Obrana konzervativního socialismu

Petr Drulák

Autor odpovídá na kritiku Martina Plevy zveřejněnou v Deníku Referendum před několika dny.

Heslo z protestu Žlutých vest: „R-evoluci ekologickou, sociální a občanskou.“ Petr Drulák: „Pokud otázka zní, zda klimatická změna je zásadním problémem, pak odpovídám, že není, ale ze samotného boje proti klimatické změně se takový problém stát může.“ Foto Boris Horvat, ArtNews

Martin Pleva ve své polemice (Deník Referendum, 4.4. 2020) vyčítá příznivcům konzervativního socialismu a mně osobně nekorektnosti, fauly a podceňování fašistické hrozby. Jedná se o modelovou reakci levicového liberála na myšlenku konzervativního socialismu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Podobným proudem politicky korektních předsudků a myšlenkových banalit se současná liberální levice pokouší po celé Evropě spláchnout každého, kdo jí připomíná, že zavrhla svůj původní program sociální otázky a na místo toho kolaboruje s liberální elitou. Sám Michéa, jehož český překlad k podobným reakcím přispěl, ve Francii podobnou nadílku sklízí pravidelně.

Nebudu se pokoušet rozklíčovat, co z Plevových tezí slouží pouze k bojovému upevňování ohrožené progresivistické identity a co naopak představuje upřímné tázání či obavu. Přistoupím k jeho tezím věcně a pokusím se vysvětlit, kde se autor mýlí.

Na rozdíl od Plevy nepovažuji Jeremyho Corbyna a Bernieho Sanderse za „zcela progresivní a liberální“. Nikde jsem netvrdil, že zastupují konzervativní socialismus; to by bylo na další debatu. Ale uvádím je jako alternativy k současné progresivní a liberální levici, která na nich nenechá nit suchou.

Oba svým programem ohrožují základy fungování globalizovaného kapitalismu, v němž se tato levice tak dobře zabydlela. Corbynovy nikdy neodpustila jeho neliberální socialismus a váhání nad britskou účastí v Evropské unii (pro celoživotního britského socialistu je to pochopitelné, byť geopoliticky chybné), liberální levice také pomohla jeho delegitimizaci, když se připojila k ostudné mediální kampani, která mu podsouvala antisemitismus.

Americká progresivní levice tváří tvář Sandersovi před čtyřmi lety udělala vše pro nominaci Clintonové, v současné kampani se rozplývala nad Bloombergem. A když hodil ručník do ringu, tak jsou nadšeni z neokonzervativce Bidena.     

Nevím, co s Plevovým tvrzením, podle nějž prý zakrývám, že „existuje liberalismus pravicový a levicový“. Celá Michéova kniha je o tom, jak jsou tyto dva liberalismy propojené, píšu o tom v předmluvě k překladu, pravidelně se o tom zmiňuji v rozhovorech a publicistice. Jsem poslední, kdo by zakrýval hlavní Michéovo poselství, že levicový liberalismu se rétoricky vymezuje vůči pravicovému a současně dělá vše proto, aby usnadnil a legitimizoval nadvládu globalizovaného kapitálu a trhů.

Pleva soudí, že nejsem konzistentní ve své kritice Německa, pokud mu vyčítám, že během dluhové krize odmítlo zachraňovat Řecko a během migrační krize hájilo otevřenost vůči migrantům. Nechápe, v čem vidím „nezodpovědnost“ obou rozhodnutí.

Rád vysvětlím. Jde o nezodpovědnost systémové velmoci: nejvýznamnějšího hráče EU a hlavního architekta jejích politik. Konstrukce eurozóny včetně jejích slabých míst je převážně německá. Německé banky a firmy z ní profitují, jako málokdo druhý, a je tudíž především na Německu stabilizovat, když se slabá místa projeví naplno.

Německo však přistupovalo k Řecku unilaterálně a podobně unilaterálně se rozhodlo i během migrační krize. Z důvodů, které jsou ryze německé (morální i ekonomické), prohlásila kancléřka před národem: „Zvládneme to!“ Neptala se na možnosti a zájmy ostatních států, i když bylo jasné, že také ponesou následky.

Přehodnotila to, když jí růst AfD ukázal, že to nezvládnou ani Němci; evropské partnery přitom opět neřešila. Moje kritika nezodpovědnosti systémové velmoci nemá nic společného se světoobčanstvím, patriotismem či nějakými jinými hodnotami.

Autor vznáší i jednu podstatnou otázku, a sice s kterými konzervativci spolupracovat. Základní odpověď je jednoduchá — s žádnými. Primárně zde nejde o spolupráci s konzervativci, nýbrž o oslovení těch částí společnosti, které jsou ohrožovány globálním kapitalismem a které dnes oslovuje kde kdo vyjma levice.

Konzervativní socialismus se nejdříve musí ustavit jako jasný a politicky životaschopný směr a pak může zvažovat spolupráci s dalšími. Konzervativci se sociálním programem pak mohou být zajímavými partnery.

Za úsměvné považuji autorovo varování před americkým neokonzervativismem. Jen pro pořádek. Hlavním exponentem tohoto směru u nás byl Václav Havel, na mediální scéně týdeník Respekt, klíčová instituce amerického vývozu demokracie, National Endowment for Democracy, zde financuje web Sinopsis a jejím hlavním českým partnerem je Člověk v tísni, trochu menším pak Fórum 2000. Řekl bych, že většina příznivců konzervativního socialismu těmto Sirénám odolá. Ale co naši levicoví progresivisté?     

Autor však správně tuší, že populismus nepovažuji za sprosté slovo. Démonizací populismu dávají liberální elity najevo svůj odpor k demokracii a pohrdání obyčejnými lidmi. Konzervativní socialismus by populistický být měl, lecčemus se přitom může přiučit i u populismu pravicového. Ale nesdílí jeho nadšení pro národní kapitalismus, a navíc mu chce přetáhnout voliče, takže žádné velké přátelství z toho asi nebude.

Nevím přesně, proč řešit Putina, Erdogana či Orbána. Prý se „ohánějí národem, patriotismem a zavrhují dekadentní liberalismus — ejhle, vše, co je konzervativním socialistům tak sympatické“. Ale na národ a patriotismus nemají monopol (i když progresivisté jim ho dávají), nic socialistického v nich nevidím a s kapitalismem se velmi dobře dohodli. Další oblíbení strašáci jako Trump a Bolsonaro jsou dokonce jeho čistými produkty.

Pleva by spíše měl vysvětlit, jak se progresivismus vyrovnává se svou totalitní verzí. Všichni ti leninisté, stalinisté, trockisté, maoisté a další masoví vrazi se oháněli antifašismem, internacionalismem, společenským pokrokem a zavrhovali národ a konzervativní maloměšťáky — ejhle, vše, co je liberální levici tak sympatické.

Nepovede šikmá plocha progresivismu naši liberální levici zase do gulagu? Ne do sibiřského, ale digitálního, řízeného ze Sillicon Valley či ze Šen-čenu. Progresivní zálibu v sociálních experimentech a nenávist vůči tradici jsme tu už jednou zažili.

I z těchto důvodů považuji za menší hrozbu pokusy o neliberální demokracii, kterou tak rádi straší progresivní elity. Hlavní hrozbou je liberální nedemokracie, která se už bohužel stala na Západě realitou.

Co to znamená? Volíme sice do všech možných orgánů, ale klíčová celospolečenská rozhodnutí se připravují a často i dělají úplně jinde. Jsou v rukách bohatých vlastníků, kteří privatizují i to, co je veřejnou službou (např. doprava, komunikace, zdravotnictví, důchody). Jsou v rukách „nezávislých“ expertů, kteří rozhodují o měnové politice, energetice či regulaci monopolů. Jsou v rukách soudců a arbitrů, kteří vedeni ideologií globálních trhů a univerzálních lidských práv rozkládají stát, tedy poslední baštu demokratické kontroly.

Stále totiž platí, že národní stát je zatím jediným místem, kde navzdory veškerým vadám umíme uskutečňovat demokracii. Neznamená to, že bychom se neměli pokoušet o demokracii nadnárodní, pokud chceme zachovat nadnárodní trhy, tak jsme ji již měli dávno mít.

