Naše plytká republika
Filip OutrataPřipomínání století první republiky se nevyhýbá pozlátkové povrchnosti a stereotypům. Nabízí ale i podnětnější rovinu: rozmanitou, nestereotypní a vzájemně propojenou společnost.
V taneční show Star Dance v předvečer 28. října se zpěvák a herec Adam Mišík vyznal z toho, co se mu líbí na první republice. Představuje si ji jako velkou párty plnou krásně oblečených lidí. Mišík hraje v seriálu První republika, takže herečky v krásných šatech a herce v oblecích má doslova před očima. Jeho představa se tak nějak shoduje s obecně rozšířeným pohledem: byla to doba stylu, hezké módy a slušného vychování. Ještě starý dobrý svět, ale už náš.
Tu sobotu byl celý díl hvězdného tančení věnován první republice, od střihu tanečních šatů přes dobové šlágry, které k tanci zněly. Až po moderátora Marka Ebena, který se k době prvorepublikové (a ještě starší) ve svých výstupech vrací rád a opakovaně, asi aby znovuoživil onu oblíbenou lehkost života, styl, humor atakdále. Jenže, a i prvorepublikový díl Star Dance to ukázal, tahle lehkost a elegance je do velké míry jen pozlátkem, dovedně skrývajícím všechno, co se nehodí.
Jak už si v Deníku Referendum povšimla hungaristka Adéla Gálová, ve Star Dance se pravidelně objevují stereotypní narážky vzhledem k účastnicím a účastníkům romského původu. Nuže, Marek Eben si jednu takovou narážku vychutnal i během svátečního dílu. A vlastně to taky k první republice nějak patří — naznačování, že Romové prostě (jak všichni víme) nepracují, se hodí k době, kdy „cikáni“ byli definováni zákonem jako „potulné osoby práce se štítící“...
×
Diskuse
za který děkuji. Problém pro budoucnost vidím v tom, že zatímco monarchie byla nadnárodní, Rakušany v úzkém slova smyslu byl jen císařský dvůr, který finančně podporoval třeba i české národní divadlo, tak na druhé straně první republika již byla vymezena jednoznačně nacionálně, byť de iure ve prospěch umělého národa "československého", de facto s vedoucí úlohou národa českého již od počátku.
Reformovat republiku bude složité. Obnovit monarchii by bylo ve prospěch českého státu jednodušší a mohlo by se pracovat s čistým stolem. Vlastně španělský model.
Reformovat republiku bude složité. Obnovit monarchii by bylo ve prospěch českého státu jednodušší a mohlo by se pracovat s čistým stolem. Vlastně španělský model.
FO
Myslím, že dnes roli nadnárodního celku, kterou měla monarchie, může hrát pouze Evropská unie. Vzhledem k jejím problémům různého druhu se to teď zdá obtížné, ale je to podle mě jediná reálná možnost.
Ano, v současné době tuto roli může hrát a měla by hrát Evropská unie založená na páteřním francouzsko-německém spojenectví. Pokud vydrží, a zatím to vypadá, že ano, tak je k této roli vhodná a již nějak konstituovaná.
Je ale otázka, co by bylo nebo bude, pokud současný projekt EU z nějakých důvodů nevyjde. Potom máme v podstatě dva půdorysy - model Svaté říše římské, tedy Evropa kolem Německa a na východ od něj, a půdorys podunajský, na který v určité karikované podobě je v současnosti používán jako V4. Ale současná visegrádská spolupráce zdaleka není něčím, co by šlo nazvat základy nějaké nadnárodní spolupráce do budoucna. Tak uvidíme.
Je ale otázka, co by bylo nebo bude, pokud současný projekt EU z nějakých důvodů nevyjde. Potom máme v podstatě dva půdorysy - model Svaté říše římské, tedy Evropa kolem Německa a na východ od něj, a půdorys podunajský, na který v určité karikované podobě je v současnosti používán jako V4. Ale současná visegrádská spolupráce zdaleka není něčím, co by šlo nazvat základy nějaké nadnárodní spolupráce do budoucna. Tak uvidíme.
