Šermování uprchlíky a zdvižené obočí nad opozicí -- že by politické déjà vu? Minulé parlamentní volby probíhaly v březnu 2016, právě mezi vlnami uprchlické krize a v hojně kritizovaném masmediálním rámování střetu dobra a zla. Jak napsal tehdy ve svém sprievodci pred voľbami Vlado Čičmanec: „Popis Smeru ako Zla, ktorého sa treba zbaviť, do veľkej miery sedí. Na to, aby sa v sobotu odohral mýtický zápas, však chýbajú (opozici) hrdinovia“.

Zkoumají-li se ovšem letošní volby na Slovensku více do hloubky, snadno se zjistí, že popsané jevy jsou spíše výjimkami. Oproti situaci na konci zimy 2016 se změnilo ve slovenské politice skutečně mnoho, i když to nemusí být na první pohled patrné. Zde pět příkladů, jež aktuální volby zřejmě zásadně ovlivní.

Jednou z novinek je mobilizace antifašistického hnutí, do nějž se otevřeně zapojily i tři z významnějších opozičních stran. Foto FB Bratislava bez náckov

Blok proti Smeru je větší, pevnější

Když vynecháme kotlebovce, tvořily v roce 2016 opoziční blok čtyři kandidátky: tehdy nová opoziční strana #Sieť kolem neúspěšného, ale perspektivního kandidáta z prezidentských voleb 2014 Radoslava Procházky; neoliberální až libertariánská Sloboda a Solidarita (SaS), jíž její předseda-zakladatel Richard Sulík zformoval stranu v roce 2009 napravo od dzurindovské SKDÚ-DS; slovensko-maďarská středová Most-Híd v čele s Bélou Bugárem, která bývala už v dzurindovských koalicích; a Matovičovi Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO), nedisciplinovaná protificovská všehochuť.

Krátce před volbami 2016 vystoupal pak ještě jeden opoziční projekt v podobě hnutí Sme Rodina, formace založené playboyem a kamarádem několika dnes již mrtvých mafiánů z 90. let Borisem Kollárem, toho času majitelem lyžařského komplexu na Donovalech a bulvární celebritou. S ním se však v parlamentu příliš nepočítalo.

Vlastní volby dopadly nakonec tak, že favorizovaná #Sieť se dostala do sněmovny jen těsně a vůdčí roli v opozici převzala SaS; Sme Rodina udělala nečekaně dobrý výsledek. Most-Híd a část #Sietě následně vstoupily do koalice s Smerem a národovci z SNS, v důsledku čehož se #Sieť rozpadla a zbytek pravicové opozice zůstal v parlamentu ve velké menšině.

Před letošními volbami tvoří opoziční blok opět SaS a OĽaNO, ale společně s nimi vracející se tradiční konzervativní křesťanští demokraté (KDH), tentokrát v čele s nepřehlédnutelným podnikatelem-aktivistou Alojzem Hlinou, a dále dvě nové kandidátky: strana Za Ľudí exprezidenta Andreje Kisky a levopravá dvojkoalice Progresívne Slovensko/Spolu (PS/Spolu). Tu vede Michal Truban a Miroslav Beblavý.

Závazek nejít do koalice se Smerem, SNS či kotlebovci je přitom u letošního opozičního bloku mnohem jednoznačnější než u minulého. Sulík, Hlina i Matovič na boji se Smerem vyrostli a Kiska, Truban a Beblavý stále zdůrazňují, jak je důležité nenechat se Smerem rozdělit. Žádné z pěti uskupení opoziční formace navíc nevylučuje spolupráci se Sme Rodina, a případně i Mostem-Hídem či dalšími stranami, pokud by se dostaly do sněmovny.

Opozice je tak letos nejen silnější, ale i zkušenější, čitelnější a odhodlanější.

Opozice má jinou strukturu

Ze čtyř subjektů, jež šly jako opoziční blok do voleb 2016, byly #Sieť a Most-Híd kritizovány za přílišné vazby na určité podnikatelské kruhy a za ne-jednoznačnou-čitelnost, což se potvrdilo. SaS měla zas na sobě cejch fundamentalistů, protože v roce 2012 způsobila trváním na svých ideologických zásadách rozpad vlády Ivety Radičové a návrat Fica. O OĽaNO se jako o straně vůbec neuvažovalo.

Z letošní opozice působí Za Ľudí, PS/Spolu i KDH jako standardní evropské a jasně čitelné strany, SaS připomíná liberálnější křídlo české ODS a OĽaNO je dnes disciplinovanější — předpokládá se, že Matovič jej má více pod kontrolou. Do pozice volného radikála se posunula Kollárova Sme Rodina. A u Mostu-Hídu se soudí, že půjde do vlády s kýmkoliv snad krom kotlebovců, pokud se do sněmovny dostane.

Průzkumy veřejného mínění během roku naznačovaly, že novou opozici povede PS/Spolu, anebo Kiska, pokud by se jeho strana s PS/Spolu spojila. Kiska však spojení nakonec vetoval a nejpopulárnější z opozice bylo před volbami OĽaNO. Zajímavé je, že všichni lídři opozičních formací přijali tento trend v poklidu: i pokud by se stal Matovič premiérem, prý by se snažil, prý už několikrát ukázal, že si dovede uvědomit odpovědnost a prý by byl určitě lepší než Pellegrini nebo Fico.

Kotlebovci v centru pozornosti

Krajněpravicová strana vystupující od loňska pod změněným názvem Kotlebovci — Ľudová strana Naše Slovensko a odkazující se na fašistický Slovenský štát byla před volbami 2016 v izolaci a mimo hlavní mediální pozornost. Vstupem do sněmovny mírně překvapila, její obraz se ale ještě dlouho neměnil.

Přibližně v době prezidentských voleb na jaře 2019 se ovšem počal blok kotlebovců uvolňovat. Zástupci strany se začali objevovat v televizních debatách, agentury se jich najednou ptaly na mínění. Strana postupně přizpůsobila své vnější vystupování. I otevření neonacisté v jejích řadách už dnes na veřejnosti nehulákají, ale vysvětlují a chovají se jako bodří lidoví chlapíci.

V posledním roce pak panoval v řadách klasické opozice oficiální strach, že kotlebovci budou vtaženi po volbách přímo do vládnutí — že na ně spoléhá Smer jako na záložního partnera. Indicií k tomu byla celá řada, například jednání mezi Robertem Ficem a Marianem Kotlebou či rezignace strany na jeden z někdejších hlavních požadavků — na vystoupení z EU.

Posun přístupu ke kotlebovcům směrem k normalizaci měl ovšem pro stranu i negativní dopady. Kotlebovci musejí čím dál častěji vysvětlovat své koketování s fašistickou či nacistickou symbolikou, nahlas je připomínáno, jak Kotleba osobně zneužíval postavení banskobystrického župana, a dvě uskupení — PS/Spolu a KDH — začala proti kotlebovcům vystupovat i v rámci protifašistických demonstrací přímo v ulicích.

Někteří pozorovatelé uvádějí, že i tento druh zájmu kotlebovcům nakonec ve volbách pomůže, jiní tvrdí opak. V sobotu večer uvidíme.