V rámci jakéhosi nostalgického stýskání si po starých dobách — které nikdy nebyly — se čas od času vynoří téma etikety, a to v nejrůznějších podobách. Etiketu jako soubor pravidel lidského chování můžeme vnímat jako nástroj ledasčeho — od zajištění harmonické koexistence lidí až po udržování starých (často různě nespravedlivých) pořádků.

Při letmé procházce internetem (nebo četbě příslušné literatury) si nelze nevšimnout, že některé oblasti etikety procházejí celkem odpovídající aktualizací. Například pracovní a podnikatelská etiketa zareagovala mimo jiné na kanceláře typu open space, na ne vždy zcela jasné vztahy nadřízenosti a podřízenosti ve velkých korporacích, na nové prostředky komunikace. Proměňuje se postupně vztah obchodníků k zákazníkům, lékařů k pacientům. Jedna oblast společenského chování je nám ovšem stále předkládána ve velice tradiční, až rigidně archaické podobě. A tou je soubor pravidel chování mužů k ženám.

Křehká květinka

Tato pravidla staví ženu do nejrůznějších podob. Mohou vyjadřovat její vyšší společenskou významnost (žena nabízí tykání), ale i její fyzickou slabost a křehkost (otevírání dveří, prevence pádu na schodech tím, že muž jde po schodech nahoru až za ženou). Původ některých pravidel může být poměrně praktický (po chodníku jdeme vpravo, muž jde po pravé straně ženy, což jej umístí mezi ženu a silnici tak, aby kolemjedoucí koněm tažená drožka neohodila ženiny šaty splašky běžně se na vozovce vyskytujícími).