Ale nemůžeme za její naplnění vydávat dosavadní chabé pokusy o nadnárodní demokracii, jako je Evropský parlament. Naopak pokud se dosavadní zkušenost s nadnárodní demokracií bude jen reprodukovat, musíme být připraveni na národní řešení.

Národ není žádná nedefinovatelná abstrakce, jak soudí Pleva. V praxi není žádnou záhadou, kdo do něho patří a kdo nikoliv. Máme zákon, který stanovuje zcela přesně, kdo má či nemá české občanství, jak ho může nabýt a jak pozbýt. Lidé s občanstvím součástí národa jsou, lidé bez občanství nikoliv; nechme teď stranou jednu či dvě promile hraničních případů.

Například americký, čínský nebo ruský miliardář, který u nás investuje, tím nezískává nárok na občanství, pokud nesplní další podmínky jako každý jiný. Lišíme se tím do některých států EU a slouží nám to ke cti. Řada Vietnamců, kteří zde žijí, českými občany jsou a z hlediska jejich češství je úplně jedno, zda rozdávají roušky, vaří pervitin nebo vedou úplně běžnou existenci. Českými občany jsou samozřejmě i Romové a z hlediska jejich češství je opět úplně jedno, zda žijí a pracují jako většina ostatních, nebo zda chytračí s dávkami jako někteří „bílí“.

Všichni Češi mají nárok na ochranu ze strany svého státu a stát od nich očekává základní loajalitu, jejich součinnost si však také může vynutit. Ochrana znamená mimo jiné schopnost chránit hranici a suverénně rozhodovat, kdo na území státu pobývat může a kdo nikoliv.

Je zvláštní, že tyto základní stavební kameny civilizovaného evropského soužití jsou dnes považovány téměř za projev fašismu. Národ rozhodně nedefinuji jako národ „bílých slušných Čechů“, jak podsouvá Pleva, ale v představách našich progresivistů se patrně každý projev patriotismu rovná rasismu.     

Své stanovisko ke klimatické změně jsem vyložil jinde a nemá cenu ho tady opakovat. Navíc se domnívám, že z pohledu konzervativního socialismu mohou na tuto otázku být odpovědi různé.

Jen připomenu své dvě hlavní výhrady. Za prvé, opatření přijímaná a plánovaná v boji proti klimatické změně budou často znamenat podstatnou zátěž pro přírodu. Mohou omezit emise CO2, což ještě neznamená, že zastaví klimatické změny (to skutečně nikdy zodpovědně říci nemůže), ale zatíží náš vztah k přírodě jinými riziky (devastace krajiny, zvýšená produkce jedovatých látek atd.).

Za druhé tato opatření nijak nepřispějí k řešení základního problému sociální nerovnosti a s největší pravděpodobností ho prohloubí. To už se koneckonců děje při současném zdaňovaní tradičních zdrojů energie (zejména uhlí a nafty) a dotování jejích „udržitelných“ zdrojů. Pokud otázka zní, zda klimatická změna je zásadním problémem, pak odpovídám, že není, ale ze samotného boje proti klimatické změně se takový problém stát může. 

Plevova poslední otázka se týká politické strategie a taktiky. Souhlasím, že je třeba s kapitálem vyjednávat. Ale vyjednávat neznamená dělat mu užitečného idiota a fíkový list, jak dělá západní liberální levice už přes třicet let. Autor o ní s empatií říká, že se zhroucením komunismu „neměla náhle žádný sociálně-ekonomický program“.

Ale západní sociální demokracie nebyla žádnou agenturou Moskvy, nebyl důvod, aby se zhroucením komunismu přišla o program. Koneckonců její liberální transformace začala už před koncem studené války, například ve Francii s Mitterandem. A i kdyby rok 1989 tento dopad měl, třicet let poté už žádné „náhle“ neplatí.

Dnešní levice připomíná pekaře. Před lety měl dobré pečivo a lidi k němu rádi chodili. Pak z nějakých důvodů přestal péct a začal nakupovat hotové produkty ve velkoobchodu. Obchůdek vyzdobil poutavými plakáty a maketami pekařského náčiní, svým zákazníkům dál rád vykládá o hnětení těsta a propečených rohlících.

Ale pak jim prodá totéž, co si každý může koupit levněji v supermarketu. Na velkoobchod nedá dopustit a živnostníkům, co pořád pečou, nadává do fašistů. Pokud zavře krám, nikomu chybět nebude.

Aby mělo vyjednávání smysl, je potřeba si s kapitálem vytvořit silový vztah. Pokud nebude vědět, že může hodně ztratit, nebude brát vyjednávání vážně. Ideální by bylo postavit mu politickou protiváhu na nadnárodní úrovni. Zda se to někdy podaří, záleží na domácím vývoji v několika systémových velmocech, země mimo G20 budou jen přihlížet a pak následovat. Ale samy mohou již dnes nasadit, co mají k dispozici.

Mohou zmobilizovat národní stát k ochraně hranic, a tím znesnadnit pohyb kapitálu, k mimořádným kapitálovým daním, k posilování regulace či ke znárodňování. Jsou levicoví liberálové připraveni jít touto cestou? Nebo budou dál předstírat vyjednávání ve světě bez hranic?  

Je mírně řečeno nehorázné, když Pleva doporučuje konzervativním socialistům, aby upustili od kulturních válek. Kulturní války v podobě nových a nových nároků feministek, sexuálních a postkoloniálních menšin rozehrála progresivní levice, když opustila sociální otázku a jinak neměla moc co nabídnout.

Pro konzervativní socialisty se jedná o druhořadá témata. Přednost má například zdanění kapitálu, snížení rozpětí mezi individuálními příjmy, zajištění důstojné minimální mzdy, vypovězení nevýhodných ekonomických smluv z devadesátých let či zkvalitnění veřejných služeb.

Pokud toto liberální levici nezajímá, je tu jedno vysoce aktuální téma, které by snad za pozornost stálo, i když nepřinese zrovnoprávnění žádné diskriminované menšiny ani nápravu nějaké prastaré ale o to živější křivdy, ani nepřispěje k morální obnově veřejného života. Všude v Evropě se připravují plány na přechod k mobilním sítím páté generace.

5G umožní poskytovatelům nejen získávat a v reálném čase vyhodnocovat veškerá data o našich životech ale také prostřednictvím „internetu věcí“ ovládat přístroje a dopravní prostředky nové generace. Kdo bude mít v rukách tuto síť získá totální kontrolu nad společností — informační i fyzickou. Hrozba digitálního gulagu nese jméno 5G.

Naše surrealistická debata se omezuje na to, zda dodavatel má být firma z Číny nebo odjinud. Tržní liberálové plédují za firmu, která podá cenově nejvýhodnější nabídku, což vypadá na Číňany, atlantisté vnímají, že Čína se nelíbí Washingtonu a chtějí firmu odjinud.

Co na to progresivní levice? Nebylo by lepší si přechod na 5G zcela odpustit? Nemá smysl se obrátit proti pokroku, když nás ohrožuje? Nebo je takový konzervativismus nepřijatelný? Je možné, že přechod na 5G bude z nějakých důvodů nevyhnutelný. Není pak na místě se vyhnout soukromému dodavateli a provedení i správu svěřit státu? Nebo je takový socialismus nepřijatelný?   

Diskuse
JP
April 12, 2020 v 21.45
Konzervativní socialismus podle P. Druláka

Zdá se, že jsem tím prvním, kdo může využít té příležitosti, že diskusní část DR je opět přístupná.

Pane Druláku, v tom čase kdy nebylo možné zde umístit reakce k tomuto Vašemu textu, jsem napsal obsáhlejší komentář na mé vlastní webové stránce. Pokud by Vás to snad zajímalo, je možno to nahlédnout zde: https://humanisticke-dialogy.eu/texty/konzervativni-socialismus-podle-p-drulaka/

Poláček: "Drulák tvrdí, že boj proti globálnímu kapitalismu je možno účinně vést pouze na národní (státní) úrovni..."

