Když hvězdy trapčí

Kdyby byla televizní show Stardance jen nekonfliktní, politiky prostá show k povyražení publika, bylo by vše v pořádku. Její tvůrci se ale často snaží i něco sdělit – a to se pak neobejde bez dávky trapné podbízivosti.

Televizní franšízovka Stardance-když hvězdy tančí má v našem kraji solidní úspěch, což potvrzuje i její letošní již 9. vysílací řada. Pro leckterého znaveného zaměstnance představují podzimní sobotní večery s českými celebritami alternativu k béčkovým kriminálkám či z kloubů vymknutým debatním pořadům.

Vzhledem k tomu, že formát taneční soutěže zůstává i pod vlivem zubu času neotřesitelně stejnavý, můžeme snad jako jednu z příčin vidět i jistý punc kultivovanosti, který s sebou Stardance od svých počátků – a oproti jiným zkopírovaným formátům typu pěveckých klání „talentů z lidu“ – dodnes nese.

Krom nepopiratelné potěchy pro oko, kterou přinášejí líbivé choeografie, ladné pohyby žen a mužů na parketu i všudypřítomný třpyt úborů, vlasových doplňků i šťastných a vzrušených očí účastníků, vděčí formát za svou popularitu nepochybně i české moderátorské stálici v osobě Marka Ebena.

Ten platí už od dob těsně po revoluci za jakýsi symbol „úrovně“ ve svém oboru, k čemuž, jistě oprávněně, přispěl i jeho někdejší úspěšný debatní pořad Na plovárně (1999-2017). V něm se postupem času začaly scházet nevídané hvězdy světového formátu (za všechny Alan Rickman, Tim Robbins, Aj Wej-wej), respektive Ebenovo každoroční moderátorské angažmá v jediném českém prvoligovém filmovém festivalu.

Ve všech zmíněných se Marek Eben prezentuje jako šarmantní a pozorný zpovídač a glosátor umírněného, nanejvýš jen lehce kousavého humoru, nad nímž snadno přimhouří kritické oko i ti, kdo dávají přednost ostré satiře s přesahem do společenské kritiky.

218522160450002_vecer_28Monika Bagárová po druhém kole ze soutěže vypadla. Můžou za to geny, nebo početné příbuzenstvo? Foto Česká televize

A právě o jakési „jemné naťukávání“ aktuálních společenských problémů na pozadí zábavného pořadu se nově pokouší také Stardance. Během sledování posledních několika řad se rok od roku vkrádá pocit trapnosti nad scenáristickou impotencí, jíž jde celé osazenstvo moderátory počínaje a obecenstvem konče vděčně na ruku.

A tak zatímco se mění společenské klima, daří se pořadu usilovně ignorovat veškeré ožehavosti témat, která v posledních letech vnesla i do českého prostoru zásadní otázky po legitimitě a vhodnosti některých dobře zavedených stereotypů. Dovolte několik příkladů.

Kdykoli pronikne mezi taneční sestavu nějaký Rom, je třeba dopředu počítat s tím, že humory na sebe nenechají dlouho čekat. Protože jsme v pořadu „plném noblesy a elegance“, nečekejme pochopitelně narážky z řádu čtvrté cenové. Bylo by však naivní se domnívat, že by něco tak zásadního, jako je etnický původ, mohlo zůstat v pořadu prezentujícím nadání k tanci mimo předmět debaty.

Letos dopadla tíha dobráckého pošťuchování na zpěvačku Moniku Bagárovou, která – těžko říci, zda spontánně, nebo z rozpaků – reagovala na neodbytné, v obou návazných dílech zopakované moderátorovy narážky na „širokou romskou rodinu“ vyjádřením, že „nás cigánů je moc“. Ebenovi, který dané téma do přítomného okamžiku urputně a opakovaně vnesl, pak nezbylo než upadnout do šoku nad použitým nekorektním výrazem.

Ani to mu však nezabránilo v dalším nejapném glosování, týkajícím se tentokrát „dobře známého romského bažení po penězích“, když hodil do placu žert o tom, že příbuzní zpěvačky se do pořadu dostavili až ve chvíli, kdy „hlasy poroty platí“. Ha, ha. Jak snadno a bezbolestně odvést pozornost od tanečních výkonů k tomu, co „všichni tak dobře známe“.

