Dánsko se stalo dalším evropským státem, který zakázal zahalování obličeje ve veřejném prostoru. Návrh podpořili ve čtvrtek velkou většinou poslanci dánského parlamentu (Folketing). Přestože schválený zákon zapovídá i další formy zakrývání obličeje, debata se soustředila především na nejpřísnější formy islámského zahalování, tedy na tzv. burky a nikáby.

„Zahalovat tvář při setkávání na veřejných místech je nekompatibilní s hodnotami dánské společnosti a neuctivé vůči okolí,“ prohlásil ministr spravedlnosti Søren Pape Poulsen, který návrh předložil zákonodárcům letos v únoru.

Zákaz se nebude vztahovat na karnevalové masky, ani na zahalování obličeje z důvodu špatného počasí. Daný kontext by měli policisté posuzovat jednotlivě. Za nedodržování zákona bude hrozit pokuta tisíc a při opakovaném porušení až deset tisíc dánských korun (v přepočtu necelých 35 tisíc Kč). Podle ministra Poulsena se muslimské ženy nemusí obávat, že by se policisté pokoušeli jejich závoj odstranit; místo toho by měly být odeslány domů či odvedeny na policejní stanici, kde si je odvedou příbuzní.

K podobnému nařízení se od roku 2011 uchýlila Francie, Belgie nebo Bulharsko a také řada mimoevropských zemí, přestože konkrétní legislativa se značně liší. Například kanadský Québec zakazuje osobám se zahaleným obličejem využívat veřejných služeb včetně městské hromadné dopravy, Maroko pak zapovědělo výrobu a prodej burek a nikábů, nikoli přímo jejich užívání.

Politické okolnosti

Zákaz zahalování je dílem pravicové vládní koalice, navazuje však na předchozí tři návrhy populistů z Dánské lidové strany (DF), jež se podobnou legislativu pokouší prosadit od roku 2009. V navržené úpravě dokonce za porušování zákona požadovala trest vězení, smířila se ale i s mírnější verzí.

„Parlament dal jasně najevo, že burka a nikáb do Dánska nepatří,“ prohlásil po hlasování lidovecký poslanec Martin Henriksen z komise pro přistěhovalectví a integraci. „Nejdou dohromady s dánskou kulturou a se základy, na kterých stojí náš stát.“

DF je momentálně druhou nejsilnější stranou a vláda se opírá o podporu jejích poslanců. Zákon nicméně s výjimkou poslankyně Mette Gjerskov podpořili také sociální demokraté. Ti jsou svými tradičními partnery z menších levicových stran v poslední době kritizováni za opuštění smířlivého postoje k imigraci i sociálně slabším obecně. „Nemůžeme spolupracovat s politiky, jež viní uprchlíky a imigranty z našich pochybení,“ sdělil lídr Radikální liberální strany Morten Østergaard tiskové agentuře Ritzau.

Dánské politické strany se historicky sdružovaly do „modrého“ (tj. pravicového) a „rudého“ (levicového) bloku, spojení levicových sil je ale momentálně v ohrožení právě kvůli měnícím se postojům sociálních demokratů. Jejich předsedkyně Mette Frederiksen byla kritizována třeba za návrh, podle něhož by měli žadatelé o azyl v Dánsku usilovat ve speciálním zařízení zřízeném v některé ze severoafrických zemí. Sociální demokraté před dvěma lety podpořili také tzv. „šperkový zákon“, v jehož rámci je možné žadatelům o azyl zabavovat cennosti dražší než tři tisíce dánských korun k zaplacení jejich pobytu v době azylového řízení.

Dánové a imigrace

Nošení burky nebo nikábu není v Dánsku obvyklým jevem. Studie Kodaňské univerzity z roku 2010 odhadovala, že se tento druh zahalování týká zhruba 150 až 200 lidí, z nichž nemalou část (60 až 80) tvoří dánské konvertitky k islámu. V zemi je přitom na tři sta tisíc muslimů nejčastěji tureckého původu.

Schválený zákon má proto souvislost především s vyhrocenou debatou o imigraci a integraci, kterou od začátku století do značné míry určovala Dánská lidová strana. Zejména od uprchlické krize v roce 2015, kdy v Dánsku požádalo o azyl rekordních dvacet tisíc lidí, se jejím postojům přizpůsobuje velká část politické scény, jak dokazují právě sociální demokraté. Sami dánští lidovci jsou dnes paradoxně pod tlakem nových a ještě radikálnějších pravicových subjektů, jako je loni založená Nová pravice, jež požaduje například opuštění Ženevské konference a odchod z Evropské unie kvůli velkému množství příchozích ze střední a východní Evropy.

Dánsko dnes patří mezi země s nejpřísnějšími imigračními zákony v celé Evropě. Vlády v posledních letech dramaticky snižovaly finanční pomoc uprchlíkům, zkomplikovaly možnost slučování rodin nebo zvýšily počet let požadovaných k získání trvalého pobytu. Následkem těchto kroků a ostré rétoriky především ze strany ministryně pro integraci Inger Støjberg počet žadatelů o azyl mezi lety 2015 a 2017 klesl o 84 %.