Drulák: "... je potřeba si s kapitálem vytvořit silový vztah. (...) Ideální by bylo postavit mu politickou protiváhu na nadnárodní úrovni."

Poláček: "3. Zatvrzelé odmítání jakýchkoli nadnárodních (evropských) řešení; za všemi nadnárodními strukturami vidí Drulák jenom nepřípustné 'zasahování do vnitřních záležitostí'."

Drulák: "... Neznamená to, že bychom se neměli pokoušet o demokracii nadnárodní, pokud chceme zachovat nadnárodní trhy, tak jsme ji již měli dávno mít."

Poláček tedy tímto "tradičním způsobem" opět vytváří z Druláka fašistu (viz dále Poláčkův příspěvek v diskusi pod jeho vlastním článkem).

Pane Nusharte, sice nerad, ale v daném případě musím konstatovat, že lžete.

Z pana Druláka jsem v žádném případě "fašistu" nedělal; pouze jsem konstatoval, že jeho pojetí "konzervativního socialismu" vykazuje několik - a to velmi zásadních - styčných bodů s nacionálně sociálními a fašistickými hnutími dvacátých a třicátých let minulého století.

To je všechno; pan Drulák má samozřejmě i nadále otevřeny všechny možnosti k provedení důkazu, že přes tuto podobnost jeho pojetí konzervativního socialismu přece jenom směřuje nějakým zcela jiným směrem, nežli ona zmíněná hnutí.

Pane Poláčku, kdo bude chtít, tak si ten Váš diskusní příspěvek s nadpisem "DRULÁKOVA AFINITA K FAŠISMU?" přečte sám a sám si odpoví, zda z Druláka fašistu děláte nebo neděláte.

Formulovat věci tímto způsobem a pak názorového oponenta vyzvat, že "má samozřejmě i nadále otevřeny všechny možnosti k provedení důkazu", že fašistou není, považuji za nehoráznost, pro kterou ve by slušné a rozumně vedené diskusi nemělo být vůbec místo. Připomíná to spíše způsob obžaloby čarodějnických nebo politických procesů.

Pane Nusharte, já naopak považuji za naprostou nehoráznost ten způsob, jakým překrucujete mé výroky a věcné analýzy.

Naštěstí skutečně souhlasí, že každý nezaujatý čtenář se může sám přesvědčit o pravém stavu věcí.

"Oslovit masy chudých lidí není v současné době bohužel možné, i přesto levice samozřejmě musí mít program PRO CHUDÉ, ale nemůže čekat, že ji za to chudí budou dnes masivně volit. Pokud tedy chceme rozbít šik voličů demagogů, kteří pomáhají kapitalismu, musíme zaútočit jinam, tam, kde mají skutečně slabinu."

Takhle nějak uvažuje levicový liberál. Jnými slovy to znamená, že "levice musí mít program pro chudé, kteří ten 'program pro chudé' ale nechtějí a volit kvůli jeho prosazení levici nebudou".

Levice si tuto - dejme tomu - "zabedněnost chudých" uvědomuje a když jim tedy přesto chce "pomoct" i proti jejich vůli, "musí rozbít šik (chudých) voličů demagogů a musí tedy zaútočit jinde - tam, kde mají (chudí) skutečně slabinu".

-------------------------------------------

O co zde, pane Poláčku, tedy (v takovémto výše uvedeném modelu uvažování) té progresivní levici skutečně jde? Vždyť by to viděl i slepý...

MP
April 15, 2020 v 22.44
Pane Nusharte,

zdá se, že jste se do té mé formulace nějak podivně zamiloval, ovšem na způsob "Hassliebe".

Nevím, co tak strašně skandálního jsem napsal. Že chudí lidé nevolí levicové strany? To je bohužel fakt, nemám z něj radost, trápí mě, ale chcete snad popřít, že je to fakt?

(A k "tomu rozbíjení šiků voličů" - to vám zřejmě nedává spát - myslím, že jste nepochopil, že vedlejší věta "kde mají skutečně slabinu" se nevztahuje na voliče, nýbrž demagogy! Nechci tedy útočit na chudé voliče, nýbrž na demagogické politiky, ultrapravicové autoritáře.)

Nebo si myslíte, že stačí, aby se levice vrátila k "čistě" sociálně-ekonomickému programu? Případ Corbyna a Sanderse by nás měl varovat, že bohužel ani to nestačí. (Byť je třeba brát v úvahu, že C. zařízli manuálně pracující a chudí ze severní Anglie, kdežto S. spíš venkovské střední vrstvy). Jistě, můžete namítnout, že příčina jejich neúspěchu tkvěla v tom, že nebyli konzervativními socialisty, že se nerozloučili s kulturně liberálními tématy. Tož pak nezbývá než si počkat na nějakého konzervativního socialistu, jestli uspěje... Já bych na to opravdu, ale opravdu nevsadil.

PS: Berte tento příspěvek jako onu (v paralelní diskusi) slíbenou odpověď.

MP
April 15, 2020 v 23.42
Poznámky k textu Petra Druláka

Především je třeba si vyjasnit pojem liberální levice - už jsem se k němu vyjádřil pod článkem V. Bělohradského. Domníval jsem se, že obsah tohoto pojmu je z mých článků jasný, ale zformuluji to znovu a explicitně: kdo je ekonomickým (neo)liberálem, toho NEPOVAŽUJI za představitele levice. Tedy pozor, kulturní liberálové ("levičáci"), kteří jsou ovšem v sociálně-ekonomických otázkách středoví nebo liberální - to nejsou pro mě (na rozdíl od mnoha, zejm. ovšem západních novinářů, komentátorů a politologů) liberální levičáci. Tím je tuším celá první část Drulákova textu vyřešena. Neboť Corbyna a Sanderse odmítali a zahraniční politiku Clintonové chválili leda tak tito "nepraví levičáci", s nimiž já nemám nic společného a za něž nemluvím.

Jak tady nedávno připomněl bulharský politolog I. Krastev, v souvislosti s koronavirem se "experti vracejí". Drulák nepromyšleně míchá různé experty, aby z nich udělal jakousi jednolitou třídu "nepřátel lidu". Je ovšem třeba rozlišovat. Největší zlo napáchali za posledních 30 let ekonomové, ale ne proto, že by to byli ekonomové, nýbrž proto, že byli takřka do jednoho všichni neoliberální - a neoliberální byli proto, že levice neměla a nemá právě tu alternativu k neoliberální variantě globálního kapitalismu!

Národ definuje Drulák nakonec velmi konvenčně, zcela v souladu s liberalismem, jako národ občanský, nikoli etnický. Tak v čem se proboha od liberální levice liší a v čem má být jeho pojem národa tedy nový, nosný a přínosný? Aha, hranice... Jenže i tady se míchají hrušky a jablka. "Lidu" (bohužel, dodejme!) nevadí volné proudění kapitálu a služeb, lidu (českému a středoevropskému) vadí migrace z Blízkého východu a Afriky. S uzavíráním hranic pro kapitál (kdyby to takto chtěl takto spojit do jednoho balíčku) by u většiny občanů ČR Drulák nepochodil...

Národní versus nadnárodní. Drulák si ve vlastním textu několikrát odporuje. Funkční demokracie je prý možná dosud jen v národním státě, EP je leda tak její chabou atrapou, ale pro zvládnutí globalizace nadnárodní struktury potřebujeme, ba už tady dávno měly být. Tak potřebujeme nadnárodní struktury, nebo hranice? Jak chce Drulák řešit férovější zdanění firem a bohatých uvnitř národních hranic... neví o tom, že oni jednoduše upláchnou? Nizozemští a irští (neoliberální) politikové si musí mnout ruce radostí nad podobně zpozdilými tezemi o "socialismu v jedné zemi".

Pokud jde o zpochybňování klimatických změn, je dobře, že se Drulák vyjádřil jasně. Aspoň víme, že expertním věděním je v této věci opravdu nepolíben.