November 1, 2018 v 22.56
O tom, že po roce 48 lidé přestali dbát na oblečení píše někde Bohumil Hrabal a i podle dobových fotografií se mi zdá, že miži i z chudších vstevna své oblečeni víc dbali, takže možná na té prvorepublikové eleganci něco pravdy je.
Jinak ale souhlasím s tím, že bychom neměli První republiku idealizovat.
Nesmí se to říkat, ale posledních 28 let je daleko lepší období v životě našich zemí než byla První republika a ovšem to, co přišlo potom. Také je dobře si uvědomit, že První republika trvala jen dvacet let a určitá atmosféra optimismu trvala jen do počátku hospodářské krize, která byla nesrovnatelně vážnější než ta nedávná.
Jinak ale souhlasím s tím, že bychom neměli První republiku idealizovat.
Nesmí se to říkat, ale posledních 28 let je daleko lepší období v životě našich zemí než byla První republika a ovšem to, co přišlo potom. Také je dobře si uvědomit, že První republika trvala jen dvacet let a určitá atmosféra optimismu trvala jen do počátku hospodářské krize, která byla nesrovnatelně vážnější než ta nedávná.
November 2, 2018 v 6.28
To mohu potvrdit na základě vzpomínek mých rodičů, kteří si 1.republiku rozhodně neidealizovali. Tatínek (narozen 1904), i když jen dělník, měl před válkou za svobodna několik obleků, na které si samozřejmě musel našetřit, a proto je dobře opatroval - kartáčoval, větral atd. Také boty musely být vždy čisté a vyleštěné. Maminka se taky ráda pěkně oblékala. Platilo, že šaty dělají člověka, a tak každý hleděl dělat dobrý dojem. Vagabunda by do práce možná spíš nevzali než slušně oblečeného. Oblečení bývalo z kvalitních látek a vydrželo poměrně dlouho. Šaty se i přešívaly. Byty se tenkrát nekupovaly, každý bydlel v nájmu nebo v podnájmu.
Po válce to bylo s oblékáním jinak, ale důvodem byly možná hospodářské otřesy, nedostatek konfekce i látek na konci války a v poválečných časech. Chodilo se v teplákách, v montérkách, v plátěných teniskách (trampky). V šedesátých letech to možná bylo už zase o něco lepší. Jenže pak se u mládeže objevil "somrácký" styl, který starší lidé samozřejmě vůbec nemohli pochopit. Byl to už jiný svět.
Po válce to bylo s oblékáním jinak, ale důvodem byly možná hospodářské otřesy, nedostatek konfekce i látek na konci války a v poválečných časech. Chodilo se v teplákách, v montérkách, v plátěných teniskách (trampky). V šedesátých letech to možná bylo už zase o něco lepší. Jenže pak se u mládeže objevil "somrácký" styl, který starší lidé samozřejmě vůbec nemohli pochopit. Byl to už jiný svět.
JN
Jsem znepokojen tím, jak se lidé dnes ve svých postojích k dobru a zlu míjejí - jak se i my dva míjíme.
Jak si nechtějí porozumět, nechtějí budovat společný kulturní a hodnotový konsensus, na kterém vždy stály lidské společnosti, jak chtějí své vidění světa uzákonit a cizí vidění světa zákonem vykořenit, jak sebe samé ztotožňují s dobrem a ty druhé se zlem, jak zastávají postoje, o jejichž správnosti jsou přesvědčeni vlastně proto, aby sami sebe mohli dobře hodnotit, jak různé protichůdné vize lepšího a spravedlivějšího světa se dnes staly pro ty, kdo je prosazují, důležitějšími než láska k bližnímu, jak se láska k bližnímu změnila v solidaritu a solidarita se stala kmenovou nenávistí v naší válce nově se tvořících - nikoli už etnických ale názorových - kmenů, které jsou stmelovány společně vyznávanými hodnotami a nepřátelstvím k ostatním, kteří mají zas jiné hodnoty.
