Ačin je jeden z nejvzdálenějších okresů provincie Nangarhár na východě Afghánistánu. Leží daleko od velkých měst obklopen vysokými zasněženými horami. Jenom pár kilometrů od pákistánských hranic, v už zmíněném Ačinu, se nacházelo nejvýznamnější centrum fundamentalistů z hnutí Daeš v Afghánistánu. Přesně před rokem se Spojené státy rozhodly odpálit „matku všech bomb“, jedenáctitunovou zbraň, právě do těchto míst a bojovníky Daeš tak zlikvidovat. Dnes má Ačin částečně pod kontrolou afghánská vláda, na místě jsou také američtí vojáci. Islamisté však zcela neodešli a velkou část území tak „hlídá“ fundamentalistický Tálibán.

Ačin nebyl jediným centrem Daeš v Afghánistánu. Ozbrojené skupiny, které slíbily věrnost Islámskému státu, se pokoušely vytvořit základnu v pěti afghánských provinciích, v Nangarháru se jim to podařilo. Analytici z afghánského výzkumného centra uvádějí jako hlavní důvod oslabení dvou aktérů, kteří na tomto území působili: Tálibánu a afghánské vlády.

Dvě hlavní vojenské a politické síly, které udržují binární kontrolu nad většinou Afghánistánu, jsou navzájem v rozporu. Zatímco bojovali proti sobě, Daeš toho využil a zmocnil se území. Dalším významným faktorem je, že Daeš měl mnohem lepší zbraně a také bohatství, za které si mohl koupit náklonnost důležitých lidí v provincii. Daeš získával peníze ze zahraničí a v Ačinu měli členové Islámského státu přístup do dolů, dostatek dřeva a opia, skvělé prostředí, které jim umožnilo kontrolovat velké území a terorizovat tamější obyvatele.

Život pod vlajkou ISIS

Od chvíle, kdy počátkem roku 2015 Islámský stát oznámil svůj příchod do Afghánistánu, trpěli civilisté jeho brutálním zacházením. Islamisté tu začali praktikovat stejná zvěrstva jako v Iráku a v Sýrii. Vousy a burky se staly opět povinnými, mobilní telefony naopak zakázanými. V jedné vesnici Daeš vyhnal obyvatele z domů a starší muže posílal postupně na pole, kde byly zakopané miny. Takhle vyčistil minové pole a zabil desítky lidí.

V Ačinu působil Daeš přes dva roky. Měl pod svou kontrolou místní školu a v tamních domech řešil své plány. Děti musely poslouchat jeho výklad náboženství a v některých případech se také naučit střílet a používat zbraně. Místní trh byl uzavřen a lidé se báli vycházet z domu. Děti tajně navštěvovaly školy, kde se učily číst a psát. Místní dívky se měly stát nevěstami islamistů a podle toho se taky chovat a oblékat.

Domy, v nichž bydleli lidé považovaní za příznivce Tálibánu, byly vypáleny a rodiny podezřelé ze spolupráce s Tálibánem chyceny a popraveny. Výsledkem byl exodus většiny rodin. Mnoho lidí uteklo do bezpečnějších oblastí kontrolovaných Tálibánem. V Afghánistánu je již skoro čtyřicet let válka a násilí změnilo celý charakter a fungování společnosti. Lidé, kteří dnes v Afghánistánu žijí, nepamatují mír, narodili se a vyrůstali v násilí a válečném konfliktu. Když to není Daeš, je to Tálibán. Lidé si zvykli vybrat si to „menší zlo“.

Po prohře islamistů se většina lidí opět vrátila do svých domovů. Ve zničených vesnických domech dodnes leží černé uniformy bojovníků. Daešáci, jak jim v Afghánistánu přezdívá, se schovávají ve vysokých horách Afghánistánu a Pákistánu. Lidé žijí ve strachu, přesto se snaží vrátit zpátky do života.

Do největší školy v okrese dnes chodí desítky studentů. Prvním rokem zde opět funguje dívčí škola. Bez lavic a dostatku učebnic sedí každý den na zemi a chtějí se vzdělávat. Jejich snem není stát se úspěšnou lékařkou či učitelkou, jako to chtějí miliony afghánských dívek. Chtějí být policistkami a chránit lidi a své rodiny před násilníky, jako jsou bojovníci z hnutí Daeš nebo Tálibán. Pro zdejší dívky jsou hrdinové vojáci afghánské armády.

To, že se dívky z Ačinu touží stát policistkami a vojačkami, je poněkud překvapivé. Mnoho lidí po celém Afghánistánu nepociťuje k vládě sympatie a je s její provinční a venkovskou politikou nespokojeno. Pocit odcizení od centrální vlády je v mnoha oblastech Afghánistánu všudypřítomný. Politické elity řeší jiné věci a venkovské obyvatelstvo ponechávají na milost povstalcům. Možná právě ta nedůvěra k politikům a k vládě nutí afghánské dívky a ženy naučit se postarat se o sebe a svou rodinu.