A konečně - rétorika o tom, jak feministky a homosexuálové "stupňují požadavky ", je čistě ultrapravicová a konzervativně katolická. Žádný morální Armageddon ale kupodivu stále ještě nenastal. Nevím, jaký strašný útlak - a komu - ten feminismus a "homosexualismus" způsobil. Jistě, výstřelky najdeme - ale to je všechno. Podle Druláka jsou tato témata druhotná. U některých požadavků může mít pravdu, ale na druhé straně, když obchodní řetězce dávají v ČR svým prodavačkám v době menstruace pleny (jak nedávno na fb připomněl L. Kraus), měl by být konzervativní SOCIALISTA více než opatrný.

Navíc pro ultrapravici nejsou uvedené témata druhotná, nýbrž naopak primární. Spor o to, "kdo si začal" - jestli feministky a homosexuálové tím, že něco požadují, nebo kulturní pravice tím, že "brání normální svět", je jako o slepici a vejce - a právě proto jsem se mu chtěl vyhnout.

Drulákův text obsahuje také několik náznaků ekonomického programu (zajímavé jsou i ty úvahy o vyjednávání s kapitálem). To je sympatickou vlaštovkou, avšak nejprve by měli zastánci konzervativního socialismu říci, zda témata kulturní levice považují "pouze" za druhořadá, anebo přímo za špatná, zvrhlá a nebezpečná (což říká ultrapravice). Tedy měli by si zahrát aspoň na chvíli hru "najdi pět rozdílů" a konečně říci, v čem se od ultrapravice odlišují.

Také se, pane Plevo, omlouvám, že jsem (a budu pravděpodobně stále) poněkud opožděný (s odpověďmi samozřejmě). Důvody jsou tyto: pokud se děti nevrátí rychle do školních lavic, musí tu vakcínu rodiče vyvinout rychleji než vědci. Takže jsem teď trochu zaneprázdněn.

AM
April 19, 2020 v 7.17
Jak chce Drulák řešit férovější zdanění firem a bohatých uvnitř národních hranic... neví o tom, že oni jednoduše upláchnou?

No já nevím pane Plevo, ale tohle mi přijde jako velmi rozumné - zamezit kapitálu, aby mohl danit, kde se mu zachce. Pro ty největší to v současnosti dokonce znamená, že nikde.

Každá cizí či nadnárodní firma by, dle mého, měla mít v každé zemi svou pobočku a danit v ní. Se ziskem, ať si dělá, co chce.

A jestli se to nelíbí, ať si "upláchnou", kam chtějí. Vždy se najde někdo, kdo je nahradí.

(celní ochranu trhu by ovšem bylo třeba promyslet, moc mi "neštymuje")

Výhody se zdají být nasnadě:

Daňové ráje by okamžitě ztratily smysl.

Toto opatření by podpořilo deglobalizaci průmyslu a návrat k lokální výrobě.

Snížila by se tím pádem zcela neúnosná celosvětová přeprava zboží vhůru dolů. Apod.

A proč to všechno? Protože jednání na globální úrovni s nadnárodním kapitálem nikam nevede. Jenom se žvaní. Stanovené hranice by byla ta zmiňovaná síla, která by je skutečně k něčemu donutila.

Že lidé nechápou, proč by měly být stanoveny hranice kapitálu, to je snad to největší selhání levice. Je vlastně levice bez socioekonomického programu, což otevřeně přiznáváte, ještě vůbec levicí? Nebo spíš svou karikaturou?

http://casopisargument.cz/2020/04/13/globaliste-versus-narodovci/

P.S. Ne, nejsem žádný "mluvčí" konzervativního socialismu, jak jste se ptal v této poněkud rozkouskované diskusi jinde. Nemohl jsem vám tehdy odpovědět.

Ale jestli se konzervativní socialismus bude pokoušet vytvořit program, který spoutá drancující nadnárodní kapitál, jsem jejich člověk.

Mně prostě vaše kulturní levice bez ekonomického programu hrubě nevyhovuje.

Ve spoustě dalších věcí si myslím konzervativní socialismus nebude s progresivní levicí zas až tak velkém sporu -- viz občanské pojetí národa (trochu jsem si tehdy dělal srandu) - to je jak sám píšete akceptovatelné pro obě levice atd.

JN
April 19, 2020 v 15.35
PANU PLEVOVI

V žádném případě nechci popírat ten Vámi zmiňovaný fakt, že chudí nevolí levici. Chci se nad tímto faktem (nad jeho příčinami) zamýšlet.

Někteří uvažují tímto způsobem: levice ztratila voliče proto, že v té naší části světa (v západní kultuře) už chudobu jako palčivý problém většina lidí nevnímá a tedy žádná politická síla z tohoto důvodu nemůže uspět ve volbách s programem proti chudobě.

Jiní si zase myslí, že levice ztratila voliče proto, že se sama odklonila od svého dřívějšího programu směrem ke kulturně liberálním tématům.

Ještě jiní si zase o těch, kteří si myslí, že levice ztratila voliče v důsledku svého odklonu od původních levicových témat směrem k tématům kulturně liberálním, myslí, že jsou to fašisté či nacionalisté...

Ve Vašem příspěvku ovšem vnímám onu otázku formulovanou nějak takto: "Co má levice dělat, aby se stala úspěšnou politickou silou?" Způsob formulace otázek totiž může být příčinou vlastního problému, neboť v otázce je již obsažena perspektiva pohledu. Díváme se správně?

MP
April 20, 2020 v 18.44
Ale, pane Morbicere,

konzervativní levice žádný ekonomický program nemá! A v celém svém článku přece mluvím o tom, že je na nejlepší cestě, aby k němu nikdy nedospěla. Pokud se přidá ke kulturním válkám po boku ultrapravice, pak udělá vše proto, aby právě tyto kulturní války přehlušily sociálně-ekonomická témata. Vždyť to je smysl kulturních válek, copak to nechápete!!

Krotit nadnárodní kapitál je nutné, ale na nadnárodní úrovni. Národní stát nezmůže bohužel nic. Že firmy upláchnou, jste asi nepochopil, jak jsem to přesně myslel. Ano, dnes daní jinde, ale aspoň tady produkují zboží a služby. Pokud jim ČR napaří přísné podmínky jako solitér v Evropě, tak od nás odejdou úplně. Což by znamenalo masovou nezaměstnanost a obrovské výpadky ve veřejných rozpočtech (aspoň na zdravotním a sociálním pojištění) a obrovský propad poptávky, která by postihla i menší, české firmy a živnostníky.

Proto ty daně musíte zvednout a sjednotit (samozřejmě s možností nějakého rozptylu) na úrovni celé EU. Jenom tak zamezíte daňovým rájům a teprve pak dává smysl i zásada, že firma musí danit tam, kde skutečně podniká.

Čili jednoznačně protestuji proti rovnici: konzervativní levice=ekonomický program; liberální levice=kulturní témata. Levice musí mít ekonomický program, ale ZÁROVEŇ nesmí zradit ani ta kulturní témata (byť by na ně neměla dávat takový důraz jako dříve).

MP
April 20, 2020 v 18.57
Pane Nusharte,

česká a středoevropská levice se od sociálně-ekonomických témat neodklonila. Naopak přišli ultrapravičáci (a konzervativní katolíci) a ti zvedli prapor kulturních válek. Špidla, tento jasný sluníčkář a liberál, vyhrál v roce 2002 přesvědčivě volby. A proč? Protože tehdy zkrátka migrace, "diktát EU" ani homosexuálové a feminismus nebyly tématem. Mluvil jsem se současným voličem SPD, který tehdy toho Špidlu volil - a dokonce volil i Dienstbiera v roce 2013! Jak to? Protože mu ještě ultrapravičáci nevymyli mozek...

Něco jiného ovšem je, že levice (ať středo-, nebo západoevropská) zkrátka nebyla zatím schopna vytvořit alternativu k neoliberalismu jakožto hlavnímu ekonomickému paradigmatu... i ona se pohybovala v rámci tohoto paradigmatu a jen brzdila nejasociálnější dopady neoliberalismu.