Přirovnání Evropské unie ke starému Rakousko-Uhersku bohužel sedí a je těžké říci, jaká nás čeká budoucnost. Pokud nechceme tu šílenou historii prožít znovu, je třeba dělat něco jiného než co děláme teď. Někdo se děsí například klimatické změny, já za mnohem větší nebezpečí považuji to, co jsem se pokusil výše popsat - to, co se děje v lidských srdcích, když v nich vítězí přesvědčení o své pravdě.
Jak si nechtějí porozumět, nechtějí budovat společný kulturní a hodnotový konsensus, na kterém vždy stály lidské společnosti, jak chtějí své vidění světa uzákonit a cizí vidění světa zákonem vykořenit, jak sebe samé ztotožňují s dobrem a ty druhé se zlem, jak zastávají postoje, o jejichž správnosti jsou přesvědčeni vlastně proto, aby sami sebe mohli dobře hodnotit, jak různé protichůdné vize lepšího a spravedlivějšího světa se dnes staly pro ty, kdo je prosazují, důležitějšími než láska k bližnímu, jak se láska k bližnímu změnila v solidaritu a solidarita se stala kmenovou nenávistí v naší válce nově se tvořících - nikoli už etnických ale názorových - kmenů, které jsou stmelovány společně vyznávanými hodnotami a nepřátelstvím k ostatním, kteří mají zas jiné hodnoty.
Přirovnání Evropské unie ke starému Rakousko-Uhersku bohužel sedí a je těžké říci, jaká nás čeká budoucnost. Pokud nechceme tu šílenou historii prožít znovu, je třeba dělat něco jiného než co děláme teď. Někdo se děsí například klimatické změny, já za mnohem větší nebezpečí považuji to, co jsem se pokusil výše popsat - to, co se děje v lidských srdcích, když v nich vítězí přesvědčení o své pravdě.
FO
Někdy se lidé míjejí jednoduše proto, že jeden druhému nerozumějí. Já třeba úplně nerozumím tomu, co jste chtěl vyjádřit druhým odstavcem. Nebo jinak řečeno, myslím, že tomu nějak rozumím, ale v tom případě nechápu, v čem bych podstatném se s Vámi měl míjet. Pokud tomu rozumím dobře, jde mi zhruba o totéž.
Jen mám třeba potíže porozumět tomu, že "solidarita se stala kmenovou nenávistí". Celkově vzato tomu jistě tak není. Přiznám se, že jakkoli jsem povahou také spíš "usmiřovač", jak se popisujete Vy, bude mezi námi zřejmě skutečně nějaký zásadnější rozdíl v pohledu na svět. Což samo o sobě samozřejmě není nic špatného, naopak je to zcela přirozené.
Víte, vy byste chtěl budovat "hodnotový konsensus", ale přitom, jak se ukazujete, jiný názor považujete za nepřátelský. To se pak konsensus nebuduje úplně snadno. Myslím, že jste stejně přesvědčen o své pravdě, jako ti hypotetičtí oni, o kterých píšete. Ale díky za komentář.
Jen mám třeba potíže porozumět tomu, že "solidarita se stala kmenovou nenávistí". Celkově vzato tomu jistě tak není. Přiznám se, že jakkoli jsem povahou také spíš "usmiřovač", jak se popisujete Vy, bude mezi námi zřejmě skutečně nějaký zásadnější rozdíl v pohledu na svět. Což samo o sobě samozřejmě není nic špatného, naopak je to zcela přirozené.
Víte, vy byste chtěl budovat "hodnotový konsensus", ale přitom, jak se ukazujete, jiný názor považujete za nepřátelský. To se pak konsensus nebuduje úplně snadno. Myslím, že jste stejně přesvědčen o své pravdě, jako ti hypotetičtí oni, o kterých píšete. Ale díky za komentář.
