Mezinárodní den žen je svátkem žen a boje za jejich rovnoprávnost. V České republice se vrátil do kalendáře jako „významný den" v roce 2004. Po roce 1989 byl opomíjen, neboť byl považován za svátek zprofanovaný předlistopadovým režimem.

Česká koalice Social Watch připomíná, že ženy a dívky po celém světě nadále zůstávají znevýhodněnou většinou. Navzdory mezinárodním závazkům a tzv. Rozvojovým cílům tisíciletí se nepodařilo výrazněji posílit jejich ekonomické postavení, posílit podíl žen na rozhodování či omezit násilí na ženách.

V celosvětovém měřítku ženy tvoří sedmdesát procent všech lidí žijících v chudobě. Ačkoli odpracují 2/3 všech pracovních hodin a vyprodukují polovinu potravin, vydělají jen deset procent světových příjmů a vlastní pouhé jedno procento světového bohatství. Průměrně vydělají polovinu toho co muži. Ženy nejsou spravedlivě zastoupeny v rozhodovacích mocenských pozicích - průměrně jich v politice působí dvacet procent.

Neradostné jsou i statistiky věnované násilí na ženách. Každá třetí žena na naší planetě zažije během svého života zmlácení či znásilnění. 100 - 140 milionů dívek a žen ročně podstoupí ženskou obřízku. Každou minutu zemře dívka či žena při porodu.

Na závažnost genderových nerovností poukazují i Rozvojové cíle tisíciletí - závazky, ke kterým se přihlásily státy OSN na Summitu tisíciletí v září 2000. Patří mezi ně odstranění extrémní chudoby, posílení role žen ve společnosti, omezení dětské úmrtnosti, zpřístupnění základního vzdělání pro všechny chlapce a dívky atd.

Jak však upozorňuje každoročně aktualizovaná zpráva mezinárodní koalice Social Watch, ačkoli mají být cíle tisíciletí splněny již do roku 2015, v některých oblastech dochází jen k minimálním změnám.

„Pokud mluvíme o chudobě a genderových nerovnostech, zdaleka se nejedná jen o problém tzv. rozvojových zemí. V indexu genderové rovnosti GEI dosáhla Česká republika 73 bodů ze 100, což ji v mezinárodním srovnání řadí do spodní části žebříčku zemí s vyšší mírou nerovnosti mezi ženami a muži.“ uvedla Marcela Adamusová z Fóra 50 %, členské organizace koalice Social Watch.

Nejhůře si podle jejích slov vedeme v oblasti podílu žen na moci. „Ženy doplácejí na škrty v sociální oblasti a jejich ekonomickou situaci dále zhoršuje i to, že přístup na trh práce jim komplikuje nedostatek školek a flexibilních úvazků", zdůraznila Adamusová.

Historický kontext Mezinárodního dne žen

Samotné uznání MDŽ je výsledkem procesu, který započalo feministické hnutí za rovnoprávnost žen na konci 18. a počátkem 19. století. V rozvoji feminismu druhé poloviny 19. století se odrazily historické události, zejména americká revoluce a její Deklarace nezávislosti.

Mezi tehdejší významné myslitele zaobírající se ženskou otázkou patří například liberální filozof John Stuart Mill. Ten předložil v roce 1866 parlamentu návrh na uzákonění volebního práva žen a v roce 1869 publikoval zásadní text s názvem Poddanství žen. Kniha analyzuje právní postavení žen v tehdejší Anglii a jejich podřízenou roli vyplývající z tradice. Bez zajímavosti není, že knihu do češtiny přeložila manželka Tomáše Masaryka Charlotta.

Zásadním požadavkem prvních ženských hnutí bylo volební právo pro ženy. Prvním státem, kde získaly ženy volební právo, byl v roce 1893 Nový Zéland, následován v roce 1902 Austrálií. Evropským průkopníkem a třetím státem na světě v uznání volebního práva žen pak bylo roku 1906 Finsko.

Do konce první světové války jeho příkladu následovala bezmála dvacítka zemí, včetně Velké Británie (1918). V Československu získaly ženy volební právo v roce 1919 současně s muži. Do Ústavy USA bylo volební právo žen zakotveno v roce 1920, předtím ho však měly ženy v některých státech Unie.

V islámském světě se první zemí, která přiznala ženám právo volit, stalo Turecko v roce 1930. Předstihlo tak i mnohé evropské země, včetně Francie (1944), nejstarší republiky světa San Marina (1960) nebo Lichtenštejnska (1984).

Historie oslav MDŽ

Geneze samotného Mezinárodního dne žen začíná v roce 1907. Na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu tu artikulovala rakouská delegátka ideu, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo.

V následujícím roce se konala stávka švadlen, jejichž patnáctitisícový průvod New Yorkem požadoval zkrácení pracovní doby, lepší platové podmínky, rovné volební právo a ukončení zaměstnávání dětí. Heslem stávky bylo „chléb a růže", kde chléb symbolizoval ekonomické jistoty a růže lepší kvalitu života.

A konečně na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu roku 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku. Návrh byl přijat a delegátky se shodly na ustavení MDŽ na počest hnutí za ženská práva. Datum 8. března se nicméně ustálilo až po 1. světové válce.