Také jsem, pane Plevo, v první prezidentské volbě volil Dienstbiera (rozhodoval jsem se mezi ním a Táňou Fischerovou). Je dokonce možné, že jsem kdysi volil i toho Špidlu (to už si přesně nepamatuji).

Dienstbiera jsem nevolil proto, že bych tehdy ještě neměl vymytý mozek, ale proto, že jsem v té době vlastně vůbec neznal jeho postoje (které se projevily až později) a představoval jsem si ho (trochu na základě zkušenosti s jeho otcem) jako nějakého "Mirka Dušína". Dnes jeho postoje znám a v žádném případě bych ho nevolil. (Příčinou voličského odklonu v tomto mém konkrétním případě tedy skutečně JE odklon levice - tedy Dienstbiera - od původních témat k tématům kulturně liberálním.)

Domnívám se však, že zdůvodňovat nějaký jev (třeba odklon voličů od progresivní levice) tím, že "někdo někomu vymyl mozek" neodpovídá zcela tomu tzv. "principu logické úspornosti". Tímto důvodem ("vymytím mozku někým zlým") se totiž dá zdůvodnit prakticky jakýkoliv jev v oblasti sociologie a také se to třeba v historii církve už mnohokrát stalo: vzpomeňme jen, "co se ďábel navymýval mozků ubohých věřících, takže nakonec museli být třeba i upáleni, aby se toho zlem vymytého mozku jejich duše konečně zbavila"

Naskýtá se pak samozřejmě také otázka, proč kdosi vymývá mozek vždy jen těm lidem, se kterými nesouhlasím, a nevymývá ho také mně.

Myslím si proto, že důvody výše zmíněného jevu mohou být hlubší: vymytý mozek třeba mohu mít i já sám (aniž bych o tom ovšem věděl) a ne ti, se kterými nesouhlasím. Induktivním postupem nakonec můžeme dospět i k hypotéze, ze vymytý mozek může mít v podstatě úplně kdokoliv. Potvrzení této hypotézy by ovšem způsobilo velmi dramatický rozvrat obrazu našeho světa - při zachování našeho nároku na pravdivost by totiž o světě už nešlo říct téměř nic definitivního.

Aha pane Plevo, takže buďme rádi, že u nás aspoň podnkají, řešit danění musíme na nadnárodní úrovni EU, bohužel se to jaksi pořád ne a nedaří, že...

Liberální levice sice nemá ekonomický program, jak sám přiznáváte, ale to je právě ten správný čas sednout si a hluboce se nad ním zamyslet. Tenhle typ postřehů už tady čtu patnáct let.

(nicméně přiznejme, že v poslední době se snad blýská na lepší časy - DiEM25 nějaké náznaky má, green new deal bychom taky mohli považovat za něco, co konečně vypadá jako plán)

Liberální levice samozřejmě kulturní témata pouze otvírá a zpřítomňuje, to jen ultrapravičáci a maskovaní fašisti konzervativní levice bojují kulturní války.

Inu, dobrá.

Já už na nadnárodní spolupráci moc nevěřím, EU je příliš prožraná lobbismem a vlastními zájmy, aby si na daňové ráje došlápla. Jako klasické impérium vybírá výpalné a pak ho zpětně přerozděluje. Sice se snaží, ale dopadá to jako vždycky... - vemte si, kdo u nás bere zemědělské dotace.

Opravdu vidím cestu při spolupráci na mezistátní (internacionální, ne nadnárodní) bázi, která by se pak projevila v národních ekonomikách. Takže ne sami, ale každý po dohodě u sebe.

Dánsko a Polsko se postavily proti pomoci firmám z daňových rájů, Británie o tom uvažuje....... - žeby malá nedokonalá ukázka, jak by to šlo?

A ještě na závěr - nemyslím že jsou názory Michéa i Druláka tím konečným konzervativním socialismem, očekávám dost prudký a turbulentní vývoj.

MP
April 22, 2020 v 20.21
P. Morbicere,

"každý sám, ale po dohodě" - to je v podstatě EU. Protože tam se něco - bohužel ne vždycky většinově, někdy jsou potřeba složitější kvóra - dohodne a pak to jednotlivé státy provedou ("implementují"). Ale ten postup musí být přece koordinovaný a jednotný, jinak nemá cenu. Bohužel jsme si to - my státy V 4 - hodně polepili s tou neochotou nejen k solidaritě, ale i svou nekázní a neúctou k právu v případě kvót na uprchlíky.

Jinak věcně s tím odmítnutím pomoci firmám, které daní v rájích, souhlasím. Vidíte, že liberální a konzervativní levičák (jste to vy?) se mohou shodnout.

Ale znovu opakuji: je ultrapravicovou lží tvrdit, že liberální levici přestaly zajímat sociálně-ekonomické otázky, že se od nich odvrátila, že přestala hájit zájmy svých voličů a starat se o ně, že je zdradila atd. Více k tomu v odpovědi p. Nushartovi.

MP
April 22, 2020 v 20.38
P. Nusharte,

jde o to, že se nezměnil ten Špidla, ani Dienstbier, ale změnil jste se vy (a s vámi spousta dalších voličů) - že vás najednou začala zajímat témata, která vás předtím nezajímala (nebo jen okrajově), že jste prostě kulturní otázky začal - jak se říká dnes módním slovem - "řešit". A že vám někdo nakukal, že levice chce zničit váš přirozený svět.

Zeptám se vás tedy jinak: koho byste volil, pokud by třeba zítra byly volby? Samozřejmě netlačím na vás, abyste odpověděl.

A pak ještě se dovolím zeptat:

Jste pro gay a lesbická manželství a proč ano/ne?

Jste pro adopce dětí homosexuálními páry a proč ano/ne?

Jste pro to, aby byla přijata Istanbulská úmluva a dtto?

Jste pro rovné odměňování mužů a žen a dtto?

A jinak fakta (tuto pasáž věnuji také speciálně p. Morbicerovi):

Sobotkova vláda:

1. zrušila důchodovou reformu a téměř všechny poplatky ve zdravotnictví

2. zvedla několikrát minimální mzdu

3. zvýšila důchody (výrazně)

4. zvýšila mzdy státních a veřejných zaměstnanců

Versus: nepřijala dobrovolně ani jednoho uprchlíka a nezavedla ani stejnopohlavní manželství, ani možnost adopce dětí těmito páry.

Tak kde máte - do prkenné ohrady - ten odklon???

JN
April 24, 2020 v 9.33
Pane Plevo,

mě sexuální život ostatních lidí nezajímá, já skutečně nemohu (a ani nechci) znát všechny ty osobní souvislosti - rozdílné a jiné u každého člověka, takže v té oblasti volního rozhodování to považuji za věc osobního svědomí jednotlivce a nikoho podle tohoto kritéria nechci soudit - snad se mi to trochu daří. (Úplně stejně mě třeba nezajímá, jakou kdo má barvu kůže, přičemž v tomto případě samozřejmě už ta souvislost se svědomím není vůbec žádná, protože - na rozdíl od sexuálního chování - barva kůže vůli nijak nepodléhá.)

Akcentace tématu sexuality tedy - jak nakonec sám svými otázkami dokládáte - skutečně vyšla z opačné strany, tedy od těch, kteří sexualitě přikládají jiný (třeba politický) význam. Já si nemyslím, že by sexualita měla určovat kulturu (potažmo ani politiku), podle mě to má být právě naopak - kultura má sexualitu humanizovat, aby se tato nestala destruktivní silou. To vždy byla funkce kultury, ale mám pocit, že kulturní liberalismus s tímto konceptem nesouhlasí.

Varováním, kam tento vývoj může směřovat a že nakonec může znamenat i ohrožení samotných sexuálních minorit, je pro mě článek Mariána Sekeráka v DR. "Křesťan" Sekerák zde útočí na "slabé místo" bývalého slovenského premiéra, přičemž tento útok má politický cíl...

MP
April 24, 2020 v 14.24
P. Nusharte,

považujete opravdu za etické a křesťanské neodpovídat na otázky?

Nebo to tak děláte i v běžném životě? Když se vás někdo zeptá, jak se jmenujete, tak odpovídáte "dnes prší"?

Tohle je ta kultura, za kterou se zasazujete?

