Žijete v Norsku, a přitom sledujete i švédskou politiku. Z pohledu z ČR tyto dvě země dost splývají. O Norsku jsme mluvili podrobněji už minule, ale přesto: Jaký je rozdíl mezi životem u vás a ve Švédsku? V čem jiné jsou tamní politické strany a politická atmosféra obecně?

Rozdílů je celá řada a mnoho z nich se vypuknutí globální krize v roce 2008 prohloubilo. Švédsku vládl v posledních osmi letech blok středopravých stran v čele s premiérem Fredrikem Reinfeldtem, který na krizi reagoval snížováním daní nejbohatším, podvazováním sociálních rozpočtů a demontáží některých komponent sociálního státu. Norsku vládla souběžně středolevicová koalice, která připravovala reformy v duchu doporučení Josepha Stiglitze. Výsledkem je 8procentní nezaměstnanost ve Švédsku a 3,5procentní v Norsku a fakt, že do Norska za prací se v posledních letech vystěhovalo 80 tisíc Švédů. Tomu odpovídá i společenská atmosféra.

Reinfeldtovo vládnutí však chválí ekonomové z hlavního proudu v celé Evropě. A mnozí říkají, že švédská pravice je stále levicovější než leckterá středolevicová strana v našich podmínkách.

Je logické, že mainstreamový ekonomové Reinfeldta chválí. Dělají to tak pokaždé, když nějaká vláda sníží daně a seškrtá výdaje. A že je švédská pravice levicovější, než leckterá soc. dem... Politika, kterou dělala, levicová nebyla. Ale je fakt, že jí byla do značné míry vnucena přímo EU v sérii fiskálních kompaktů a úsporných politik.

V Norsku dnes — naproti tomu — vládnou konzervativci, kteří dál dělají ekonomickou politiku podle Stiglitze, podobně jako sociální demokraté před nimi.

V debatách nad výsledky aktuálních švédských voleb se vymezujete vůči rozšířené agenturní interpretaci, že úspěch Švédských demokratů (SD) představuje další posílení evropské krajní pravice. V čem je tato strana jiná, než národovecké a fašizující subjekty, které známe z českého prostředí? A v čem, když ji srovnáte s kultivovanými západoevropskými nacionalisty — třeba s Front Nationale Marine Le Penové?

Nevymezuji se proti označení Sverigedemokraterna za ultrapravicovou populistickou stranu. Dokonce je jako většina analytiků a švédských komentátorů označuji za čisté nacisty. Rozhodně si ale nemyslím, že oněch třináct procent Švédů, kteří je volili, jsou jenom rasisté. Jak teď připomínal i předseda norských sociálních demokratů Jonas Gahr Støre, byla to protestní volba.

Protestní volba proti tradiční levici a pravici?

Spíše proti švédské azylové politice. Žádná, opravdu žádná jiná strana ji měnit nechtěla a švédská azylová politika je skutečně ultraliberální. Norsko kupříkladu přijalo jeden tisíc nových uprchlíků ze Sýrie. Švédsko jich přijalo dvacet tisíc. Šestnáct procent současných obyvatel Švédska se narodilo v jiné zemi. V Norsku je to dvanáct procent.

Norsko je přitom více multikulturní a je to i díky tomu, že namísto kvantity klade důraz na důslednou a dobře zaplacenou integraci. Pokud uprchlík příslušným procesem neprojde, a když je navíc ještě z úplně jiné kultury, například ze Somálska, není si schopen v případě nouze pomoci sám. Pokud přeceníme v této oblasti svoje možnosti, vznikají problémy: ghetta, násilí v ulicích, hořící auta. A právě i to bylo ve Švédsku v poslední době k vidění.

A pak je tu ještě další věc: Velká část voličů SD jsou sami migranti z první generace, kteří se nyní perou s nově příchozími o stejná pracovní místa a stejné sociální zdroje.

V Norsku je podobná strana jako Švédští demokraté dnes ve vládě, ne?

Ta dvě uskupení se podobají jenom v antiimigračním akcentu. Norská Fremskrittspartiet je mnohem více takříkajíc ochočená a slouží jako katalyzátor, jako protipól v diskuzi o integrační politice. Nejhorší je totiž mlčení. Bude-li probíhat pragmatická veřejná diskuze třeba o azylové politice, nemám strach, že by Švédsko situaci nezvládlo. Zjevný úspěch SD přišel právě z toho důvodu, že nikdo jiný na téma diskutovat nechtěl.

Švédský sociální stát je v ČR stále pojem. Z toho, co jste říkal, lze ale tušit, že vše už není tak jako dřív.

Nu, Švédsko je stále jednou z nejúspěšnějších zemí v Evropě a může bezesporu stále sloužit ČR v lecčems za vzor. Pořád tam například fungují silné odbory a ani Reinfeldt si nedovolil mzdové deflační experimenty, jak je praktikovali a praktikují jeho kolegové ve východní Evropě. Ale z hlediska rozvoje byla politika minulé vlády špatná. Kde Norsko investovalo do nových pracovních míst, tam Švédsko snižovalo daně.

Myslíte, že teď zvítězivší levice vrátí Švédsko takříkajíc do rodiny?

Rozhodně to nebude mít lehké. Sociální demokracie sice vyhrála volby, ale pouze se ziskem 31,76 procenta hlasů. Vládnout bude už témě jistě se zelenými, ale ne s důslednou levicí. Ani celý levicový blok by přitom neměl většinu. Předseda švédské sociální demokracie Stefan Löfven už naznačil, že se chce rozkročit do středu. Nejpravděpodobnější je tudíž menšinová vláda soc. dem. — zelení s ad hoc podporou u centristů. Třináct procent spektra přitom blokují neonacisté...

Uvidíme, nakolik bude muset levicová vláda ustoupit. Tak slabý volební výsledek po dvou volebních obdobích v opozici je ale pro levici velkým varováním. Téměř určitě bude zapotřebí přehodnotil azylovou politiku a  nanovo zvážit možnosti země, aby se marginalizovaly antiimigrační formace... Ale jak říkám: Teprve uvidíme.