Žijete v Norsku, a přitom sledujete i švédskou politiku. Z pohledu z ČR tyto dvě země dost splývají. O Norsku jsme mluvili podrobněji už minule, ale přesto: Jaký je rozdíl mezi životem u vás a ve Švédsku? V čem jiné jsou tamní politické strany a politická atmosféra obecně?

Rozdílů je celá řada a mnoho z nich se vypuknutí globální krize v roce 2008 prohloubilo. Švédsku vládl v posledních osmi letech blok středopravých stran v čele s premiérem Fredrikem Reinfeldtem, který na krizi reagoval snížováním daní nejbohatším, podvazováním sociálních rozpočtů a demontáží některých komponent sociálního státu. Norsku vládla souběžně středolevicová koalice, která připravovala reformy v duchu doporučení Josepha Stiglitze. Výsledkem je 8procentní nezaměstnanost ve Švédsku a 3,5procentní v Norsku a fakt, že do Norska za prací se v posledních letech vystěhovalo 80 tisíc Švédů. Tomu odpovídá i společenská atmosféra.

Reinfeldtovo vládnutí však chválí ekonomové z hlavního proudu v celé Evropě. A mnozí říkají, že švédská pravice je stále levicovější než leckterá středolevicová strana v našich podmínkách.

Je logické, že mainstreamový ekonomové Reinfeldta chválí. Dělají to tak pokaždé, když nějaká vláda sníží daně a seškrtá výdaje. A že je švédská pravice levicovější, než leckterá soc. dem... Politika, kterou dělala, levicová nebyla. Ale je fakt, že jí byla do značné míry vnucena přímo EU v sérii fiskálních kompaktů a úsporných politik.

V Norsku dnes — naproti tomu — vládnou konzervativci, kteří dál dělají ekonomickou politiku podle Stiglitze, podobně jako sociální demokraté před nimi.

V debatách nad výsledky aktuálních švédských voleb se vymezujete vůči rozšířené agenturní interpretaci, že úspěch Švédských demokratů (SD) představuje další posílení evropské krajní pravice. V čem je tato strana jiná, než národovecké a fašizující subjekty, které známe z českého prostředí? A v čem, když ji srovnáte s kultivovanými západoevropskými nacionalisty — třeba s Front Nationale Marine Le Penové?