JN
Děkuji za odpověď. Ano, každý máme své nedostatky, mě - přirozeně - z toho nikterak nevyjímaje. Ale to, zda chceme ve společnosti budovat hodnotový konsensus, je věc vůle (a ne charakteru): Někdo chce, a pak to tedy musí dělat i se svými špatnými vlastnostmi, někdo jiný naopak nechce, protože si přeje vtisknout společnosti podobu podle svých vlastních představ a společenský konsenzus si tedy logicky nepřeje.
November 2, 2018 v 22.26
Jedni mají strach ze spiknutí neomarxistů, druzí zase ze spiknutí konzervativců. Viz článek na Christnetu: Odkud se vzalo Piťhovo proroctví.
http://www.christnet.eu/clanky/6140/odkud_se_vzalo_pithovo_proroctvi.url
http://www.christnet.eu/clanky/6140/odkud_se_vzalo_pithovo_proroctvi.url
November 2, 2018 v 22.27
Konec odkazu:
/odkud_se_vzalo_pithovo_proroctvi.url
/odkud_se_vzalo_pithovo_proroctvi.url
FO
Zdá se mi, že pod tím "hodnotovým konsensem" si představujete spíš zachování plurality hodnotových systému a názorů. Jinými slovy, jde Vám o to, aby jeden světonázor/hodnotový systém nevytlačil, nezničil ty jiné, odlišující se. Proto mi nehrálo to označení konsensus, protože to právě implikuje všeobecnou shodu na něčem, kdežto Vám jde naopak o to, aby taková shoda nebyla uměle a násilně vynucována. Mám pravdu?
FO
Tenhle vzájemný strach z toho druhého pozoruji už delší dobu se znepokojením.
VK
November 3, 2018 v 12.27
Ale kdepak, Nushart si - jak vyplývá z písemné produkce, již tu byl doposud vytvořil - představuje konsensus jako bez dalšího 1:1 převzetí stanovisek a přístupů zastávaných jemu podobnými darebáky, vyznačujícími se zejména nenávistí a potíráním čehokoli co považují za cizorodé a ohrožující jejich představu toho pravého tradičního života, celou společností a jejich uvedení v praktický život. Proto rovněž upatlaně mluví o konsensu a nikoli kompromisu - chytré, velmi chytré, v tom případě totiž nemusí z ničeho ustupovat a rovněž podobně manipulativně označuje jakékoli kritiky té nenávistně-tradicionalistické koncepce nebo i lid kteří chtějí byť jen kompromis, za jakési rušitele veřejného pořádku kteří snad mají rozdmýchávat nenávist a polarizovat.
VK
November 3, 2018 v 13.28
K tomu ještě, hledání, neřku-li vynucování závazného konsensu je v přímém protikladu s pluralitou. Která znamená, že tu v řadě otázek žádný závazný konsensus není a jednotlivec si může zastávat volně to či ono.
Máte pravdu, že podezírání druhé strany ze spiknutí je znepokojivé. Je třeba vytvářet atmosféru důvěry a nikoho záměrně neprovokovat. Mně se docela líbil tento rozhovor s Halíkem, kde se celkem rozumně vyjadřuje k istanbulské úmluvě i k jiným problémům. Například o manželství takto:
"Ano, manželství je pojem, který patří výhradně svazku muže a ženy. U stejnopohlavních svazků zůstaňme u pojmu registrované partnerství. Myslím, že by kategorii „registrované partnerství“ bylo třeba ještě rozšířit i na jiné svazky lidí, kteří o sebe pečují a zasluhují podobnou právní ochranu. Rodinu tvoří muž, žena a děti. Nezavádějme zmatky".
