Na Slovensku doposud v celých moderních dějinách vyhráli parlamentní volby jakožto volební lídři pouze Vladimír Mečiar a Robert Fico. Po tomto konstatování by snad už nebylo před 29. únorem 2020, což je slovenský volební den, potřeba dodat nic dalšího. Ale stejně: překotný vývoj stranických preferencí a zejména bezprecedentní typ opravdu drsné kampaně provokuje k hlubšímu zamyšlení.

Slovensko si v minulosti zažilo různé typy předvolebních kampaní. Dnes již památnou, která vešla do pomyslných učebnic politického marketingu, byla ta od Fedora Flašíka pro Ficovy sociální demokraty v roce 2002. Na billboardech se skvěla obnažená lidská pozadí pod heslem „Do Evropské unie, ale ne s holými zadky!“ Od té doby hvězda SMERu stoupala a zářila… Až zhruba do roku 2018, kdy se ve slovenské politice a společnosti cosi zásadního změnilo.

↗

Jestliže strana SMER-SD činí ze sexuální orientace politické téma, pak je daná otázka na jejich volebního lídra legitimní. Foto FB Petera Pellegriniho

Prakticky od předloňské vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky výrazně klesá voličská podpora sociálnědemokratické strany SMER-SD, dlouhodobě dominantního politického hráče. I když jejich pokles až donedávna stagnoval u hranice přibližně dvacet procent. To vše navzdory spíše kosmetické výměně na postu premiéra, kde kontroverzního a postupně víc a víc ve své rétorice agresivního Roberta Fica nahradil zdánlivě smířlivý Peter Pellegrini.

Ten nedávno čelil pokusu slovenského bulvárního časopisu o „otázku na tělo“ ohledně jeho sexuální orientace. Ponechme stranou, že kdyby o ní nekolovaly fámy už dávno i mimo malou slovenskou gay komunitu, zřejmě by se jej na to nikdo neptal. Šlo o pokus proto, že otázka byla nakonec z publikovaného interview vyňata a šéfredaktorka magazínu Plus 7 dnů na svou funkci posléze rezignovala.

Zda plánovitě a strategicky, o tom teď nemusíme spekulovat. Byl to každopádně jeden z výrazných prvků finále celé kampaně. Objevilo se ve slovenském i českém prostředí mnoho hlasů pro i proti kladení daného typu otázek. Pokusím se zde vyrovnat s texty, které ve formě komentářů publikovali Fero Múčka, Peter Bárdy, Filip Titlbach, Vít Štěpánek a Jindřich Šídlo.

Jenom naivní člověk by tvrdil, že uvedený typ dotazu právě v době, kdy sám Pellegrini dával před jednáním Evropské rady — kde se nechal formálně zastupovat Andrejem Babišem — přednost aktivnímu zapojení do kampaně, byl volen náhodně a bezelstně. Mohl padnout klidně již dávno předtím. Vždyť Pellegrini se ve vrcholové politice pohybuje už dlouho.

Ve svých teprve čtyřiačtyřiceti letech stihl být už i předsedou parlamentu a ministrem vnitra či školství. Nu, kdo to má, že ano? A vlastně ani nemusel být adresován jemu, ale v obecné rovině a šířeji formulován třeba předsedovi Ficovi. Proč?

SMER-SD se v tak zvaných kulturně-etických otázkách profiluje výrazně v duchu křesťanského konzervatismu. Ví, proč tak činí. Byla to tato strana, která v roce 2014 společně s tehdy opozičním Křesťansko-demokratickým hnutím (KDH) zabetonovala do ústavy v postsocialistických zemích oblíbenou formulaci o manželství jakožto svazku jednoho muže a jedné ženy.

Peter Bárdy, šéfredaktor portálu Aktuality.sk, tehdy v článku „Tématem se stává sexuální orientace a Smer má problém“ napsal: „Když stojíte v čele kampaně strany, jejíž lídři se odporným a hanebným způsobem vyjadřují o představitelích sexuálních menšin. Když váš kolega Erik Tomáš mává ve vysílání Markízy s fotografií extravagantního účastníka duhového pochodu.... A když při tomto všem se roky spekuluje, zda jste či nejste homosexuál, je zcela pochopitelné, že pro některá média to může být téma. No a je na vás, co řeknete. Zda pravdu, nebo lež.“

Upozorňuji českou čtenářskou obec, že navzdory prezidentské volbě Zuzany Čaputové není Slovensko žádným liberálním rájem s pobíhajícími duhovými jednorožci na rozkvetlých zelených pahorcích. Prosím, zbavme se jednou provždy této pomýlené představy, kterou část českých médií občas navozuje.