V čajovně v centru zmrzlé a ospalé zimní Prahy vyprávím své afghánské kamarádce o knize, kterou jsem nedávno četla. Napsala ji Jenny Nordbergová, jmenuje se „Tajný život afghánských dívek“ a v češtině vyšla v roce 2016. Známá a oceňovaná švédská novinářka v ní popisuje, jak některé afghánské rodiny převlékají a vychovávají své dcery jako kluky. Jde o jakousi tradici, kdy se dívky do určitého věku přechodně vydávají za chlapce a jako chlapci se i oblékají a chovají. Prostřednictvím desítek rozhovorů vedených během několika měsíců se Nordbergová dozvěděla, že tato praxe se opakuje bez rozdílu sociální třídy, náboženství, vzdělání nebo etnické příslušnosti po celém Afghánistánu.

„I já jsem vyrůstala jako kluk,“ reaguje s vážným výrazem na moje vyprávění má kamarádka Parisa. Zírám na ni s otevřenými ústy. Parisa pochází z početné rodiny. Když jí bylo asi sedm let, přestěhovali se z malé vesničky do Kábulu. Tam se její život na několik let změnil. Ze dne na den se proměnila na kluka. „Mamka mi ostříhala dlouhé vlasy a řekla mi, že od zítřka budu chodit s tátou do obchodu,“ vypráví mi. V obchodě pomáhala otci, chodila oblečená v tradičním afghánském oděvu určeném pro muže. „Doma o tom věděli, ale nikomu to nepřišlo divné,“ vypráví dál.

Žádné statistiky o tom, kolik dívek se v Afghánistánu vydává za chlapce, neexistuje. Nordbergová píše, že takových případů musí být tisíce. Není to však nic nového, i lidé několik generací zpátky mohou vyprávět příběhy svých příbuzných, přítelkyň, sousedek či spolupracovnic, které se musely vydávat za chlapce. Ptám se proto také rodičů, jestli se s podobným příběhem někdy setkali. Odpověď mě už nepřekvapuje. „Naši sousedé v Herátu měli také bače púš,“ vypráví mi mamka. Bače púš, tedy z perštiny „oblečen jako chlapec“, je výraz, který znali a setkali se s ním.