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/tomas-halik-kazani-petr-pitha-homosexualove-frantisek-papez-istanbulska-umluva-gf9-/domaci.aspx?c=A181029_165501_domaci_lre
"Ano, manželství je pojem, který patří výhradně svazku muže a ženy. U stejnopohlavních svazků zůstaňme u pojmu registrované partnerství. Myslím, že by kategorii „registrované partnerství“ bylo třeba ještě rozšířit i na jiné svazky lidí, kteří o sebe pečují a zasluhují podobnou právní ochranu. Rodinu tvoří muž, žena a děti. Nezavádějme zmatky".
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/tomas-halik-kazani-petr-pitha-homosexualove-frantisek-papez-istanbulska-umluva-gf9-/domaci.aspx?c=A181029_165501_domaci_lre
JN
Ano. Jde mi o zachování názorové plurality (zachování tam, kde doposud existovala). Dnes je ohrožena. V silně polarizované společnosti názorová pestrost samozřejmě vymizí.
Nevím ovšem, co přesně jste myslel "zachováním plurality hodnotových systémů". Zda jste myslel pluralitu hodnotových systémů v jednom místě (např. prolínání židovské kultury s jinou místní kulturou), nebo pluralitu existujících hodnotových systémů ve světovém měřítku. V obou případech jsem samozřejmě pro zachování toho, co existuje a co se nějak samo vyvíjí. (Opakem té geograficky chápané plurality by byla například instalace západního hodnotového systému z mocenské pozice v jiné kultuře, která se tomu bude bránit; opakem té místně chápané plurality by bylo třeba vyhánění lidí z jejich domovů nebo občanská válka, a to třeba na základě etnického nebo názorového rozlišování.)
-------------------------
"Hodnotovým konsensem" společnosti mám na mysli to, co je vytvářeno spíše (ve větší míře) přirozeným kulturním vývojem a nenásilným zvnitřněním hodnot nežli to, co je někým násilně vynucováno.
Rozdíl je zřejmý: U přirozeného kulturního vývoje a nenásilného zvnitřnění hodnot nelze jednoduše určit původce děje, zatímco u násilného vynucování a převýchovy toho původce určit lze.
Jeho motivem pak není budování konsensu, ale například
- je přesvědčen o zlé vůli těch, kteří mají jinou představu o kýžené podobě ideální společnosti,
- je přesvědčen o rozumové nedostatečnosti těch, kteří mají jinou představu o kýžené podobě ideální společnosti,
- touží získat a uplatnit moc nad ostatními lidmi.
Nevím ovšem, co přesně jste myslel "zachováním plurality hodnotových systémů". Zda jste myslel pluralitu hodnotových systémů v jednom místě (např. prolínání židovské kultury s jinou místní kulturou), nebo pluralitu existujících hodnotových systémů ve světovém měřítku. V obou případech jsem samozřejmě pro zachování toho, co existuje a co se nějak samo vyvíjí. (Opakem té geograficky chápané plurality by byla například instalace západního hodnotového systému z mocenské pozice v jiné kultuře, která se tomu bude bránit; opakem té místně chápané plurality by bylo třeba vyhánění lidí z jejich domovů nebo občanská válka, a to třeba na základě etnického nebo názorového rozlišování.)
-------------------------
"Hodnotovým konsensem" společnosti mám na mysli to, co je vytvářeno spíše (ve větší míře) přirozeným kulturním vývojem a nenásilným zvnitřněním hodnot nežli to, co je někým násilně vynucováno.
Rozdíl je zřejmý: U přirozeného kulturního vývoje a nenásilného zvnitřnění hodnot nelze jednoduše určit původce děje, zatímco u násilného vynucování a převýchovy toho původce určit lze.
Jeho motivem pak není budování konsensu, ale například
- je přesvědčen o zlé vůli těch, kteří mají jinou představu o kýžené podobě ideální společnosti,
- je přesvědčen o rozumové nedostatečnosti těch, kteří mají jinou představu o kýžené podobě ideální společnosti,
- touží získat a uplatnit moc nad ostatními lidmi.
+ Další komentáře