Kdo je to lid? Robert Misik analyzuje lidovost
Frauke HamannováLidé jsou prý naštvaní, jsou to ignoranti a rasisti — je to vůbec pravda? Jak ve skutečnosti vypadá „realita lidových, pracujících tříd“? Ve svém novém eseji se rakouský novinář Robert Misik pokouší k odpovědi na uvedenou otázku proniknout.
Nejnovější esej rakouského publicisty Robert Misika nás učí zejména jedno: opravdu pečlivě se dívat. Jeho kniha Falešní přátelé obyčejných lidí se věnuje běžnému pohledu na „lid“, na „lidové třídy“ a upozorňuje na slepé skvrny.
Zabývá se tedy onou velkou neznámou v reflexi populismu a demokracie, autoritářství a liberálnosti. Je vůbec pravda, že „lidé“ jsou naštvaní, že jsou to ignoranti a rasisti? Jak ve skutečnosti vypadá „současná realita lidových, pracujících tříd“?
Misik připouští, že je těžké „obyčejné lidi“ definovat. Sama kategorie je rozmlžená, je obtížné definovat mentalitu a způsob vnímání „obyčejného člověka“. Analýzy populismu z posledních let se o to sice pokoušejí, často se do nich ale promítá neznalost a pohrdání, navíc se často soustřeďují jen na příslušníky majority.
Poznatek z takových analýz pak zní: lidé jsou „v zásadě naštvaní, rozčilení a nechávají se ovládat resentimenty“. Nemají své politické zastoupení, jejich kultura se stává terčem posměchu, jsou vytlačováni na okraj.
Současně kolem nich krouží spousta „falešných přátel“, hlavně extrémní pravice a populistů, kteří potřebují jejich hněv, aby jim mohli slibovat řešení. I politici a lidé z médií „mají naprosto fantaskní představy, které obyčejné lidi buď idealizují, nebo je redukují na klišé“.
Misik tedy zpochybňuje dvě běžné teze o populismu: co je pravdy na představě o bílé pracující třídě, která se odvrací od soudobých progresivních sil a jako homogenní skupina rozčilených volí extrémně pravicové strany? A je správná domněnka, že za nárůstem pravicového populismu se skrývá hlubší společenská dynamika, například globalizace a identitární politika?
Ovšem nutnost vypracovat se sám svým vlastním úsilím, to naprosto není specifický znak "dělnické třídy", nýbrž je to naprosto obecnou vlastností západní "společnosti výkonu". Z dané okolnosti tedy není možno nijak odůvodnit, proč někteří jsou z tohoto důvodu egoističtí (tj. necitelní vůči těm kdo mají ještě méně), a jiní altruističtí.
A za druhé: není mi známo naprosto nic o tom, že by se někdo stal objektem společenského pohrdání proto, že je například "jenom prodavačkou". Samozřejmě, být dejme tomu chirurgem nebo úspěšným sportovcem s sebou přináší mnohem vyšší společenský status; ale to ještě neznamená že by ti kdo profesně nejsou tak vysoko se setkávali s jakýmsi permanentním znevažováním.
TAKHLE JE TO MOŽNO VIDĚT Z TÉ DRUHÉ STRANY
"Je vůbec pravda, že 'lidé' jsou naštvaní, že jsou to ignoranti a rasisti?"
Podívejme se na to takhle: tón velmi mnoha článků na DR je skutečně čím dál víc naštvanější, v hodnocení reality se také často míjíme (někdo z nás tu realitu tedy ignoruje) a v těch naštvaných článcích se často objevuje například výraz "toxická maskulinita", což je podobně jako "smradlavé židovství" výraz v podstatě rasistický.
Takže asi ano, je to pravda: lidé jsou naštvaní a jsou to ignoranti a rasisti. :-):-):-)
------------------------------------
Progresivní levice se totiž k lidem, jimž se kdysi říkalo proletariát, chová jako návštěvník ZOO v pavilonu opic - posmívá se jim, pohrdá jimi a stěžuje si, že tyhlety opice progresivní levici nějak moc nemilují, když jim ona strčí nějaký hnusný pamlsek (a také že ty opice nejsou solidární s chudými, které jim progresivní levice jako chudé určí).
-----------------------
"Ve společnosti hlásající rovnost patří pohrdání, arogance a mocenské rozdíly k subtilním urážkám, (...) které mají i politický dopad."
Je ovšem značně nechutné, když progresivní levice, která sama těmito "populisticko - proletářskými opicemi" pohrdá (o mocenských rozdílech nemluvě), vyčítá "opicím", že údajně někým pohrdají...
---------------------------
Pak se ovšem nemůžeme divit některým volebním výsledkům a nemůžeme se samozřejmě divit ani tomu, že ti, kteří v těch volbách se svými "pohrdacími volebními programy" nemají šanci demokraticky uspět, by ty volby chtěli udělat "více odolné proti chronicky blbé většině", aby zavládly alespoň trochu spravedlivé a rovné podmínky pro pohrdání...
No řekněte sami, cožpak je vůbec možné volit tyhlety namyšlené moralisty?