Český přístup ke klimatické politice lze shrnout takto: chceme naplnit Pařížskou dohodu a zastavit globální oteplení na 1,5 °C. Zavázali jsme se být uhlíkově neutrální do roku 2050. Ale v žádném případě nechceme rychleji snižovat emise skleníkových plynů do roku 2030, přestože to je podle klimatologů a dalších expertů zásadní krok, abychom měli šanci své závazky splnit a zabránit katastrofickým scénářům klimatického rozvratu.

Máloco zní nudněji než zpráva, že „zasedá Rada ministrů členských států EU a jedná o novém nařízení EU a navýšení snížení společných emisních cílů do roku 2030 a Evropské zelené dohodě“. Za nudným textem se ale skrývá začátek naprosto zásadního milníku v řešení klimatické změny, a tedy i budoucnosti naší planety. Právě v tomto týdnu se takové zasedání, přesněji online zasedání, odehrálo.

Klimatologové a další vědci se shodují, že pokud nezastavíme oteplení planety ideálně na hranici 1,5 stupně Celsia, dopady změn klimatu budou pro nás, ale hlavně pro budoucí generace katastrofické. Jejich naléhání nakonec vyslyšely i téměř všechny státy světa. Přes všechny politické závazky na snižování emisí, proklamace velkých korporací o klimatické odpovědností a sílící klimatickém hnutí jde svět přesně opačným směrem. Emise skleníkových plynů neklesají.

Nikdo soudný se už dávno nedohaduje, zda za globální oteplování může člověk nebo ne. Poslední výzkumy klimatických modelů naopak dávají na stůl otázku daleko relevantnější, a to zda je ten nejpřísnější klimatický scénář ještě vůbec dostatečný. Poslední modelování ukazuje, že místo ke 3 °C směřujeme nyní k více než 5 °C. Jak by planeta a život na ní vypadal po takovém oteplení, si raději ani nepředstavujme.

A jak to souvisí s tím zdánlivě nudným jednáním evropských ministrů? Evropská unie se v minulosti jako celek zavázala, že do roku 2030 sníží své emise skleníkových plynů o čtyřicet procent oproti roku 1990. To je samozřejmě zoufale málo a ministr životního prostředí Richard Brabec, který na jednání obvykle zastupuje Českou republiku, to velmi dobře ví.

Abychom se přiblížili doporučení vědců a zastavili oteplování na 1,5 °C, musíme do roku 2030 snížit evropské emise alespoň o 65 % oproti roku 1990. O tomto čísle začíná hovořit i Evropský parlament. Evropská komise, o jejíž návrzích nyní debatují ministři, navrhuje snížení o 50 až 55 %.

A Česká republika? Je ve výhodné pozici. Po odstavení velké části těžkého průmyslu po roce 1989 jsme zažili skokový propad emisí a čtyřicetiprocentní snížení pro nás není žádná výzva. Proto i oficiální vládní dokumenty, jako je Politika ochrany klimatu, která byla schválena ještě před vydáním klíčové zprávy Mezivládního panelu pro klimatické změny o 1,5 °, počítají do roku 2030 se snížením o 50 %.

Záznam z jednání je k dispozici online, české vystoupení přichází na řadu v čase 2:38. Odpor České republiky proti tomu, aby se doporučení vědců a expertů přetavila v jasný závazek Evropské unie, je doufejme dočasný. Podobné to bylo i loni se závazkem uhlíkové neutrality do roku 2050, který Česká republika velmi nahlas kritizovala a odmítala, ale na jednání ho nakonec bez problémů přijala.

Mimochodem dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050, ale začít pořádně snižovat emise až po roce 2030 nedává jak z pohledu ochrany klimatu, tak z pohledu ekonomického valný smysl. I koronavirová pandemie jasně ukázala, že včasná reakce se vyplácí. To platí i o snižování emisi.

Je ovšem fakt, že snížení emisí pouze v Evropě klima nespasí. Bez toho, aniž by Evropa byla v této oblasti lídrem, ale není šance přimět ostatní velké znečišťovatele ke klimatické akci.

Již za měsíc se koná první ze dvou summitů EU-Čína, během kterých se bude Evropa snažit přimět Čínu k navýšení klimatických závazků. To půjde jen těžko, pokud Unie i kvůli odporu České republiky nebude chtít své vlastní cíle navýšit. A ostatní státy světa se nepřidají, pokud Evropská unie, Čína a další velcí znečišťovatelé nepůjdou příkladem.

Do konce roku 2020 by měly všechny státy Pařížské klimatické dohody předložit své závazky na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030. Příští rok o nich budou debatovat ve skotském Glasgowě, kde se uskuteční rozhodující klimatický summit, který nám jasně ukáže, jestli svět směřuje do pekelného oteplení o více než 3 °C nebo jestli zachováme jakž takž snesitelné podmínky pro nás, ale hlavně pro život našich dětí.