Pokusím se tedy odpovědět:

--- Jste pro gay a lesbická manželství a proč ano/ne?

Jsem pro to, aby se odlišným věcem říkalo odlišně, takže bych zůstal u manželství pro muže a ženu a pro partnerství pro ostatní případy s tím, že to partnerství by zahrnovalo stejné podmínky např. při úmrtí jednoho partnera, jako manželství. Kdyby ovšem panovala výrazná společenská shoda na manželství homosexuálů, skousl bych to.

--- Jste pro adopce dětí homosexuálními páry a proč ano/ne?

V podstatě ano, ovšem jsem výrazně proti nejprogresivnějším směrům, kdy např. mužský pár smísí své semeno, za úplatu oplodní anonymní ženu, a po porodu je dítě jejich apod.

--- Jste pro to, aby byla přijata Istanbulská úmluva a dtto?

Asi by se nic hrozného nestalo, kdybychom ji přijali, podle všeho máme její obsah v našem právu už teď.

--- Jste pro rovné odměňování mužů a žen a dtto?

Ano. Spíš mi vadí třeba případné povinné kvóty 50/50 v politice.

--- A jinak fakta (tuto pasáž věnuji také speciálně p. Morbicerovi):

Sobotkova vláda:

1. zrušila důchodovou reformu a téměř všechny poplatky ve zdravotnictví

2. zvedla několikrát minimální mzdu

3. zvýšila důchody (výrazně)

4. zvýšila mzdy státních a veřejných zaměstnanců

Versus: nepřijala dobrovolně ani jednoho uprchlíka a nezavedla ani stejnopohlavní manželství, ani možnost adopce dětí těmito páry.

Tak kde máte - do prkenné ohrady - ten odklon???

ČSSD přece nikdy nebyla progresivní levicí, to tvrdili jen ultras typu Foldyny. Špidla, Dienstbier a podobní byli spíš exoti pro přilákání lidí jako šéfredaktor DR Patočka. Ostatní věděli, že i po odchodu Zemana jsou tam Haškové a Chovancové... A taky spousta volila dál ze setrvačnosti, kterou přebily až kulturní války. Sem tam něco progresivistického v programu měli, ale jak říkáte: skutek utek. Však to Patočka už pochopil a zase se posunul dál k Pirátům a TOP09.

Pokud jde o kulturní války, opravdový impuls byl útok na dvojčata a pak později uprchlická krize, která roztočila obrátky na maximum. Sama ultrapravice by je zažehnout nedokázala.

(mimochodem, teď když má německé zdravotnictví potřebu kvalifikované síly, se přihlásilo 14.000 syrských lékařů a sester, co jsou zatím bez akreditace. Pro Sýrii čistá katastrofa, takový odliv elit)

HZ
April 26, 2020 v 8.52
Panu Morbicerovi:

Za uprchlickou vlnou ze Sýrie byla především válka skutečná. Střelba, plyn, bomby. Nikoli válka kulturní. Ledaže byste to bral tak, že Syřané, jejichž občanský život se před válkou podobal životu evropskému, prchali do míst, kde chtěli nalézt kulturu podobnou té, kterou jim válka, vedená Asadem a náboženskými fanatiky, právě ukradla.

Jedině tato krutá válka způsobila, že Sýrii budou chybět lékaři a sestry. Ne urychlení jejich akreditací v Německu, kde našli útočiště.

MP
April 26, 2020 v 16.41
P. Morbicere,

tak vás vítám mezi liberální/progresivní levičáky!

A v čem se názorově lišíte od "exotů" Špidly, Dienstbiera a Patočky?

Pokud by, pane Plevo, diskuse měla probíhat tímto (v tom Vašem posledním mně adresovaném příspěvku naznačeným) způsobem, tak o takovouto "diskusi" skutečně nemám zájem. Domnívám se totiž, že dialog sobě rovných lidí (a levici přece o rovnost velmi jde - to je ta kultura, o kterou se Vy sám zasazujete), tedy že dialog sobě rovných lidí je dobrovolným vzájemným reagováním na myšlenky a podněty druhého.

Na Váš podnět "změnil jste se VY - najednou vás začala zajímat témata, která vás předtím nezajímala" jsem reagoval slovy "sexuální život ostatních lidí mě nezajímá, akcentace tématu sexuality vyšla z opačné strany - od těch, kteří sexualitě přikládají třeba i politický význam".

U otázky "koho byste volil" jste zároveň poznamenal, že "na odpověď netlačíte". Koho bych v současnosti volil nevím, čili jsem tuto Vaši otázku - když tedy na její zodpovězení netlačíte - nechal bez odpovědi.

Odpovědi na ty Vaše další otázky jsou shrnuty v mé větě

"nemyslím, že by sexualita měla určovat kulturu (potažmo ani politiku), podle mě to má být právě naopak..". Kromě toho Vy ty mé odpovědi stejně už dávno znáte z našich četných předchozích debat na tato témata. Ty diskuse jsou archivované, pokud si to nepamatujete, všechno to na DR lze najít a je tedy celkem zbytečné stále zabředávat do navlas se opakujících situací, když vůbec nic nového nepřinášejí.

Řekl bych, že tolerance homosexuálních manželství je trochu málo na to, abych byl progresivní levičák.

Taky bych mohl být progresivní liberál, ne?

KULTURNÍ A SKUTEČNÁ VÁLKA

Rozpoutání kulturní války může pochopitelně velmi komplikovat přijetí uprchlíků z války skutečné. Ano, je to nešťastné a kruté, paní Zemanová. Nešťastné a kruté především pro ty uprchlíky ze skutečné války.

HZ
May 1, 2020 v 6.52
Ano, pane Nusharte.

Rozpoutat "kulturní" válku proti uprchlíkům ze skutečné války tvrzením, že jejich přijetí je nemožné pro neslučitelnost kultur, je opravdu kruté.

JN
May 1, 2020 v 8.22
Paní Zemanové

A kdo, prosím Vás, tvrdil takový nesmysl?

JN
May 1, 2020 v 10.38
Paní Zemanové

Pokud budete schopná citovat zde nějaký můj výrok, ve kterém jsem proti přijetí uprchlíků ze skutečné války, pošlu Vám 10 000 Kč.

MP
May 1, 2020 v 13.11
P. Nusharte,

svým výrokem, že by sexualita neměla určovat kulturu, jste zcela mimo podstatu věci. Není to tedy bohužel odpověď na nic.

Zkrátka ty sexuální menšiny tady jsou a nemají určitá práva a žádají je. Buď vás ty otázky nezajímají (pak ale, chcete-li být důsledný, nemůžete odsuzovat žádného politika ani stranu za to, jaké postoje v těchto věcech zaujímají), nebo jste pro, nebo jste proti.

Sexualita a kultura (i politika) byly propojeny vždy a jinak tomu ani být nemůže. Doufám, že se snad nechcete vrátit ke kultuře, která sexualitu potlačovala. A nechápu linii vašeho uvažování, pokud si myslíte, že např. povolením sňatků homosexuálům "zvítězí sexualita nad kulturou". Homosexuálové budou žít sexuálním životem úplně stejně, ať jejich sňatky povoleny budou, nebo ne. Je to spíš jinak: Pokud homosexuální manželství zakážeme, zvítězí pokrytecká kultura zastírání toho, že zkrátka tato orientace tady je... A pokud je povolíme, zvítězí naopak kultura otevřenosti a tolerance.

Čili je to spíš souboj dvou kultur mezi sebou.

MP
May 1, 2020 v 14.39
A jinak, p. Nusharte,

vy jste byl proti přijetí uprchlíků, resp. tvrdil jste, že neutíkají před válkou, což v případě Syřanů, Iráčanů, ale i Afghánců bylo absurdní.

Zkopírujte sem prosím ten můj výrok a já Vám, pane Plevo, také pošlu

10 000 Kč jako paní Zemanové.

