Předvolební debata České televize v předvečer vstupu do volebního týdne a pět dní před začátkem voleb přinesla nenadálý zvrat. Stávající devítka kandidátů, z nichž měli původně voliči vybírat, se ztenčila o předsedu odborového svazu Josefa Středulu, který v přímém přenosu z kandidatury odstoupil a podpořil Danuši Nerudovou.

„Nechci, aby prohrávala slušnost a korektnost. Vždy mi na prvním místě záleželo na zájmech občanů a na zájmech republiky samotné. Koho chceme jako prezidenta? Komunistického udavače, navíc stojícího aktuálně před soudcem? Komunistického rozvědčíka vojenského? S tím se určitě nehodlám smířit. Proto jsem se rozhodl z prezidentské volby odstoupit a podpořit jedinou pro mě přijatelnou kandidátku. Jsem přesvědčen, že je to žena, která potvrdí své sociální cítění a zasadí se o důstojný život občanů České republiky,“ uvedl Středula ve své závěrečné řeči na sklonku debaty.

Krom toho, že Středula předvedl v českém prostředí nevídané politické gesto, ušetřil také levici od další velké prohry a zároveň část voličů postavil před náhlou otázku, komu ze zbývajících kandidátů dát svůj hlas. Nejde přitom pouze o tradiční sociálnědemokratické voliče či protestní voliče, kteří jen kvůli Středulově odstoupení mohou přejít ke kandidátům hnutí ANO a SPD.

Odborářský předák byl ale ze své pozice také člověkem, který má nejblíž k představě kandidáta vycházejícího ze struktur občanské společnosti — tedy té její části, jež není zaujatá vůči levici.

Ideální kandidát?

Ještě před rokem se o prezidentské kandidatuře Josefa Středuly — či jakékoliv jiné levicové osobnosti — mluvilo jako o impulzu, který může tradiční demokratickou levici sjednotit, zaktivizovat její členy a vposledku i přilákat nové příznivce. A právě Středula se zdál být pro tento úkol ideálním kandidátem. Viditelný bojovník za práva zaměstnanců, a přece nestraník, nezávislá osobnost nevycházející přímo ze zdiskreditované a oslabené značky ČSSD.

Odborářský šéf po květnovém sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů, na němž byl znovuzvolen předsedou na další pětileté období, v odpovědi na výzvy sociálních demokratů i prezidenta Miloše Zemana svůj zájem o kandidaturu na Pražský hrad skutečně ohlásil. Zhusta se tehdy předpokládalo, že by jeho účast mohla být kvůli podobnému elektorátu obou prezidentských aspirantů komplikací pro Andreje Babiše, který na jaře sice ještě svou kandidaturu nepotvrdil, živě se o ní už však diskutovalo.

Brzy však začalo být zcela jasné, že Středula do voleb zásadněji nepromluví. Průzkumy mu nikdy nepřisoudily více než deset procent, po říjnovém potvrzení Babišovy kandidatury oscilují mezi dvěma až čtyřmi procenty. Kromě vedoucí trojice Petr Pavel, Andrej Babiš a Danuše Nerudová obvykle zaostává i za senátory Pavlem Fischerem a Markem Hilšerem a poslancem SPD Jaroslavem Baštou.

Do voleb Středula nakonec pronikl s přímou politickou podporou. Přes zázemí odborových organizací a sociálně demokratické strany se mu nepodařilo sesbírat spolehlivý počet občanských podpisů — minimálně jich musí být 50 tisíc — a nakonec se tedy opřel o jedenáct senátorů a senátorek z ČSSD, ANO, lidovců, ODS či Pirátů.

Do toho se v říjnu, tedy v době, kdy už se kampaně jednotlivých kandidátů začínaly rozjíždět, příliš nepovedla odborářská demonstrace proti inflaci a zhoršující se ekonomické situaci. Proruským konspirátorům a ultranacionalistickým silám se přitom během září podařilo Václavské náměstí zaplnit hned dvakrát, a navíc násobně vyšším počtem lidí.

Co mělo být přelomovým bodem ve Středulově hradním tažení, v jehož rámci měl burcovat a cepovat pravicovou vládu před náměstími zaplněnými podobně jako při odborářských protestech proti vládě Petra Nečase, se tak stalo pouze dalším potvrzením současné mizérie tradiční levice, kterou po sněmovně vytlačují ultrapravicoví populisté i z ulice.

