Barbora Urbanová, poslankyně STAN

Ženy v politice chybějí. Je jich málo. Je to fakt, s nímž je nutné pracovat a ptát se, proč do ní nevstupují. A to je debata na hodiny a hodiny. Samozřejmě, je důležité ženy do politiky aktivně dostávat — ale ne proto, že jsou ženy, ale proto, že máme usilovat o rovnost mužského a ženského pohlaví. Ženy jsou stejně dobré političky jako muži ne proto, že jsou ženy, ale proto, že jsou také lidé. Náš názor je stejně dobrý, má stejnou váhu, může být hloupý, stejně tak může být chytrý, stejně jako u mužů. Vidím kolem sebe mnoho příkladů aktivních žen, skvělých političek, u kterých si říkám, že nám ten příklad, že politika je i pro ženy, dávají. Vyrovnané, sebevědomé, mluvící o radostech i strastech tohoto povolání, které je jako každé jiné mnohdy vysilující a mnohdy nabíjející.

Stejně tak vidím mnoho mužů, kteří mnohdy ani ne vědomě prostor ženám dávají a prostě na ně nekoukají jinak. Ale upřímně, vidím kolem sebe i řadu žen, které bagatelizují témata, která s rozdílným přístupem vůči ženám a mužům souvisejí (dobrý den, paní Danielo Kovářová!), prostě necitlivost vůbec nesouvisí s pohlavím. Totéž platí o názorech. Tedy… jsou pro mě důležité hodnoty, které kandidát či kandidátka představuje, je pro mě důležité, jakým prezidentem či jakou prezidentkou bude, a to víc než pohlaví kandidáta. Chci však, aby o rovnost usiloval či usilovala, prostě aby to byl feminista či byla feministka. To mi totiž připadá opravdu normální.

Jana Drápalová, dlouholetá zelená starostka brněnského Nového Lískovce

Kritérium, zda je kandidátkou na prezidentku žena nebo kandidátem muž, pro mne není jediné a rozhodující, důležitější pro mne jsou hodnoty, vize a také názory, a to nejen na domácí, ale i na zahraniční politiku. Pokud by byli dva kandidáti v těchto oblastech pro mne stejně přijatelní, tak bych asi o volbě ženy vážně uvažovala, protože se domnívám, že zastoupení žen ve vrcholných funkcích v České republice je nedostatečné.

Věřím, že prezidentka by ve společenské diskusi mohla otevírat nová témata bližší ženám, jako je například situace pečujících osob nebo kvalita vzdělání. Mohla by také upozorňovat na to, jak důležitá je ochrana krajiny, biodiverzity a zdravé životní prostředí pro budoucí generace.

Alena Zemančíková, publicistka, dramaturgyně a kritička

Otázka, zda je kandidující politik muž nebo žena, pro mě důležitá je. Spíš ale jako námět k přemýšlení než jako konečné rozhodovací kritérium. Zajímá mě — a nemám na to uspokojivou odpověď — proč se ženy na nejvyšších politických pozicích rekrutují v tolika případech v pravicových stranách (Giorgia Meloniová, Marine Le Penová, někdejší Kacszyǹského předsedkyně vlády Beata Szydłowa, koneckonců i několikadenní premiérka Velké Británie Liz Trussová, ale i před ní Theresa Mayová).

Výrazné političky naší ODS jako Jana Černochová nebo Miroslava Němcová či pravicové primátorky českých měst své úsilí nevzdávají — o političkách sociálně demokratických nebo zelených se to říct nedá. Vlastně jediná jednáním „měkká“ politička pravicové strany byla Angela Merkelová, ale to už jsme se posunuli na sever, kde politická dělba mezi ženy a muže funguje jinak, kde je menší vnímání genderových rozdílů. Na otázku, proč to tak je, také nemám uspokojivou odpověď.

Proč je pro politické strany, které jsou svým programem mému vidění budoucnosti bližší než tvrdé pravicové strany se svým nesmiřitelným konzervativismem, tak obtížné ve svém středu podporovat ženu, která by reprezentovala zajímavější, barevnější a snášenlivější politickou vizi, prozatím nevím. Teorie, které jsem si na to během času vytvořila, se neosvědčily. (Mé podezření, že pro pravicové strany představují ženy jen korektní zástěrku jejich mužsky stereotypních mocenských praktik, při pohledu na předsednictvo ODS trvá. Ale že by třeba Giorgia Meloniová byla ochotna hrát takovou roli, se mi nezdá).

Pokud jde o aktuální prezidentskou volbu, ocitne-li se proti komukoli v jejím druhém kole kandidátka, tedy Danuše Nerudová, budu volit ji. I když na můj vkus až příliš vězí v obecném stereotypu o ambiciózních ženách.