HZ
May 2, 2020 v 0.25
Pro p. Nusharta:

JN

Jiří Nushart, maloměšťácký usmiřovač

30. dubna 2020 v 15.39

KULTURNÍ A SKUTEČNÁ VÁLKA

Rozpoutání kulturní války může pochopitelně velmi komplikovat přijetí uprchlíků z války skutečné. Ano, je to nešťastné a kruté, paní Zemanová. Nešťastné a kruté především pro ty uprchlíky ze skutečné války.

HZ

Helena Zemanová, dálný východ od Prahy

1. května 2020 v 6.52

Ano, pane Nusharte.

Rozpoutat "kulturní" válku proti uprchlíkům ze skutečné války tvrzením, že jejich přijetí je nemožné pro neslučitelnost kultur, je opravdu kruté.

Takže to je naše prvotní výměna.

Nevím, proč jste to pochopil tak, že vás tímto obviňuju z rozpoutání kulturní války, která brání přijímání uprchlíků. Neobviňuju. Vy jste pouhý pozorovatel a glosátor, který jen málokdy řekne naplno svůj názor. Z vašich náznaků ale myslím celkem bezpečně mohu usoudit, že se v otázce, co je to ta kulturní válka, kdo ji rozpoutal a kdo ji živí, neshodneme. To je všechno.

JN
May 2, 2020 v 6.18
Paní Zemanové a panu Plevovi

Nesmyslný požadavek na "přijetí všech kdo přijdou" a na "otevření hranic" zničil solidaritu s těmi uprchlíky ze skutečné války a vedl k posílení obchodu s lidmi. Kulturní válku tedy (jako jedna ze dvou bojujících stran) rozpoutali ti, kteří vznesli tento nesmyslný požadavek - tito lidé mají nemalý podíl utrpení uprchlíků, ačkoliv si sami myslí opak.

"Nesmyslný požadavek na "přijetí všech kdo přijdou" a na "otevření hranic" zničil solidaritu s těmi uprchlíky ze skutečné války..."

Když si tak vzpomínám, jak to bylo a co čemu předcházelo, pak vidím skupiny uprchlíků ze skutečné války bloudit Balkánem a směřovat do středu Evropy a hledám v paměti projevy solidarity. Konkrétně té, kterou pak zničilo, že uprchlíkům byla otevřena hranice. Tady se mi nic takového nevybavuje. Máte na mysli konkrétní lidi, pane Nusharte, kterých se týká vaše tvrzení?

Já si to, paní Zemanová, pamatuji nějak takhle:

"Vědci doporučují otevřít hranice" (30. července 2015)

https://denikreferendum.cz/clanek/20932-vedci-doporucuji-otevrit-hranice

a

"Češi uprchlíkům v nouzi nabídnou peníze i nocleh, ukázal experiment" (26. 10. 2015)

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/cesi-uprchlikum-v-nouzi-nabidnou-penize-i-nocleh-ukazal-experiment-330049

-------------------------------------------

Solidarita s válečnými uprchlíky - bez ohledu na jejich náboženství - zde totiž bývala zcela obvyklá (viz např. bezproblémové vnímání bosenských muslimů jakožto obětí srbské agrese v době války v bývalé Jugoslávii).

HZ
May 2, 2020 v 19.42
Tak ještě přidejte komentář, pane Nusharte,

jak ty vaše odkazy ilustrují vaše předchozí tvrzení.

Solidarita s válečnými uprchlíky zde byla přirozeně přítomna dokud ji nezničila kulturní válka. Na rozpoutání kulturní války mají podíl obě dvě strany: Je velmi jednoduché reagovat rasisticky a nenávistně na moralizování, které pak (jako jedna z příčin) vede například k obchodu s lidmi. Vzájemně posilující se propojení mezi oběma stranami konfliktu tak připomíná mechanismus kladné zpětné vazby...

Vynikající článek Michaela Hausera v Salonu:

https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/esej-michaela-hausera-pliziva-konzervativni-revoluce-a-neomarxismus-40332576

Není tedy čas oprostit se od "liberální levice" a "neomarxismu", a začít pracovat na socialismu bez přívlastků???

Překreslit terén, pojmenovat nepřítele, hegemonický zápas o slovník...

Copak se všichni zbláznili? Proč se ty lidi místo zápasení nezkusí radši na něčem rozumným dohodnout? To by si totiž předtím museli přestat nadávat a taky by museli přestat s tím neustálým vymejšlením co nejstrategičtějších nadávek...

Řeknu Vám, pane Morbicere, na člověka z těch filozofů jde trochu smutek.

Popravdě pane Nusharte moc nevím, proč bych ho měl litovat, Hauser v tom článku jenom popisuje, co je, a navrhuje program, který by právě mohl být pro lidi přijatelný.

Proč na mě jde z těch filozofů smutek?

V tomto případě třeba proto, pane Morbicere, že Hauser zde nejprve kritizuje určitou (převzatou - viz např. ten Gramsci) strategii boje o moc ("překreslit terén, pojmenovat nepřítele, vést zápas o slovník"), aby pak tuto strategii boje o moc doporučil.

Humanismus se oproti bigotnosti vyznačoval svobodou svědomí. To byl tehdy úžasný pokrok, v době reformace a řádících "majitelů pravdy" byla svoboda svědomí vykoupena mnoha oběťmi. Hauser by však dnes už zase chtěl své oponenty smažit v mediálním kotli stokrát přihřívané fašistické polívčičky...

Takže ten Hauserův článek je fašistický?

Fašistický, a Hauser fašista? To jako vážně???

Musím si to tedy ještě jednou přečíst ...

Pane Morbicere, Hauser napsal (cituji volně):

"Je na místě vyvozovat ze skutečného neomarxismu pojmenování hlavních aktérů dnešní politiky s cílem překreslit terén... Z terminologie Frankfurtské školy tak můžeme pro radikální konzervatismus vyvodit třeba pojmenování pozdně kapitalistický neofašismus. Bez takových pojmenování se v politickém zápase neobejdeme."

Hauser chce tedy (radikální?) konzervatismus nazvat neofašismem, protože je to pro politický zápas nutné. Výše ve stejném článku však kritizuje (diskreditační?) přejmenování levicového liberalismu na neomarxismus. Čili Hauser v závěru článku doporučuje to samé, co předtím v úvodu kritizuje.

No a já jsem chtěl tomu dnes už poněkud trapnému klišé o "přihřívání fašistické polívčičky" dát trochu novější a neotřelý význam. Vyznavač (radikálního?) konzervatismu si přece nezaslouží nic jiného než se smažit v pekle, a když už je to fašista, tak ho v tom pekle hodíme do kotle s fašistickou polívčičkou.

Ale pak je tu zas ještě ta humanistická svoboda svědomí - svoboda považovat konzervatismus za něco, co zas tak úplně špatné není, natož aby si člověk, který si to myslí, zasloužil být smažen v pekle, že ano. Jenže jsou tu ještě ti (historičtí i současní) majitelé pravdy, takže konzervativec prostě patří do pekla a basta!

Takže Hauser není fašista, ale filozof a majitel pravdy.

Neomarxismus snad může znít jako diskreditační pojmenování pouze někomu, kdo odsuzuje i samotný marxismus. To ale přece není případ Michaela Hausera ani velké většiny liberální levice. Jim to tedy snad může znít jako pojmenování nepřesné, ale ne jako pojmenování diskreditační.

Novým užitím starého klišé o "fašistické polívčičce" jsem v intencích Michaela Hausera chtěl prostě jenom překreslit terén, aniž bych to klišé použil ve smyslu diskreditačního pojmenování.

Prostě jsem tu původní myšlenku Michaela Hausera chtěl ještě víc zdokonalit, "morálně odladit"...

CO BY SE FILOZOFOVI STÁT ROZHODNĚ NEMĚLO

Filozofovi, by se, pane Morbicere, nemělo stát, že napíše "levicový liberalismus ve svých nezamýšlených důsledcích vytváří politické a kulturní podmínky pro nadnárodní finanční kapitál", a hned potom navrhne pojmenovat ty, kterým se ono "nezamýšlené vytváření politických a kulturních podmínek pro nadnárodní finanční kapitál" vůbec nelíbí, tedy pojmenovat je jako fašisty.