Podle politologa Lukáše Jelínka Středulova kampaň narazila také na nedostatek financí i na zúžení mediálního zájmu na tři favority. „Středula možná doplatil i na to, že na počátku vystupoval dost nenápadně, neslaně, nemastně, jako by o Hrad ani nestál. Pak naopak začal tlačit na pilu, až skoro víc působil jako stroj než jako člověk,“ dodává politolog.

Předseda ČSSD a starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda pak za příčinu Středulova neúspěchu považuje politickou polarizaci související s osobou expremiéra a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Šmarda však i tak vnímá Středulovu rezignaci na kandidaturu jako chybu.

„Nemyslím si, že udělal správně, ale lidsky mu rozumím, tlak před volbou je vždy velký. Sám jsem to před volbami několikrát zažil a není to nic jednoduchého. Prokázal velkou odvahu, že do toho šel, protože v českém politickém systému ve volbách přetrvává konflikt, kdy se rozhoduje pouze o jednom člověku. Už páté volby za sebou jsou o tom, jestli budeme volit Andreje Babiše, nebo ne,“ míní Šmarda.

Kvůli debatám o tom, zda je Babiš „spasitel, nebo lump“ se pak dle Šmardy z politiky vytrácí témata blízká odborům i sociální demokracii, jako je budoucnost práce, dostupnost energií či bydlení. O tom, že zvažuje odstoupení, se Šmarda dozvěděl přímo od Středuly až na sobotním sjezdu ČSSD v Brně.

ČSSD jako náhradu za odborářského předsedu nikoho podpořit neplánuje a Šmarda ani sám nechce specifikovat, koho bude volit — nebude to však Andrej Babiš, Jaroslav Bašta ani Karel Diviš. Další představitelé sociální demokracie se v tom, koho podpoří namísto Středuly, rozcházejí. Například pardubický hejtman a místopředseda strany Martin Netolický pro Seznam Zprávy uvedl jako nejpravděpodobnějšího osobního favorita někdejšího rektora Univerzity Karlovy — a dalšího úplného outsidera — Tomáše Zimu.

Hlasy pro Nerudovou?

Podle politologa Michaela Drašara z FSV UK na Středulovo doporučení podpořit Danuši Nerudovou dá pouze část jeho původních voličů: typicky zastánci liberální levice, kteří podporují linii současného vedení ČSSD v čele se Šmardou i spolupráci se Zelenými. „Obecně si ale myslím, že pro větší část Středulových sympatizantů bude Nerudová spíše nepřijatelná z důvodu, že je jednou z těch, kterým vyjádřili podporu představitelé vlády. Sama v nedělní debatě také přiznala, že vždy volila pravicové strany, v posledních volbách koalici SPOLU,“ dodává Drašar.

Klasická levice nemá v současné době v Poslanecké sněmovně zastoupení a její stoupenci budou podle Drašara inklinovat spíše ke kandidátům, kteří jsou vůči současné vládě v opozici. Nejčastěji patrně k Andreji Babišovi, část z nich pak možná až k Jaroslavu Baštovi.

„Že odstupující kandidát jmenovitě podpoří některého ze svých dosavadních soupeřů, neznamená, že se jeho podporovatelé zachovají stejně. Dokládá to například velké množství voličů Marka Hilšera, kteří v roce 2018 ve druhém kole volili Miloše Zemana,“ upozorňuje Drašarův kolega z FSV, politolog Aleš Michal.

Michal potvrzuje, že Středulovou ambicí bylo oslovovat zejména umírněné levicové voliče. „To, ke komu se přikloní nyní, není jednoznačné. Pravděpodobně se rozprostřou mezi více kandidátů. Největší podíl, ačkoliv nemusí být nutně drtivě dominantní, zřejmě ve volbách podpoří Andreje Babiše. Nedá se ale čekat, že by valná většina odešla k Danuši Nerudové, byť ta má potenciál oslovit městské liberální levicové voliče, kteří se mohli vázat i na Středulu,“ říká Michal.

Zelení, Piráti a STAN

Ač měl Josef Středula v prezidentské volbě jasnou podporu sociální demokracie, další levicové strany ani Zelení v jeho prospěch oficiálně nevystoupily.

Spolupředseda Zelených Michal Berg kritizoval Středulova dřívější vyjádření včetně toho, že například pro CNN Prima News kritizoval vysoké náklady na zelenou transformaci Evropské unie, její dopady na zranitelné skupiny obyvatel i růst cen emisních povolenek. „Je to pěkný důkaz toho, že na levici je spousta zdánlivých rozporů, které musíme překonávat, o kterých musíme debatovat a které si musíme vysvětlit. Teď máme prezidentskou volbu, v níž na stranách tolik nezáleží,“ říká Šmarda.