Zpěvačce na pomoc vzápětí chrabře přispěchal porotce Radek Balaš, který sice dokázal použít v přímém přenosu korektní formulaci „romské etnikum“, k němuž se podle něj tanečnice „dojemně přihlásila“, vzápětí však neodolal a počal ve svém romantickém nitru pátrat po dalších genetických zdrojích zpěvaččina tanečního výkonu, které popsal coby „krev pramenící někde mezi Caracasem a Rio de Janeirem“.

Jak vidno, představa, že by se pohybové či interpretační nadání odvíjelo výhradně od individuálních dispozic, zůstává pro mnohé dosud exotickou. Nejiného přesvědčení musí být zřejmě i publikum, které se při podobných poznámkách doslova zalyká smíchy. À propos, Monika Bagárová po druhém dílu Stardance ze soutěže vypadla – těžko říci, zda ji zradily geny, či početné příbuzenstvo.

Tanec je či dokáže být ze své podstaty erotickou hrou – to zjevně neuniklo ani Marku Ebenovi, který se, společně s částí mužské poroty, v posledních ročnících opakovaně vydává cestou veřejné konkretizace všeho, z čeho je mu pod frakem dost možná trochu horko. Nekončící – ovšemže noblesní – popisy houpajících se ňader, rozparků a dalších zdrojů fetiše se tak staly novou konstantou přímých přenosů.

Sám Eben už v tomto ohledu zřejmě narazil ve formě diskusních příspěvků na sociálních sítích; v rámci sebeobhajoby se tedy vyjádřil v tom smyslu, že by snad bylo nejlépe předstírat, že dotyčné sexy tanečnice „nemají nohy“. Není zapotřebí, Marku. I my ostatní snad povětšinou tušíme pod oblekem penis či chlupatý hrudník, přesto však nespěcháme podělit se o své čerstvé dojmy s širším okolím.

V sexistických chvílích, které se nezřídka dotýkají i Ebenovy spolumoderátorky Terezy Kostkové, je obzvlášť poučné sledovat trpné výrazy účinkujících žen, které jako by s křečovitým úsměvem čekaly jen na to, až se pánské libido vydovádí. Alespoň prozatím se v pořadu neobjevil moment, kdy by dotyčné komentované samostatně iniciovaly komentáře hodnotící jednotlivé tělesné partie – přítomné ženy se evidentně dokážou spokojit s konstatováním, že na ně ten který muž působil při tanci „charismaticky“ či „mužně“.

V rámci tepu doby se Stardance ve svém druhém dílu nevyhnula ani narážce na kampaň #Metoo. Než nastoupil na parket herec Jiří Dvořák, známý též jako dabér hollywoodských herců, nelenil moderátor připomenout, že aby měl Dvořák práci, „musí si jen pohlídat, aby některý z herců nespadl do kampaně #Metoo“.

Banalizace masové kampaně proti denodennímu obtěžování žen naznačuje, že také tvůrci noblesního pořadu se ztotožňují s představou, že meritem celého hnutí je především tažení proti dávno promlčeným „gymnaziálním pettingům“. Zařazení #Metoo do portfolia laciného a nekonfliktního vtipkování mainstreamových veřejnoprávních pořadů podává jasnou zprávu o tom, nakolik si česká společnost cení autentických výpovědí o bez nadsázky globálním problému, který si na úrovni oficiálního diskursu nalézá právoplatnou pozici po boku humoriády o obtížích základní vojenské služby.

Nenechme stranou ani neodmyslitelné účinkování „k tanci nestvořených“ jedinců. Muži jako komik Lukáš Pavlásek, Imrich Bugár či Richard Genzer – tedy osobnosti, u nichž se předpokládá, že vzhledem ke svým tělesným a osobnostním dispozicím vygenerují v show příslušné komično a „lidské charisma“ – produkují maximálně dobromyslné komentáře tematizující jejich „nepatřičnost“.

Oproti tomu ženy, které neodpovídají obrazu převažující éterické či „sexy“ tanečnice, musí čelit bezpočtu dobře míněných, „překvapených“ poznámek o tom, že i „normální“ (míněno podle společenských standardů „tlusté“) ženské dokážou dostát nárokům estetického vkusu diváctva.

V přičinlivé snaze pak tyto ženy a muži obhajují každý svůj vstup na parket „potřebou zhubnout“ a vděčně ironizují každé zhodnocení, které se soustředí na jejich výkon jako takový. V „překorektnělém“ světě se tomu říká body shaming, u nás, kteří si umíme sáhnout navzájem upřímně na prdel, je to čirá hysterie.

