Ač jde o téma bezmála každé předvolební kampaně, problém s nedostupností předškolní péče v ČR přetrvává. Shodují se na tom všechny instituce, které problém sledují. Vedle kapacit státních školek jde přitom i o otázku nákladnosti. Průměrnou českou rodinu stojí dle dat České spořitelny poskytnutých DR státní mateřská škola přibližně 2400 korun měsíčně; dětská skupina pak eventuálně 6400 korun. To se nemusí zdát při průměrném příjmu mnoho. Většina populace však průměrného příjmu nedosahuje, sedmina domácností s dětmi má pouze jednoho živitele a především: vedle velkých měst s okolím nedostačují kapacity školek a skupin zejména v malých obcích severozápadního pohraničí známých sociálními problémy.

„Jakkoli se mohou náklady na státní předškolní péči zdát nízké, skutečný problém spočívá v její dostupnosti,“ potvrdil DR mluvčí České spořitelny Filip Hrubý právě na základě interních analýz banky.

Jak ukázala dříve šetření PAQ Research a nyní poznatky Spořitelny, v každém kraji se nacházejí obce, kde se do školky nedostane až třetina dětí. Zatímco v bohatších oblastech kolem měst suplují nedostatečnou nabídku částečně komerční alternativy, v menších obcích se tak děje jen zřídka. Na periferiích chybějí navíc i učitelé a prostředky na jakákoliv náhradní řešení.

Podle studie IDEA při CERGE-EI se přitom rozšiřování kapacit mateřských škol státu vyplácí. Každé dodatečně umístěné dítě přináší veřejným rozpočtům čistý výnos zhruba 46 tisíc korun ročně, a to především díky vyšší zaměstnanosti rodičů a vyšším daňovým odvodům. Každá investovaná koruna do předškolní péče se státu vrací troj- až čtyřnásobně.

Navzdory těmto číslům ale kapacity zůstávají nedostatečné a jejich nedostupnost dál prohlubuje sociální rozdíly. Analýzy PAQ Research přímo ukazují, že děti, které do školky nenastoupí, pocházejí nejčastěji z rodin s nižšími příjmy. Týká se to zejména neúplných rodin, rodičů s více dětmi nebo domácností v regionech s nižšími mzdami.

Právě finanční situace tak často rozhoduje o tom, zda dítě do školky vůbec nastoupí. Tam, kde to možné není, zůstává péče na rodičích samotných, obvykle na matkách, které se pak jen obtížně vracejí do práce. Tím se uzavírá kruh, kdy nedostupná školka brání návratu do zaměstnání, a chybějící příjem zároveň rodinám vzdaluje možnost placené péče. Nadto v ČR pracuje celkově přibližně jen 60 procent žen s dětmi do šesti let, což je jedna z nejnižších hodnot v Evropské unii.

Problém i v Evropě

Předškolní péče je tématem i v jiných evropských zemích, všude však v trochu jiných kontextech. V pověstně drahém Irsku například vyjde celodenní péče o dítě v průměru na 815 eur měsíčně (téměř 20 tisíc korun), v Dublinu i přes 1115 eur (27 tisíc korun), což odpovídá asi sedmnácti procentům příjmu průměrné domácnosti. Ani za tak vysoké částky však rodiče nemají zaručené místo. Na čekacích listinách je podle kolegů z The Journal Investigates více než 77 tisíc dětí. Péče je tedy nejen drahá, ale i nejistá.

Pro italskou realitu jsou zase typické velké rozdíly. Městské školky zde stojí od 50 do 600 eur (od 1 200 do 14 600 korun) měsíčně, soukromé ještě více. Do jeslí se dostane jen asi třetina dětí do tří let, přičemž na severu je péče běžná, zatímco na jihu často úplně chybí.

Ve Švédsku je naopak místo ve školce zaručené a rodiče platí maximálně tři procenta příjmu. Systém tam pokrývá přes 95 procent dětí a umožňuje vysokou zaměstnanost žen.

Evropská unie se snaží působit na členské státy směrem ke snižování daných rozdílů. V rámci takzvaných Barcelonských cílů se členské země zavázaly, že do roku 2030 zajistí místo v předškolní péči alespoň pro 45 procent dětí do tří let a 96 procent starších. K tomuto cíli se ale zatím přibližuje jen několik severských zemí.