Jak zvrácená je logika argumentace komentátora Mladé fronty Dnes Miroslava Koreckého proti klimatické žalobě nejlépe vysvitne, uplatní-li se zrcadlově na žalobu fosilních korporací proti evropským regulacím.
Spolek Klimatická žaloba plánuje podat žalobu na Českou republiku, protože neplní své závazky na ochranu klimatu vyplývající z Pařížské klimatické dohody. V médiích to samozřejmě vyvolalo různé reakce. Jednu z nejdrsnějších napsal šéfkomentátor deníku MF Dnes Miroslav Korecký.
Podle něj „klimateroristé boří demokracii“ tím, že chtějí „soudně donutit vládu, aby dělala to, co chtějí“. Svým počínáním prý nerespektují výsledek demokratických voleb. Ten, koho svobodné volby vynesly k moci, by měl podle Koreckého vládnout, jak uzná za vhodné a soudy by mu neměly zakazovat třeba privatizovat banky či měnit daňový systém.
To je samozřejmě nesmysl. Bez soudní kontroly zákonnosti a ústavnosti výkonu veřejné moci existuje demokracie jen na papíře. Třeba na správních soudech by bez možnosti přezkoumávat různá vládní či úřední rozhodnutí mohli tak maximálně hrát mariáš.
Politici či úředníci, kteří mají v rukou moc, nedělají jen správná a všeobecně vítaná rozhodnutí, ale dělají i chyby, nebo dokonce vědomě krátí občany na jejich právech. Základem demokracie a svobody slova je mít právo je za takové počínání nejen kritizovat, ale i dát k soudu.
V rozvinutých demokraciích se pak kritici vlády nemusí bát, že posnídají novičok či že skončí v převýchovných táborech. Pokud tyto triviální principy z prvního semestru politologie bez zaváhání zpochybňuje šéfkomentátor jednoho z nejčtenějších českých deníků, něco je zjevně špatně.
Ostatně právo obrátit se na soud využívají uhelné společnosti stejně jako ekologičtí aktivisté. Firmy patřící Pavlu Tykačovi a Danielu Křetínskému například podaly spolu s polostátním ČEZem žalobu na rozhodnutí Evropské unie zavést dosud neexistující limity pro jedovatou rtuť a požadovat nejlepší dostupné filtry pro další škodliviny.
Kritizovali jsme je za to, ale v porovnání s panem Koreckým jsme se drželi hodně při zemi. Podle nás totiž i uhlobaroni mají právo své zájmy hájit před soudem. Mohli jsem tehdy přitom napsat něco takového:
Klimateroristé boří demokracii
„Fanatičtí uhelní fundamentalisté začínají už i u nás doma zřetelně přitvrzovat. Po všemožných lobbistických akcích a PR kampaních za desítky milionů má být posunem na úplně nový level žaloba na Evropskou unii.
Za co? Za to, že prý řeší příliš rychle a rozsáhle znečištění ovzduší uhelnými elektrárnami. Z uhlobaronů a fosilních energetiků všeho zrna kvůli tomu vznikla mocná mezinárodní skupina Euracoal, která chce soudně donutit Evropskou unii a její členské státy, aby změnily svou politiku a dělaly přesně to, co si tito uctívači fosilních paliv přejí.
Ponechme na subjektivním posouzení každého, zda EU ve vztahu k ochraně ovzduší před znečištěním pokulhává, anebo naopak běží až moc divokým sprintem. Je hodně, anebo málo zavést dosud neexistují limity pro vypouštění jedovaté rtuti, nebo požadovat použití nejlepších dostupných technologií? Tedy instalovat nové, modernější denitrifikační jednotky, textilní filtry či katalyzátory, a elektrárny, které tuto povinnost nesplní, zavřít?
Co je pro jednoho drastický sprint, je pro jiného bezohlednost uhlobaronů, bláznovství a ekologická sebevražda. A právě pro tuto rozdílnost názorů prakticky na cokoliv v lidské společnosti kdysi praotcové demokracie vymysleli zázrak jménem volby.
Jeden nabídne filtry, které ročně zachrání životy desítkám tisíc lidí. Druhý oponuje s řešením pozvolnějším a pro firmy levnějším. Občane, vyber si! Při svobodě informací o tom i onom řešení je to systém geniálně jednoduchý.
Průmyslníci však vymýšlejí pohodlnější cestičku. Šikovně sepsat žalobu a zkusit přesvědčit soud, že evropská rada (ve které demokraticky hlasují všechny členské státy EU) příliš rychlou reakcí na zdravotní dopady znečištěného ovzduší poškozuje hospodářství jejich firem a zájmy občanů (které si samozřejmě osobují zastupovat právě oni, nikým nevolení manažeři).
Nemyslet to uhlobaroni vážně, byla by to skoro legrační představa. Tedy že by soudy měly určovat vládám, jak mají vládnout. Klausi, nerozděluj to Československo! Zemane, neprivatizuj banky! Topolánku, nezaváděj rovnou daň! Sobotko a Babiši, vykašlete se na to EET!
Co z toho všeho je a co není v zájmu občanů? A kdo je schopen to rozhodnout? Jeden soudce, který de iure zastupuje spravedlnost, ale de facto jen sám sebe a své vidění světa?
Znečištění ovzduší způsobuje jen v ČR podle odborníků ze Státního zdravotní ústavu deset tisíc předčasných úmrtí ročně, tedy mnohonásobně víc, než epidemie covid-19. Co už je proboha větší politikum, které se má rozhodovat ve volbách, nikoli v soudní síni?
Samotný žalobní spolek přitom tvoří hlavně velké průmyslové podniky, které byly roky zvyklé, že stát nereguluje je, ale oni regulují stát. A jak vidíme v Maďarsku a Polsku, ale hlavně v Rusku a Číně — neomezený vliv korporací existenci právního státu ani práv a svobod občanů negarantuje.”
***
Uhelné korporace tehdy se svou žalobou neuspěly, ale je dobře, že ji podaly. Alespoň jsou nové emisní limity posvěcené i soudním rozhodnutím.
Jak se bude vyvíjet klimatická žaloba na českou vládu, se neodvažujeme odhadovat. Možná má opravdu minimální šanci na úspěch. Ale je zákeřné obviňovat lidi z boření demokracie jen proto, že se domáhají ochrany svých práv soudně.