Ráda jsem kdysi Stardance sledovala. Bavila mě stehna mužů i žen, oslovovalo mě i blyštění flitrů – úplně bez ironie. Kam ale během posledních let dospěla – ke kompromisnickému reprodukování nejhloupějších tezí, bez jakýchkoli snah o ovlivňování směrem ke skutečné noblese a eleganci?

Moc ráda bych vnímala pokračování tohoto pořadu jako ukázku nekonfliktní, politiky prosté show, sloužící k pouhému jednorázovému oblažení publika. Myslím, že takový formát má své místo v každém čase a každém společenském uspořádání. Tvůrcům bych tedy ráda vzkázala: buďte noblesní, neutrální a vtipní (jako královské dynastie), anebo chtějte něco vzkázat, a pak to dělejte pořádně. Neumrtvujte sami sebe ani diváky touto hnijící, neživotnou směsicí „vyšší“ kultury a podbízivosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Pavel Krupička - Praha 5

Pátek, 26.Října 2018, 18:01:22

Toto je i na mě asi už moc korektní.

Např. MeToo vnímám z velké míry pozitivně a (sexuální) násilí na ženách samozřejmě odsuzuji a nechci zlehčovat, ale zároveň se podle mě jedná o dvojsečnou záležitost, o síť ve které podle všeho uvízlo více nevinných, místy o hysterii, mediální štvanici. Krom toho ji vnímám jako převážně záležitost (vyšší) střední třídy. Je mnohem více důležitějších problémů, které trápí lidi více, většina médií jim ovšem nevěnuje tolik pozornosti. Nevím např. o rozsáhlejší kampani, který by se týkala seniorek, jimž z důchodu nezbývají peníze na jídlo a činži, léky nebo jsou týrány vyhořelým personálem v LDNkách či některých domovech důchodců.

PS: Na Stardance se nedívám, televizi zapínám jen několikrát do roka.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Já bych ho zavřel, šovinistu jednoho, a tu soutěž bych zakázal! Pátek, 26.Října 2018, 18:38:56

Párový tanec je stejně jen takový tradiční buržoazní přežitek a škodlivý genderový stereotyp, takže celá ta soutěž je nejspíše docela na štíru s Istanbulskou úmluvou. Pánské libido už se za těch několik ročníků této soutěže vydovádělo dost a dost!

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pátek, 26.Října 2018, 19:20:23

Nushart už by zase zavíral a zakazoval. Typické.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

To se holt, pane Kolaříku, nedá nic dělat, když to s těma šovinistama nejde po dobrém. Pátek, 26.Října 2018, 20:57:10

Ostatně proto také prosazuji tu Istanbulskou úmluvu, že.

Ale třeba taková Martina Malinová a Feministická společnost UK obhajuje ještě daleko drsnější metody než já.

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 27.Října 2018, 10:15:34

Autorka vtip nemá, proto musí zkritizovat vše, co řekne vtipný moderátor. Na všem se dá najít chlup, paní Gálová.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Sobota, 27.Října 2018, 11:02:30

Já s autorkou celkem souhlasím, bohužel má pravdu.

Jenom ještě k Markovi Ebenovi a jeho hostům Na Plovárně. Když je host opravdu zajímavý a má co říci, jen kdyby se s ním vedl věcný a poučený rozhovor a kladly se mu relevantní otázky, bohužel ale v angličtině, tak opravdu nestačí se jako hostitel jenom sympaticky usmívat.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Jak se dělá "rasismus" Čtvrtek, 1.Listopadu 2018, 12:54:42

"Ani to mu však [Marku Ebenovi] nezabránilo v dalším nejapném glosování, týkajícím se tentokrát 'dobře známého romského bažení po penězích', když hodil do placu žert o tom, že příbuzní zpěvačky se do pořadu dostavili až ve chvíli, kdy 'hlasy poroty platí'," píše autorka.

Jak to ale bylo ve skutečnosti?

Marek Eben: Trošku mě překvapilo, že tu vlastně posledně nebyl nikdo z rodiny, ale pak jsem si uvědomil, že vlastně posledně se známky od poroty ještě nezapočítávaly, takže dneska už tu jsou. Kolik jich je?

Monika Bagárová: Dobrý večer, čtyři.

--------------------

Vyvodit z výroku Marka Ebena
glosu týkající se "dobře známého romského bažení po penězích" nejspíš tedy dokáže jen autorka sama.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.