Na Slovensku se v sobotu 16. března koná první kolo prezidentských voleb a podle posledních průzkumů, které se kvůli moratoriu mohou zveřejňovat nejpozději dva týdny před volbami, je situace jasná. K vítězství v prvním kole míří místopředsedkyně strany Progresivní Slovensko Zuzana Čaputová, s odstupem následovaná bývalým místopředsedou Evropské komise a kandidátem vládního SMERu Marošem Šefčovičem.

Dva týdny jsou však dlouhá doba a překvapení nejsou vyloučená. Zejména když Šefčovičovi I Čaputové ke konci kampaně lehce docházel dech. O postup do druhého kola se hlásí i Štefan Harabin, soudce nejvyššího soudu a bývalý ministr spravedlnosti ve vládě Roberta Fica, kam byl nominován Mečiarovým HZDS.

Patří ke koloritu dnešní doby, že do antisystémové pozice se často stylizují lidé, kteří se na vytváření současného systému podíleli nejvíce. Miliardáře Donalda Trumpa do Bílého domu vynesla rétorika zaměřená proti ekonomickým elitám, ke kterým celý život patřil. Premiér Maďarska Viktor Orbán, navázaný na oligarchické struktury a také držitel stipendia od Soros Foundation, dnes vystupuje jako největší „sorosobijec“.

↗

Na sociálních sítích sklízí výsměch stejně jako Babiš, Zeman nebo Trump. Foto Youtube

Podobně i Štefan Harabin kolem sebe šíří přesvědčení, že za nestálou situaci na Slovensku můžou „ti druzí“. Migranti, neziskovky, zkorumpovaní politici. Přitom roli, jakou právě Harabin sehrál ve vytváření nepříliš spravedlivého soudního systému, popsala ve svém dokumentu Nemoc tretej moci dokumentaristka Zuzana Piussi. Je příznačné, že kvůli obavám z možného Harabinova úspěchu autorka v předvolebním čase uvolnila dokument zdarma ke shlédnutí na Youtube.

V Harabinův prospěch mluví silná podpora v regionech. Sám jsem při výjezdu na střední Slovensko zaznamenal významně velký počet domů s nápisem „Harabin president“. Navíc patří ke kandidátům, který má velké množství takzvaných neviditelných voličů, kteří se v průzkumech nepřiznají. Je tudíž možné, že čtyřprocentní manko na Šefčoviče z posledních průzkumů nikdy neexistovalo.

V nejhorší společnosti

Podobně jako Harabinovi ideoví souputníci, mezi které bezpochyby patří Miloš Zeman nebo Andrej Babiš, si nedělá příliš velkou hlavu s fakty. Navíc je schopen s drzostí sobě vlastní v přímém přenosu obhajovat výrok na sociálních sítích, ve kterém varoval před dovážením desetitisíců černochů z Afriky, tvrzením, že byl založen na neověřených informacích.

A podobně jako Zeman, Babiš nebo Trump schytává na sociálních sítích výsměch z liberálních kruhů, zejména za své časté detailní rozpitvávání slov. Antisystémovou emocionální rétoriku, ze které vedle Čaputové těží také právě Harabin, navíc můžou posilnit čtvrteční události. Nejprve ráno soud odsoudil k pěti letům vězení a propadnutí majetku za daňové podvody Ladislava Bašternáka, načež speciální prokuratura obvinila Mariána Kočnera z objednávky vraždy Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Oba měli silné napojení na vrcholné politiky SMERu, jejichž vyslancem v prezidentských volbách je právě Šefčovič. Předseda SMERu Robert Fico dokonce bydlí v bytě, který do dnešního rána patřil právě Bašternákovi. Slovenskem tak koluje vtip, že Fico konečně vyřešil svůj bytový problém, protože už bydlí ve státním.

V Harabinův neprospěch zato hovoří neschopnost domluvit se na vzájemné podpoře s typově podobným kandidátem Mariánem Kotlebou, který odmítl vzdát kandidaturu ve prospěch silnějšího. Namísto toho slovenští neo-luďáci spustili absurdní souboj o to, kdo je větší národovec a obhájce „tradičních slovenských hodnot“. Pokud něco zaručí Harabinův neúspěch, bude to právě neschopnost třetího a čtvrtého nejsilnějšího kandidáta spojit se.

Slovenskem obchází strašidlo, které v zítřejších volbách může šokovat nejednoho fanouška otevřené společnosti. A jak psal Jan Tesař o fašismu, když už podobné strašidlo jednou vstoupí do historie, zůstává v ní přítomno napořád. Je představitelné, že nově nabytou popularitu se v případě zítřejšího neúspěchu Harabin pokusí využít v parlamentních volbách příští rok na jaře. A to by teprve byla katastrofa, protože parlament na rozdíl od prezidenta skutečně o něčem rozhoduje.