Příběh jedné krvavé svatby
Fatima RahimiV Afghánistánu se nedávno odehrál zatím největší letošní útok na civilisty — sebevražedný atentátník zaútočil v kábulském sále, v němž se konala svatba. Podaří se v zemi dojednat mír a zabránit do budoucna podobným tragédiím?
Měla to být velká sláva. Událost, na kterou se nezapomíná. Mladý krejčí z Kábulu Mirvajs se ženil. Oslava se konala ve svatebním sále na jihu Kábulu. Jakmile si nevěsta a ženich řekli své ano, nastal velký výbuch a ze svatby se během okamžiku stal pohřeb. Sebevražedný atentátník, později afgánskými úřady identifikován jako Abu Ásem, Pákistánec, který se hlásil k teroristické skupině Dáeš (ISIS nebo také Islámský stát), zabil na místě sebe a dalších 63 svatebčanů, 200 dalších vážně zranil.
Terčem letošního zatím největšího útoku na civilisty v Afghánistánu se stali lidé, kteří se zúčastnili oslavy. Nešlo o veřejnou akci a neměla žádné politické pozadí. Afghánistán zažívá teroristické útoky každý den, tento útok byl ale jiný. Zasáhl totiž samo srdce afghánské společnosti.
Že je to nějaké popletené? Ale vždyť my přece máme dobrou vůli pomoci, aby se lidem všude vedlo dobře... Proč by to tedy mělo být popletené?
Naznačené logice se mi nepodařilo přijít na kloub ani v tom alkoholovém oparu.
Já vím, pan Profant teď zase řekne: "Znova a pořádně! Nezapomenout na pitný režim a na led!" No tak už mi tedy asi nezbývá než opatrně připoustit, že krvavé atentáty na civilisty by v Afghánistánu bylo možno omezit tím, kdyby se konečně začalo mluvit o potřebě větší slušnosti v ČR.
Podle mě však ty atentáty nemůže omezit nic jiného, než vytvoření, udržování a stálé obnovování společenského a kulturního konsenzu v dané společnosti. To se těžko dá udělat zvenčí. Jestli k tomu může přispět vyjednání míru mezi Spojenými státy (potažmo afghánskou vládou) a Talibanem, to nevím.
Mír můžete buďto vynutit -- s dostatečnou vojenskou základnou, s odpovědností za velmi citlivou okupační správu a s tím, že si dokážete získat rozšiřující se skupinu místních občanů; risiko neúspěchu je značné a můžete uvíznout na mrtvém bodě; nicméně pochybuji, že by například v Sarajevu nebo Mostaru měnil někdo vynucený a v mrtvém bodě uvízlý mír za předchozí válku.
nebo
můžete mír pomoci vyjednat a pak ho spolugarantovat. V Afghánistánu by to znamenalo dohodu nejméně šesti zemí, které v posledních desetiletích buď soustavně anebo příležitostně podporovaly tu či onu bojující skupinu, dohodu hlavních sil v Afghánistánu a velkorysou rozvojovou pomoc.
Drahé, nesnadné a nadějné.
p.s. Pokud si vzpomínám na tu diskusi o nedávném článku, pak jste onu absurditu o tom, že „se v Afghánistánu zlepší [úcta k svobodě a důstojnosti člověka], když se začne mluvit o sexuálním zneužívání žen v ČR“ uváděl jen vy, abyste ji pak mohl vyvracet.
Druhý zmíněný způsob - pomoci mír vyjednat a pak ho garantovat - není příliš reálný právě proto, že by se muselo dohodnout oněch "nejméně šest" zemí, přičemž Afghánistán jako jednotná země v podstatě už neexistuje.
Atmosféra v Afghánistánu je beznadějná, schopnější lidé emigrují, zůstává málo vzdělané obyvatelstvo.