"Tento příklad ukazuje, jaký pojmový zmatek radikální (-: levicoví liberálové:-) [zcela v intencích oněch 'postupů, které kdysi definoval Gramsci a jiní marxističtí teoretici']

zaseli."

Je to prostě geniální (zasít a pak si stěžovat, že musím taky vymlátit, jelikož úroda je - jako na potvoru - bohatá). A to jsme se kdysi smáli tomu, jak komunističtí pisálkové ve stranickém tisku pořád "zasévali vítr a sklízeli bouři" (mysleli tím tehdy samozřejmě "západní prohnilé imperialisty", tedy vlastně "nadnárodní finanční kapitál":-).

------------------------

A aby bylo každému skutečně jasné, že levicový liberalismus vytváří ony podmínky pro nadnárodní finanční kapitál opravdu ale opravdu "NEZAMÝŠLENĚ", napíše pro jistotu otevřeně, že "neoliberální feminismus a antidiskriminační politiku prosazují liberální elity a nadnárodní korporace" a z feminismu se stal "neoliberální směr, jenž 'osvobozuje' ženy takovým způsobem, že jsou zvláště v chudých zemích vykořisťované ještě více než předtím".

Komu se to ale nelíbí, toho "filozof" onálepkuje diskreditačním pojmenováním "fašista", protože "filozof" se prostě bez těch "experimentálních názvů" v politickém zápase neobejde, že.

Ne pane Nusharte.

Myslím, že se příliš necháváte vtahovat do doslovnosti, nebo jindy naopak radikálně přeháníte.

Politika bez pojmenování se dělat nedá.

Třeba ono označení "fašista", které neustále zdůrazňujete, se v celém textu vyskytne až na závěr a ještě ve formě neofašista a určitě není určeno pro standardní konzervativce, ale spíš pro ty, které s nadsázkou okomentoval pan Bittner v článku o Příčovech:

"Všichni nás ovládají, jsme otroci globálních elit, politika je celá zkorumpovaná, někde se někdy odehrálo nějaké jednání, na kterém byl náš osud zpečetěn. Němci jsou Turci, migranti jsou zombie, děti jsou komunisti. Potřebujeme vystoupit ze všech aliancí, usebrat se do naší kotliny, opevnit hranice, ve jménu bezpečí vyzbrojit samopalem statisíce psychicky labilních joudů z Horní dolní a čekat na den zúčtování. Toto je plán."

(proč si myslíte, že je Vandas v Příčovech pečený vařený? Je doma mezi svými...)

Hauser je socialista a jako takový se snaží jen ukázat, že jak liberální levice, tak část konzervativců v panice infikovaná radikálními neofašisty, se vydali špatným směrem.

A vy pane Nusharte, vy jste panikář jako vyšitý, při vší úctě.

No, nejsem filozof, takže klidně mohu být panikář, infikovaný radikálními neofašisty, pane Morbicere. A když je to navíc ještě jen to experimentální pojmenování, bez kterého se v politickém zápase neobejdeme, tak to se nedá holt nic dělat a vlastně zas o tolik nejde. Horší by bylo, kdybych jako panikář vymýšlel nějaké reciproční experimentální pojmenování, poněvadž bych se bez něho v politickém zápase nemohl obejít. Ale já se bez experimentálních pojmenování obejdu, jelikož mě ten Gramsci zas tolik neimponuje.

Možná si ještě vzpomenete na ty politické zápasy před lety na DR: tenkrát jsem se taky nemohl obejít bez nějakého "experimentálního" pojmenování všech těch, kteří zastávali například právo libovolného člověka usadit se na libovolném obydleném místě planety (kde se o něj ti, co tam už žijí, musí postarat - čímž se podle mého názoru škodí zase těm, kteří mají právo na azyl), nebo právo Eskymáka - pana Karena na respektování jeho nové eskymácké identity celou okolní společností - tedy i těmi, kteří o jeho eskymácké identitě nemají nejmenší ponětí, nebo právo stejnopohlavních rodičů na kvalitní dítě a právo dítěte na pronájem ukrajinské dělohy a právo těch rodičů nekvalitní dítě reklamovat a právo lidí s dělohou (nebo možná už právo lidí s děložním čípkem - vývoj jde rychle kupředu) podobnou činnost za účelem obživy legálně provozovat.

My panikáři infikovaní radikálním neofašismem jsme z těch zmíněných práv propadali vždycky tak trochu panice, takže když jsme se chtěli o tu svoji paniku s těmi lidmi, kteří tato práva hájili, nějak podělit, bylo potřeba ta naše soupeřící družstva nějak pojmenovat. Takže jsem se jich tenkrát v diskusi na DR ptal: Když se my panikáři budeme jmenovat fašisté, jak se chcete jmenovat vy? Dobře si pamatuji (a v tom má pan Hauser pravdu), že "neomarxisté" být skutečně nechtěli (i když se svými sympatiemi k marxismu nijak netajili). Říkám teda, ať si sami určí, jak se jim má správně říkat, a oni na to tenkrát říkali, že se jim nemá říkat nijak, že oni jsou - narozdíl ode mě - prostě normální slušní lidé (to bylo ještě před tím, než se pak v Brně v divadle mezi slušnými lidmi ujala ta móda těch modrých triček).

Takže já nakonec, pane Morbicere, vlastně považuji za zázrak, že ti normální slušní lidé (mezi které já rozhodně nepatřím) už konečně našli svojí ztracenou identitu a nemají nic proti tomu, aby se jim říkalo "levicoví liberálové".

Být ale filozofem, tak je prostě nějakými experimentálními pojmenováními raději moc ne..ru, protože tím by se ta jejich pracně nalezená identita mohla zase rozviklat!

Filozofickým řešením (zatím ještě) kulturní války je tedy nadávat oběma stranám konfliktu, přičemž intenzitu nadávek volíme podle aktuální míry sympatií k jedné či druhé straně konfliktu, čímž prokážeme dokonalou znalost postupů, které kdysi definoval Gramsci a jiní marxističtí teoretici.

Jinak řečeno - je třeba vyvodit nová pojmenování hlavních aktérů dnešní politiky skutečně z toho skutečného neomarxismu a tím se konečně zbavit diskreditující nálepky neomarxismu. (Cílem je překreslit terén.)

Myslím, že jsem už Hausera pochopil.

 

Ještě k tomu článku Michaela Hausera v Salonu:

Adam Votruba na webu casopisargument.cz k tomu stejnému tématu kdysi napsal:

"Odkaz na marxismus byl pro mnohé neomarxisty v 60. letech atraktivní a módní výraz nonkonformisty. Dnes se ovšem naopak chtějí této 'nálepky' zbavit."

Celý článek si můžete přečíst zde:

http://casopisargument.cz/?p=26594

"Neomarxismus vědomě přestal být třídní ideologií. Distancoval se od dělnické třídy; dokonce jí má za zlé, že v praktickém životě hájí své vlastní zájmy."

"Marcuse to formuluje i tak, že v dnešní době fakta odporují pravdě."

"Neomarxisté vytvořili velmi inovativní a velmi efektivní nástroje mocenské manipulace. V dosavadní historii k nim lze stěží najít obdobu."

"Neomarxismus začal procházet dějinami jako politický chameleon..."

"V kuchyni huláká chameleon,

že kávu pro všechny namele on...", dodává v kuchyni k našemu tématu Karel Plíhal.

Děkuji, ne. Opravdu si nedám. Ani tu skutečnou, ani tu neskutečnou - tu s tou nálepkou "káva". Klasickýho třídního "turka" už vůbec ne, tam pak dole zůstává ta ekonomická základna - to mi nedělá dobře.

Když chcete mít správný presíčko, tak to musí bejt útlak aspoň 9 barů... Uvědomělej proletariát ale používá i moka konvičku, což je pořád lepší než ten "turek".

Kdepak entomolog - ten by tam namlel kdeco. Já jedině arabicu, prostě fair trade. Nejradši ovšem nějakou tu robustní odrůdu. To máte jako když třeba melete o neomarxismu, tak si taky musíte dávat pozor, co tam melete.

+ Další komentáře