V první polovině prosince proběhl 28. ročník globální klimatické konference COP, která se stala důležitým mezníkem klimatických vyjednávání. Poprvé totiž byly vyhodnoceny závazky Pařížské klimatické dohody z roku 2015, která si jako hlavní cíl stanovila udržení globálního oteplování pod úrovní 1,5 °C. To se lidstvu nedaří plnit — rok 2023 je nejteplejším v historii měření a současné politické závazky nás přibližují k oteplení blížícímu se ke 3 °C.

Když se veřejnost dověděla, že se klimatická konference bude konat v ropné velmoci a že v jejím čele bude stát šéf jedné z největších ropných společností světa, vyvolalo to značné kontroverze a mnozí očekávali selhání celého jednání. Navzdory tomu se hlavním bodem v agendě letošní klimatické konference stal odklon od fosilních paliv.

Konečně — po třiceti letech klimatické diplomacie — byl nahlas pojmenován slon v místnosti a za hlavní příčinu klimatické změny byla označena fosilní paliva. Nejméně 127 zemí světa zde podpořilo rozhodnutí o odklonu od fosilních paliv. Jde přitom o země, které produkují 46,5 procent celosvětových emisí skleníkových plynů a 69,7 procent celosvětového HDP. Při loňských jednáních výzvu k odklonu od fosilních paliv podpořilo pouze osmdesát zemí.

Sledování jednání působilo jako sledování vícedílného thrilleru s napětím až do poslední chvíle. V průběhu konference byly totiž zveřejněny dvě podoby finálního textu: první obsahovala různé možnosti včetně odklonu od fosilních paliv, ale s blížícím se koncem konference se objevil text druhý, který působil jako z pera fosilní lobby. Všichni tak napjatě čekali na závěrečnou podobu textu.

Tato strategie způsobila, že se podstatně snížila očekávání. Po zveřejnění poslední verze finálního textu, který hovořil o odklonu od fosilních paliv do roku 2050, nikdo ještě netušil, zda projde závěrečným plenárním zasedáním, které bylo svoláno tři hodiny po zveřejnění textu. Text byl ale nečekaně schválen hned v prvních minutách zasedání. Následoval potlesk ve stoje a vítězoslavný projev prezidenta al-Džábira, jenž odklepl globální odklon od fosilních paliv.

Závěrečný dokument však neobsahuje explicitní údaj, kdy bude ukončeno využívání fosilních paliv, a hovoří pouze o odklonu od fosilních paliv v energetickém sektoru s důrazem na kritickou dekádu do roku 2030 a s cílem klimatické neutrality do roku 2050. To je kompromisní znění, na kterém se dokázaly shodnout státy jako Saúdská Arábie, která třicet let blokovala jakoukoliv zmínku o fosilních palivech v mezinárodních klimatických dohodách, USA či Spojené arabské emiráty s progresivními zeměmi.

Text obsahuje rovněž jasný signál k masivnímu rozvoji obnovitelné energie, a to konkrétně ke ztrojnásobení globální výroby energie z obnovitelných zdrojů a ke zdvojnásobení energetické efektivity do roku 2030.

V textu však zůstalo několik mezer, které nechávají otevřené dveře falešným řešením, jako jsou technologie pro zachytávání a ukládání uhlíku, jádro nebo takzvaná přechodová paliva, což je v podstatě fosilní plyn.

Navíc sjednaný kompromis zdaleka není dostatečný pro všechny. Hlasy klimaticky nejzranitelnějších komunit a rozvojových zemí, na které klimatická krize dopadá nejvíce, nebyly vyslyšeny. Velkou nedořešenou otázkou zůstalo financování energetického přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku a financování adaptačních opatření rozvojových zemí, které se budou muset vyrovávat s následky klimatické krize. Bohaté země totiž dlouhodobě neplní své finanční závazky a sliby. Toto téma se proto má stát hlavním tématem příští klimatické konference COP 29, která se bude konat v Ázerbájdžánu.

Finální text klimatických jednání sice představuje krok vpřed, jeho největším úskalím však je, že není právně závazný. Je proto klíčové, jak jej země aplikují ve svých národních plánech a strategiích. Počátkem příštího roku mají státy začít připravovat navýšení takzvaných národních příspěvků, tedy plánů na snižování emisí skleníkových plynů v souladu se závěry nově vzniklé dohody.

Navzdory tomu, co se nakonec v závěrečné dohodě na COP28 v Dubaji objevilo a co nikoli, bude realizace smysluplných klimatických opatření naléhavější než kdykoli předtím. Je tedy na členských státech, občanské společnosti a soukromém sektoru, aby prosadily takový odklon od fosilních paliv, který bude rychlý a přitom spravedlivý pro všechny.