Mnohá média označovaná za taková, která tvoří veřejné mínění, loni během turbulentních událostí — vraždy Jána Kuciaka a následných masových veřejných protestů — doufala v pokles síly vládního hegemona, strany Smer-SD. Místo toho se (až na pár lehkých výkyvů) sociální demokraté udrželi až doposud v průzkumech nad 20 procent.

Stranické otěže třímá i nadále pevně v rukou doposud nepřekonaný „macho“ slovenské politiky a mistr politické taktiky, předseda strany Robert Fico. Ten nedávno úspěšně čelil drobnému, ale opravdu jenom drobnému náznaku o vnitrostranický puč, jenž se šířil z východního Slovenska. Konkrétně od bývalé a nepříliš viditelné europoslankyně Moniky Smolkové. Ta totiž nebyla opětovně nominována na letošní eurovolební kandidátku.

„Mne někdy mrzí, pokud někdo, kdo má tisícové důchody z Evropského parlamentu a do toho parlamentu se dostal nikoli díky své genialitě, nýbrž díky tomu, že jej tam dostala strana Smer-SD, má dnes nějaká velkohubá prohlášení na adresu strany,“ uzemnil předseda nespokojenou členku strany po své návštěvě problematického regionu. Ta následně sklonila pokorně hlavu, nahodila zpátečku a vše jelo ve starých kolejích dál.

Někteří si ale v tomto výroku povšimli onoho freudovského přeřeknutí, že totiž Smer-SD nominuje do významných politických funkcí nikoli na základě meritokratického, nýbrž věrnostního principu. Jinak řečeno: nezáleží, zda jsi schopný, vzdělaný a mentálně disponovaný na příslušnou veřejnou funkci. Úplně stačí, pokud poslušně plníš příkazy a držíš stranickou linii. Nalijme si však čistého vína: v postsocialistickém prostoru se rozhodně nejedná o nic nezvyklého.

Po těchto událostech Fico následně ujistil veřejnost (a zejména také své straníky, poslušnou a věrnou armádu, která doposud spoléhala zejména na jeho genialitu a charisma), že dále povede stranu v roli předsedy. A nic takového jako případná výměna za populárního premiéra Petra Pellegriniho se nechystá. „Tedy jedeme dál v tandemu, pokračujeme, jenom si musíme říct, jaký recept nabídneme Slovensku na tu naši 'okoukanost',“ konstatoval Fico.

Právě v tom může být ale trochu problém. Předseda Fico se už dlouhodobě drží v žebříčcích popularity hodně nízko. Naopak, dominuje jim premiér Pellegrini, jehož poznávacím znamením se stal široký úsměv s dolíčky a prázdné řeči o „krásném a úspěšném Slovensku“. Marketingoví poradci zkoušejí nový koncept poté, co se věčně nabroušený, agresivní, útočící a arogantní Fico už zjevně opravdu okoukal. Prostě starý známý osvědčený princip „zlej polda, hodnej polda“.

O tom, kdo bude nakonec vést Smer-SD do voleb, ale nakonec nerozhodne svrchovaná vůle Roberta Fica, nýbrž letití sponzoři strany, kteří sami usoudí, zda se jim ještě vyplatí sázet na pohasínající hvězdu, nebo raději zariskují a „omladí“ tvář dvacetileté strany víc a víc oblíbeným Pellegrinim.

Koaliční partneři do počtu