V Dánsku přišla obměna Folketingu možná dřív, než to samotní Dánové čekali. Začátkem letošního října vyhlásila dánská premiérka Mette Frederiksenová předčasné volby, které se měly konat za měsíc, tedy 1. listopadu, sedm měsíců před řádnými volbami. Důvodem bylo ultimátum. Menšinová vláda sociálních demokratů vládla díky podpoře sociálních liberálů, Zelené levice a rudo-zelené aliance. A právě sociální liberálové pohrozili Frederiksenové vyvoláním hlasování o důvěře, pokud nevyhlásí předčasné volby.

Mette Frederiksenová je v čele vlády Dánského království od roku 2019, kdy jako předsedkyně ve Skandinávii obecně silné sociální demokracie dovedla stranu k vítězství. S její popularitou ale otřáslo hlavně kontroverzní rozhodnutí usmrtit až milion norků žijících na území Dánska, aby nešířili koronavirovou mutaci. Tento krok způsobil premiérce nejen otřes v její oblíbenosti, ale taky ultimátum k vyhlášení předčasných voleb.

Průzkumy ukazovaly těsný souboj mezi levicovou a středopravicovou koalicí — podobně jako před zářijovými volbami ve Švédsku. Tam se nakonec sociální demokracie tehdejší premiérky Magdaleny Anderssonové odebrala do opozice. Průzkumy zatím nefandí ani finské sociální demokracii v čele se Sannou Marinovou, kterou čeká v dubnu obhajoba křesla předsedkyně vlády.

V Dánsku se ale švédský scénář nekonal, levicový blok si udržel těsnou většinu. Nebo to tak aspoň těsně po sečtení hlasů vypadalo. Samotní sociální demokraté získali 27,5 procent, což je dokonce jejich nejlepší volební výsledek od roku 2001. Zato sociálním liberálům voliči vládní ultimátum neodpustili a se ziskem necelých čtyř procent (uzavírací klauzule jsou v Dánsku pouze dvě procenta) jim to dali dostatečně najevo.

Předčasné volby byly zároveň prvními pro novou stranu Umírněných, které založil expremiér Lars Løkke Rasmussen. Učinil tak poté, co na nátlak spolustraníků odešel od Liberálů, za něž kdysi předsedal vládě. A právě Liberálové se po sečtení výsledků řadili k jedněm z hlavních poražených těchto voleb. Ač skončili druzí, ztráta dvaceti procent proti volbám v roce 2019 je znatelná. Naopak Rasmussen potvrdil svůj post oblíbence dánské pravice. „Umírnění se stali třetí největší dánskou stranou. A to pouhých pět měsíců po našem založení v Den ústavy 5. června,“ poděkoval expremiér voličům.

Levicový blok získal 87 křesel, což je těsná většina ve Folketingu a mohlo se tak zdát, že vytvoření nové vlády nestojí nic v cestě. Frederiksen se však místo koalice pěti levicových subjektů rozhodla pro širší koalici pokrývající větší část politického spektra. Navíc měl levicový blok většinu pouze jednoho hlasu, což nikdy není ideální situace.

Většinu jednoho hlasu nikdo nechce

Tímto krokem Frederiksenová podle svých slov chtěla Dánům nabídnout politickou jednotu, která je v období tolika nejistot potřebná.

„V Dánsku jsme byli po mnoho let zvyklí na pokrok. Teď čelíme těžkostem, jako je válka, nedostatek energie, inflace a klimatické výzvy. Jednotlivé krize se navalují,“ uvedla. Krátce po volbách tedy její jednobarevná vláda složila do rukou královny Markéty II. demisi a Frederiksenová zahájila vyjednávání o širší podpoře centristických a pravicových stran, což ostatně slibovala už během kampaně.

Jenže vyjednávání se podstatně protáhlo. Ani měsíc a půl po volbách Dánové nevěděli, kdo jim bude další čtyři roky vládnout. Jasno bylo až 15. prosince, kdy Frederiksenová představila svůj druhý kabinet. Kromě sociální demokracie jej tvoří Umírnění a Liberálové, kteří během kampaně tvrdili, že do vlády s Mette Frederiksenovou rozhodně nepůjdou. To ovšem nepočítali s tím, jaký jim voliči vystaví účet.

Dánsko teď má po čtyřiceti letech červeno-modrou vládu. Mette Frederiksenová si může na seznam splněných volebních slibů připsat její sestavení, ač se dost protáhlo. „Stanovili jsme si vysoké ambice na poli snižování nezaměstnanosti i v otázkách klimatické změny,“ prohlásila Frederiksenová po představení vlády.

Čekají ji ale čtyři roky vládnutí a shodnout se na otázkách s představiteli opačného politického pólu nemusí být vždy jednoduché. Následující volební období bude mimo jiné i zkouškou odvěkých politických rivalů ze schopnosti dělat kompromisy. Červeno-modrá vláda nastupuje v období vysoké inflace, stoupajících cen energií a navíc krátce po tom, co Dánskem otřásla sabotáž plynovodů. Má před sebou složité úkoly, včetně dánského předsednictví Evropské unii v druhé půlce roku 2025. Politologové i političtí komentátoři se shodují na tom, že umění diplomacie představitelů vládních stran bude pro Dánsko v příštích letech důležité. Opak by totiž mohl posílit nedůvěru voličů ve stát a růst antisystémových stran.