — nebo aspoň lépe, než bych to dokázal já:
«Po válce kdosi zjistí toto: téměř všichni z několika desítek parašutistů, kteří byli vybráni k provádění úkolů v protektorátu, prohlásili, že jejich motivací je vlastenectví. Jen dva, mezi nimi Čurda, řekli, že se dobrovolně přihlásili z touhy po dobrodružství, a oba dva zradili.»
Může Filip Renč přilákat do armády někoho jiného než Čurdy?
Ano, je to divná doba, kdy věci často znamenají svůj opak.
Třeba jedna česká televizní stanice se jmenuje Nova Cinema. Zřejmě to má znamenat, že tenhle kanál přináší filmy. Ve skutečnosti ovšem každý film rozporcuje na šest až deset umrtvených kusů oddělených reklamními bloky.
V normální realitě, ve které není význam slova opakem toho, co říká, by se ta stanice musela jmenovat Nova Prznitelka filmů nebo Nova Reklama doplněná útžky filmů.