I vzhledem k pokračující mizérii a neakceschopnosti tradiční levice se mnozí sociálně-ekologicky a demokraticky ukotvení voliči mohou oprávněně ptát, proč při stávající nabídce žádného kandidáta do prezidentských voleb nevyslali Piráti nebo hnutí STAN.

„Prezidentská volba je nadstranická a přímá, existují názory, že je proto vhodnější, aby kandidát či kandidátka neměl přímou vazbu na žádnou politickou stranu. Takto se k tomu podle svých slov staví například Petr Pavel nebo Danuše Nerudová. Jako Piráti nyní žádného kandidáta oficiálně nepodporujeme,“ osvětluje pro DR pirátský předseda a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

Piráti nicméně prostřednictvím ankety na svém fóru zjišťovali postoje členské základny. Anketa byla uzavřena minulý pátek a nejvíce hlasů v ní získal Petr Pavel (37 procent), po něm Danuše Nerudová (30 procent) a na třetím místě se s patnácti procenty umístil Marek Hilšer. Celkem se do ankety zapojilo 468 respondentů.

„Piráti už dříve deklarovali, že jsou jim blízcí takoví kandidáti a kandidátky, kteří budou zastávat liberální hodnoty, ctít demokracii, zákony a Ústavu, budou spojovat společnost a bude u nich největší šance k důstojnému vykonávání úřadu, což by po deseti letech byla vítaná změna,“ doplňuje Bartoš pirátské představy o ideálním či přijatelném prezidentském kandidátovi. Promarněnou příležitost pro nominaci kandidáta přímo z politických či hodnotových struktur v pirátském postupu Bartoš nevidí.

„Piráti by si asi vlastním kandidátem nepomohli. V módě jsou občanští kandidáti, navíc Piráti mezi svými členy či příznivci žádným jménem, které by voliče nadchlo, nedisponují. O to zajímavější ale může být, jaký vztah navážou s novou hlavou státu, tedy pokud jí nebude zrovna Andrej Babiš,“ míní politolog Lukáš Jelínek.

Občanské organizace

Své plány, strategii a představy o výsledku prezidentských voleb samozřejmě mají také zástupci některých občanských organizací. Nejvýraznějším příkladem je iniciativa spolku Milion chvilek pro demokracii Demokrat na Hrad. Do výběru demokratických kandidátů chvilkaři zahrnuli Pavla, Nerudovou, Fischera, Hilšera a původně i Středulu. V současnosti na základě volebních preferencí vyzývají k volbě prvních dvou zmíněných kandidátů s největší šancí postavit se Babišovi.

Podle mluvčí spolku Hany Strašákové za kampaní nestojí žádné další spolky, které by s Milionem chvilek spolupracovaly, a objektivně tak nejde o širší iniciativu občanské společnosti. „S iniciativami, které se prezidentským volbám a demokratičnosti naší země věnují a chtěly se s námi sejít, jsme probrali okolnosti prezidentských voleb, aktivity a možnosti strategií, které umožní, aby v prezidentském křesle neusedl Andrej Babiš a abychom konečně měli demokratického prezidenta nebo prezidentku,“ vysvětluje.

Další spolky občanské společnosti, jež Deník Referendum oslovil, se v důsledné snaze zůstat apolitickými podpory konkrétních kandidátů zdržely. „Jedna ze zásad hnutí Fridays For Future je nestrannost. Proto jsme nikdy v minulosti nevyjádřili přímou podporu politické straně nebo konkrétnímu politikovi či političce a neděláme to ani tentokrát,“ sdělil DR spolumluvčí studentského spolku Fridays For Future Lukáš Skála.

„Nicméně si myslím, že napříč hnutím se shodneme na jistých přednostech, který by náš prezident nebo prezidentka měli mít. Jednou z těchto předností by měla být otevřenost dalším názorům a lidem. Je jasné, že prezident je také jen člověk a nemůže rozumět všemu. Proto by si měl umět nechat poradit a ideálně naslouchat potřebám mladé generace, jejímž největším dlouhodobým problémem je klimatická krize.“ K jejímu řešení v České republice může hlava státu podle studentských aktivistů napomoct osvětou široké společnosti i aktivním prosazováním konkrétních kroků a vyvíjením patřičného tlaku na vládu a poslaneckou sněmovnu.