Od roku 2006 až do toho letošního, s krátkou přestávkou v letech 2010 až 2012, kdy vládla středopravá vláda Ivety Radičové, byli slovenští sociální demokraté vůdčí vládní silou. Nyní jsou nejsilnějším opozičním subjektem.

Po letech hojnosti a exkluzivního přístupu k moci, kdy byly vnitrostranické spory minimální (a pokud nějaké byly, řešily se uvnitř strany), se na světlo světa dostala některá pnutí. Zájmové skupiny uvnitř strany zacítily šanci prosadit svůj způsob jejího vedení.

Jinak řečeno: oligarchové a letití sponzoři strany si uvědomili, že pokud se má jejich investice dále zhodnocovat, s postupně víc a víc agresivně vystupujícím a vyčerpaným Ficem to už příliš nepůjde. SMER-SD totiž za posledních pár let zažil pokles voličské podpory v několikerých volbách po sobě, přičemž ty letošní parlamentní byly pro vnitrostranický vývoj, zdá se, rozhodující.

Dá se říct, že pozvolný pád strany začal už prvním pokusem Roberta Fica o odchod do „politického důchodu“: prohranými prezidentskými volbami v roce 2014, kdy ho porazil apolitický podnikatel Andrej Kiska. Tím druhým byla jeho loňská neúspěšná kandidatura na post ústavního soudce.